Hayden

„Neblbni, Shazz, vážně," protestoval dál Hayden hlasitým šeptem, protože se už nevyhnutelně přibližovali stolu, kde seděl Blake. Naštěstí pro ně, měl v uších nacpaná sluchátka, ze kterých rámusila hudba tak nahlas, že ji slyšeli všichni okolo. Pár z vedlejšího stolu se po Blakeovi neustále otáčel a vrhal po něm vražedné pohledy. Ten je ale ani nezaregistroval, byl soustředěný jen na knihu před sebou a poklepával si nohou do rytmu hudby, světlé vlasy se mu pohybem těla pohupovaly zepředu dozadu. „Nedělej to," řekl Hayden už asi potřetí. Zastavil se tak tak, aby je Blake ani periferně nemohl zaregistrovat a chytil Shazzer za zápěstí, aby ji zastavil na poslední chvíli.

„Už bylo všeho dost. Všechno musí přestat, teď hned," trvala na svém Shazzer a ruku mu vytrhla.

„Nechci, abyste se kvůli mně rozcházeli," špitl dál a upřel na Shazz oči tak, aby jí dokázal, že to myslí smrtelně vážně.

„Není to tak, jak si myslíš," řekla Shazz a ušklíbla se. „Počkej... Chceš mi tím říct, že za to nestojím? Že za tu cenu, že by to Blakeovi ublížilo, mě nechceš?" dodala dotčeně a sklopila pohled tak, aby se na Haydena nemusela dál dívat a snášet jeho tvrdý a zároveň lítostný pohled.

Hayden uslyšel, jak si pro sebe zamumlala: „Neuvěřitelný, tohleto." Přistoupil k ní blíž a chytil ji za ruku i za cenu toho, že by je Blake mohl vidět. „Jasně že za to stojíš. Stojíš za všechnu bolest světa. Jen nevím, jestli to chceš dělat tady, mezi všema těma lidma. Víš, jak mu asi bude?" zeptal se.

„Jak už jsem říkala, není to tak, jak si myslíš. Nebude tu žádný vítěz a poražený, žádný rozchod se nekoná. Ničí city nebudou zraněny."

„Jak to myslíš, rozchod se nekoná? Ještě teď jsi se s ním chtěla rozcházet," ptal se zmateně a pohledem střelil k Blakeovi, který stále seděl bez pohnutí a četl si. Což se ale nedalo říct o ostatních návštěvnících kavárny. Nejeden člověk je pozoroval a na servírce bylo vyloženě vidět, jak ji jejich přítomnost obtěžuje a už jen počítá vteřiny, kdy je půjde poprosit, aby si buď někam sedli a objednali si, nebo odešli. Na její popud stáhl Hayden Shazzer ke stolu a oba si sedli těsně za Blakea. Servírka k nim neochotně došla a oni si polohlasem objednali.

„Myslím, že má právo, aby ti to řekl sám, Haydene," řekla po chvíli ticha, kdy na ní Hayden upíral nechápavý výraz a než stačil jakkoli zareagovat, Shazzer mezitím za sebou poklepala Blakeovi na rameno, který sebou nejprve cuknul, založil knihu ubrouskem a zaklapl ji, vyndal si jedno sluchátko a až potom se na Shazzer otočil. Jeho překvapení nemohlo být očividnější. Rty se mu stáhly do rovné linky a vypadaly jako by tam najednou vůbec nebyly, jak byla ta linka úzká a křečovitá. Výraz v obličeji mu ztuhl, jako kdyby ho přistihli při krádeži, nikoli při nevinné samotářské chvilce strávené nad knihou.

„Ahoj Blakeu," začala Shazz. „Je tu něco, o čem bych si ráda promluvila," řekla a posunkem naznačila, že si chtějí oba přisednout, načež na ně Blake mávl, ať se k němu přesunou. „Věděli jsme oba, že tahle chvíle přijde," řekla a Blake si nervózně poposedl. Ledový pohled, kterým běžně častoval všechny, kteří o Shazz projevili zájem, byť se s ní snažili i jen promluvit v jeho přítomnosti, nedejbože se o ni dokonce otřeli nebo se ji nějak letmě dotkli, ať už vědomě nebo ne, se tady ale nedostavil. Blake vypadal vyděšeně, skoro jako kdyby konečně přišla závěrečná zkouška z předmětu, který naprosto zanedbal a on věděl, jak moc v háji je a přesto s tím předem nic neudělal. Stačil mu jediný pohled na Shazzeřin dosud rozjařený výraz v tváři, na barvu, kterou jí líce hrály, a došlo mu, že ví, o čem si přišla promluvit.

„Jo, to věděli," řekl tiše a pokýval hlavou. „Jsi s tím jistá? Je to opravdu nutný? Co když vám to teď nevyjde a všechno to bude zbytečný?"

