Hayden

Ticho v místnosti narušovalo jen škrábání per a sem tam nějaký ten povzdech jednoho ze zoufalých žáků. Jednomu z nich tužka vylétla z ruky, jak silně na její tuhu tlačil. Musel se tak pro ni ohnout a absolutní ticho tak přerušil svým pohybem. Učitelka kontrolovala co pět minut náramkové hodinky, jelikož z těch nástěnných nechala kvůli rušivému tikání vyndat baterie.

„Patnáct minut do konce," přerušila ticho a několik hlav se zvedlo od rozepsané závěrečné písemky.

„Pomalu byste měli dokončovat. Nezapomeňte, že od výsledků tohoto testu se může odrazit i vaše finální známka na vysvědčení." Jedinci vytržení od psaní znovu zabořili nosy do písemek a škrábali do nich s ještě větší naléhavostí. Jedna z dívek papír dokonce protrhla a tiše zaúpěla, když v posledních pár minutách hledala nový, kam by své dosud napsané odpovědi přepsala.

Máš otázku číslo sedm, ségra? zeptal se Hayden, který měl písemku spíš prázdnou než plnou. Prázdné políčko bylo také u otázky devět, jedenáct, patnáct. Takhle to pokračovalo až do dvacítky, kde byly vždy kostrbatým písmem naškrabané jen jednoslovné odpovědi, které paní Harperové určitě stačit nebudou. Podíval se přes uličku na své dvojče, které psalo tak rychle, až se z něj div nekouřilo. Hope? zkusil to znovu a zadíval se na své zoufalé odpovědi.

Nemůžu Haydene, sama jsem ráda, že to stíhám, vyslala k němu, ale v psaní nepolevovala. Hayden uvažoval nad tím, jak to zvládá, dělat dvě věci najednou.

Aspoň tu sedmičku, je za ní nejvíc bodů a já už takhle budu rád, když dosáhnu na minimální počet pro čtyři mínus.

Tohle bys ale měl vědět, probíralo se to teprve před pár týdny, pokárala ho, když se očima vrátila k otázce číslo sedm, kterou vyplňovala už snad před půl hodinou. Vezmi to vylučovací metodou, pak ty literární hrdiny a autory určitě zvládneš pospojovat.

Nemůžeš mi prostě poradit? Nemám už žádný čas a chybí mi toho tolik.

Tak ses na to měl líp podívat, sjela ho, ale položila pero a zadívala se zpět k otázce. Ach jo, tohle u tebe budu mít dlouho schovaný. Píšeš si? Heathcliff je s Emily Brontë, Tess z d'Urbervillů je od Hardyho, pan Darcy s Jane Austenovou, Jane Eyre je název knihy, to bys snad mohl vědět...

Nevím, fakt ne, namítl.

Charlotte Brontë. Zbývá už jen –

Romeo a Julie a na tu zbyl Shakespeare, toho jediného jsem měl. Díky. Stíháš mi poradit ještě devítku? Ta je krátká.

Romantismus, odpověděla.

Ozval se nepříjemný řinčivý zvuk budíku, který na stole paní Harperové poskakoval a prosil si o pozornost. „Čas vypršel. Odložit tužky, všichni. Všichni!" zopakovala směrem k Penelope, která honem dopisovala pár posledních slov, než jí papír vytrhla z ruky. Zbytek písemek si sebrala a na stole si z nich udělala úhlednou kupičku. „Můžete jít, užijte si všichni víkend a na shledanou v pondělí, kdy už snad budu mít vše opravené. Jestli to po vás tedy přečtu," zasmála se a podívala se na Aarona, který psal naprosto hrozně.

Hope si Haydena odchytila na chodbě, když se jí snažil vyhnout a zaplout do jiné učebny. „Tohle bylo naposledy. Víš, jak podvádění nesnáším. To ses na to včera nemohl aspoň trochu podívat? Harpyje s tím testem přece strašila už dva týdny."

„Ale ségra, neblbni," vzal si ji stranou od studentů proplouvajících chodbu.

„Víš, co by ostatní za naše možnosti dali? Máme tahák, na který nikdy nikdo nemůže přijít."

„Minule už se matikáři zrovna dvakrát nezdálo, že máme oba naprosto identickou chybu ve výpočtu. Nechápeš, že je to podvod jako každý jiný? Samozřejmě, že nás u toho můžou chytit."

„Sedíme přece vždycky od sebe, jak by nám opisování asi mohli dokázat?"

„Už to prostě nechci dělat, Haydene!" zvýšila na něj hlas a nějaká holka se ohlédla. Její bratr se tvářil jako opařený. Nebylo zvykem, aby po sobě křičeli.

„To bys mě radši nechala rupnout?" zašeptal. „Víš, jaký by to od táty znamenalo peklo? Už takhle mám podle něj hrozný známky."

„Kdyby ses víc učil, nestane se nic z toho," panovačně si založila ruce na prsou.

„Už je to tady zase, mluvíš jak táta. Né každýho baví sedět jen u učení, víš? Jednou se ti třeba taky bude moje rada hodit."

„Nehodlám podvádět. Chci si svoje známky zasloužit, jestli s tím ty problém nemáš, tvoje věc. Ale já to tak dělat nechci. Chci vidět, na co mám a na co ne."

„Fajn," odsekl Hayden.

Po hádce Hayden uvažoval nad sestřinými slovy, a nakonec se na další testy připravil už lépe, přestože by se mu její pomoc šikla. Nemohl na ní spoléhat ve všem, takhle to přece dál nešlo. Musel se postavit na vlastní nohy a začít čelit svým problémům sám.

Zaklepal na desku jejího stolu a vytrhl ji tak od čtení. Zamával jí testem z literatury před obličejem a položil ho před ni. „Děkuju ti, bez tebe bych vylítl."

„Přece bych tě nenechala rupnout. Táta by tě seřval a máma by brečela, tak jako vždycky," pousmála se. „Tu matiku jsi ale zvládl hezky. Hüberová za mnou byla a ptala se, jestli nemáš doučování. Řekla jsem jí, že s tím tentokrát nemám nic společnýho."

Podrbal se na zátylku. „Jo, trochu jsem se na to připravil. Chápeš, abych nemusel zdržovat tebe."

„Jasně, děkuju."

„S tvýma vědomostma by to bylo áčko, ale béčko mi zatím postačí," popíchl ji. „Respektuju tvoje přání a už to po tobě nebudu chtít, slibuju."