Hayden

o tři roky později

„Tady je moje malá sestřička," zakřičel, až se za nimi kolemjdoucí na letišti otáčeli. Běžel jí naproti, v pravé ruce třímající kytici lilií, které měla odmalička, i přes jejich všeobecnou neoblíbenost, nejradši. Hope pohodila kufry, které ji akorát zdržovaly a rozběhla se ještě o něco rychleji. „Tolik jsi mi chyběla," zamumlal jí do vlasů, když ji konečně sevřel v náručí. Několik minut jen stáli a objímali se jako kdyby se už od sebe nikdy neměli odtrhnout. „Stejně jsi pořád moje malý škvrně," řekl chvíli po tom, co ji pustil a podržel ji před sebou na vzdálenost paží, aby si ji prohlédl.

„Zato ty jsi pořád stejně hubená tyčka, cos byl, když jsi odjížděl," řekla a znovu ho objala. Nevnímali lidi kolem sebe, nevnímali Oscara, který se tiše přivítal se svou bývalou ženou. Nevnímali letmý úsměv, který se mu rozlil na tváři, ale zmizel tak rychle, že jej nikdo nemohl postřehnout.

„Tak pojď, ukážeme ti Vancouver," broukl a chytil sestru v pase, druhou rukou popadl kufr, který jejich matka zatím stačila odnést blíž a odváděl ji směrem k východu.

***

„Tady budeš následující tři dny bydlet," řekl a teatrálně rozhodil rukama, když rozevřel dveře svého pokoje, kde se na zemi svíjela dosud nenafouknutá matrace.

„Říkala jsem, že si můžeš lehnout do pokoje pro hosty, Hope. Místa i postelí je tady víc než dost," řekla Barb, která se Haydenovi zjevila za zády.

„Nepřichází v úvahu, Barb. Ségra se ode mě nehne ani na metr, viď?" zakřenil si na ni.

„Ani na metr," kývnula. Kufr postavila do koutu místnosti a dala se do rozbalování gumové matrace. Oscar byl slyšet v pozadí - prováděl Lauren po bytě a ukazoval jí, kde bude spát ona.

„Žádný takový. Uděláme to potom, pojď, není čas, ztrácet čas takovýma kravinama jako je vybalování," houkl, chytil ji za ruku a táhl ji pryč z bytu.

„Kam se ženete, vy dva?" zeptala se Lauren s rukama v bok. „Neviděli jsme se přes dva roky a ty hned letíš pryč?"

„Jen si něco zařídíme, na večeři jsme doma a všechno si povíme, ano?" usmál se na ni povzbudivě. Potom pustil Hopeinu ruku a mamku objal a políbil na tvář. „Chyběla jsi mi."

Jen co se zabouchnuly dveře bytu, Hayden spustil: „Takže. Mám naplánovanou každou hodinu a jelikož jsme právě ztratili," zastavil se, aby se podíval na hodinky, „celých dvacet minut, musíme sebou hodit." Popadl ji za ruku a táhl k výtahu.

„Vidělas toho poslíčka?" zeptal se, hned jak vyšli ven. „Brousí naší pokojskou, Anitu. Jednou jsem je v tom výtahu přistihl. Je až úžasný, jak dlouho už to spolu táhnou. Táta nemá ani tucha," zakřenil se.

„Nekecej," vydechla s potlačovaným smíchem. „Zatímco já doma všechno dělám sama, za tebe uklízí nemravná pokojská? To mě podělej." To už se oba smáli. „Kam teda první?"

„Máš hlad? Doufám, že jo, protože tě čeká gastronomickej zážitek tvýho života."

O několik stanic metra dál zapadli do útulné restaurace, kde nebyl vůbec nikdo. Hope měla pocit, jako by vůbec nebyla za oceánem. „Vypadá to tady jako u nás," zamumlala. „Konečně jsi našel kousek domova," řekla a pohladila dres Chelsea, který byl připíchnutý ke zdi. Nahlédla do meníčka - bylo tam všechno. Pravá britská snídaně, porridge, fish&chips, yorkshirský puding, dokonce i octové brambůrky.

„Dokonalý, co? Objevili jsme ji spolu s Shazz. S Courtney, která to tu vlastní, se už docela dobře známe. Britka jak vyšitá, počkej až ji uvidíš. Je často jediná, díky který nezapomínám na svůj přízvuk. Bude se ti líbit, často vtipkuje o tom, že nám tu s Shazz udělá svatební hostinu. Hele, chápu, že ty máš tohle všechno doma, ale chtěl jsem prostě, abych měl možnost zažít klasický britský ráno se svým bristským dvojčetem. Ale jestli chceš jít kamkoli jinam, chápu to."