„Zbytečný? Blakeu, chodíme spolu naoko tři roky. Jak dlouho chceš ještě čekat?" vyjela po něm, přestože se snažila náhlý nával hněvu potlačit. „Kdy jindy, když ne teď? Musíš jít konečně s pravdou ven, než bude pozdě. Všem svým přátelům už celý léta lžeš. Jak jim asi bude, až to do prdele zjistí?"

Hayden těkal pohledem od jednoho k druhému, naprosto ignorujíc horkou kávu, kterou mezitím hnědovlasá servírka přinesla. Snažil se pochopit, o co tady vlastně jde, co se mezi těmi dvěmi vlastně celou dobu odehrává, když to není rovnocenný romanticky vztah.

„Myslíš si, že to nevím?!" vyjel na ni zostra, až žena z páru, která po něm předtím pokukovala kvůli hlasité hudbě, nadskočila. „Myslíš, že si neuvědomuju, že každej den, kterej čekám navíc, je ten, kterej mě žene do daleko větší záhuby než ten předešlej? Jsem zatraceně vyděšenej, Shazz. Jak se asi bude tvářit Nate, kterýmu celý tři roky kecám? Co Micah, Reagan?"

„Reagan to vezme v pohodě, tím jsem si jistá, Micah určitě taky, ale u Tristana bych si tak jistá nebyla. S Natem taky nikdo nikdy neví, ale myslím, že to bude dobrý. Což ale nezjistíš, dokud to nezkusíš!"

Blake ztuhl a zčervenal. Podrbal se na zátylku a odvrátil pohled od nich obou. „Ale co už. Stejně se to provalí všechno," zamumlal.

„Chceš mi něco říct?" zeptala se zvědavě a přitáhla se obličejem blíž k němu tak, aby se jí nemohl vyhnout pohledem. Hayden se stále snažil pochopit situaci a pomalu a jistě mu začínalo docházet, co asi se to tady vlastně děje.

„S Tristanem už tři měsíce spíme. Nikdo to neví, aspoň já to nikomu neříkal, u něj si až tak jistý nejsem. Už nějakou dobu do mě valí, abych vám to všem konečně řekl," přiznal.

Hayden byl rád, že je konečně všechno vyřčeno a značně se mu ulevilo. Takže Blake tají, že je gay? „Jestli tomu teda rozumím," ozval se konečně a odkašlal si. „Vy dva spolu chodíte jen naoko, protože ses nám bál říct, že... tě no... holky vlastně vůbec nezajímaj?" zeptal se a snažil se nezčervenat vlivem celé téhle podivné situace a ještě trapnějšímu pokusu vyhnout se zmínce o spaní s kluky, které měl teď ale přesto před očima a snažil se je vyhnat z mysli. „Ježiš, Shazz, nemohli jsme to probírat na nějakým míň veřejným místě? Chudák Blake," řekl, když si konečně dal dohromady dvě a dvě a i poslední dílek skládačky mu v hlavě zapadl na správné místo. Uvědomil si pravý význam všech nepřátelských pohledů, které mu za tu dobu, co se znají, kdy věnoval. Nebylo to z toho důvodu, že by byl majetnický, ale proto, že by mohlo jeho tajemství a jejich malá dohoda snadno prasknout.

„Ne, nemohli," obořila se na něj, protože ji překvapilo, jak se Blakea v podstatě zastal. „Dopadlo by to tak, že by se zase všechno smetlo ze stolu a Blake se dál schovával před světem a tajně spal s klukama. O tom si mimochodem ještě promluvíme," dodala s hrozivě vztyčeným ukazováčkem k Blakeovi. Pak ale změnila tón na ublížený. „Jakto že ses mi nesvěřil? Měla bych z tebe daleko větší radost, než když to zjistím takhle."

„Protože by to dopadlo přesně takhle a tlačila bys na mě, abych to řekl všem ostatním."

„Tady se Shazz musím ale zastat já," ozval se Hayden. „Je načase, abys řekl všem pravdu. Nedovolím, aby kvůli tobě byla Shazz nešťastná a navíc, scházet se potají rozhodně neplánujeme," řekl a přitáhl se blíž k ní.

„Hele," řekla Shazz mírnějším hlasem a natáhla k Blakeovi ruku, kterou stiskl. „Budeme všichni s tebou, není se čeho bát. Máme tě rádi a tohle na tom vůbec nic nezmění, jasný? Pokud vím, večer u Natea budou všichni, tak bychom se všichni možná mohli sejít dřív než to začne?"

„Máš pravdu, nemůžu se už dál schovávat," přitakal a na Shazzer se usmál. „Napíšu Tristanovi a sejdeme se v pět u Natea, jo?" řekl a zvedl se od stolu, posbíral všechny své věci, v rychlosti zaplatil a zmizel.

„To bychom měli," řekla s úlevným oddechnutím Shazz a políbila Haydena. „Tak se asi rozdělíme a sejdeme se za pár hodin tam? Potřebuju se dát trochu do kupy," prohlásila a snažila se nemyslet na to, jak asi vypadají její vlasy.

„Sejdeme se tam," potvrdil Hayden, políbil ji a odebral se k domovu.