„Je to tu perfektní. Nebylo ráno, kdy bych si neříkala, jak je na tvý židli prázdno. Pojďme si dát nějakou prasárnu, jinak budu akorát brečet," řekla a mimoděk si otřela tvář.

***

„Co je na pořadu dne dál?" zeptala se Hope, když odsunula dočista vyškrabaný talíř. Musela uznat, že Courtney opravdu nezapomněla, odkud pochází a povedlo se jí přenést malý kousek Británie sem.

„Zrovna jsem chtěl mít proslov o tom, jak chci mít jednou taky takovou restauraci, ale když jsi takhle nedočkavá? Vlastně je právě čas, aby ses otočila," řekl a Hope tak udělala. Ve dveřích stál blonďák, který podle vyprávění musel být Nate. Poslední měsíce neposlouchala o ničem a nikom jiném, snad jen s výjimkou Shazzer.

Nečekala, že bude Haydenův nejlepší kámoš tak atraktivní. S tím svým lehce pobaveným úsměvem a věčně pohodářským pohledem si v jejím srdci okamžitě našel místo.

„Takže ty jsi ta, co našeho malýho Haye tak zkazila. Není se čemu divit," řekl a rozložil ruce, které měl založené na prsou. „Jsi takovej lhář, brácho. Vždyť proti tobě vypadá jako úplný neviňátko. Vsadím se, že to ty začneš bulet první," dodal pobaveně.

„Kdoví, třeba se jen nezdám," odpověděla mu hravě. Něco uvnitř ji nutilo snažit se mu zalíbit za každou cenu. Mohlo to způsobit to, jak sám vypadal jako vrchní pohodář nebo to byly jeho uhrančivý oči, na který by vydržela zírat celý minuty, kdyby to nepůsobilo tak okatě.

„Ta se mi líbí," řekl a zadíval se na ni na delší dobu, než si situace žádala. Hayden si toho všiml.

„Klídek, Casanovo. Že už nejsi s Alicií neznamená, že mi hned musíš vyjíždět po ségře," pohrozil mu, ale jeho oči se přitom smály. „Myslím, že máme stejně něco na práci," řekl a významně pozvedl obočí. „Něco, co jsi měl zařídit?" napověděl mu.

„Všechno je připravený, kámo. Jen doufám, že mě tvůj fotřík nezabije, až tohle zjistí," řekl a zakřenil se. „Můžeme jít?" zeptal se a ukázal na dveře. Když procházeli, teatrálně se uklonil.

„Je trochu pako, co?" špitla k Haydenovi sestra.

„Malinkato. Řekl bych, že se mu líbíš."

„Není k zahození," řekla neurčitě. „Kam nás to vede?" vyzvídala a snažila se z výloh okolních obchodů vyčíst, kde se nachází a kam asi směřují.

„Tak jsme tady. Račte dovnitř, moje ségra už se o vás postará."

Stáli před tetovacím studiem, dokonce přesně v čas, jaký si Hayden naplánoval. Celé týdny se snažil odhadnout, jak bude Hope na společné tetování reagovat. „Chtěl bych si dát něco spolu, ať už nás nic nerozdělí. Pochopím, když do toho nebudeš chtít jít. Dělají i hennu, ta bolet nebude a není natrvalo." Z Hopeina jiskřiček v očích mu ale bylo jasné, že na hennu rozhodně nepůjdou. Jiskřičky se proměnily v slzy. „Nebul ségra, nebude to tak bolet."

Za to si vysloužil dloubnutí loktem do žeber. „Jsi blbej. Blbej, ale máš skvělý nápady," uznala po chvíli. „Už jsi vymyslel, co si dáme?"

„Myslel jsem něco, co pochopíme doopravdy jen my, však víš." Něco, co by dokazovalo to, že jsme si tohle nevymysleli.

Mám skvělej nápad, vyslala k němu Hope a vydala se k tatérce, aby jí popsala svůj návrh.

„Tak co to bude?" zeptal se Nate, který k němu zatím došel. „Hope vypadá v pohodě. Určitě to zvládne."

„O ni se nebojím, ta zvládne všechno na světě," řekl Hayden a na nejlepšího přítele se usmál.