Hayden

„To bylo..." zamumlala, zatímco stále lapala po dechu. Hrudník se jí nadouval a zase vypouštěl, jak se plíce nemohly nabažit čerstvého vzduchu. Srdce jí bušilo jako o závod - sama se divila, že jí ještě nevyskočilo z hrudi.

„Úžasný," dořekl za ní Hayden. Převalil se na bok a hleděl na ni, stále růžovou v obličeji, vlasy potem přilepené na čele. Nakonec se i přes Haydenovu nechuť přesunuli z malého prostoru v autě do Shazzeřiny ložnice, kterou si až teď stačil pořádně prohlédnout.

Každý centimetr stěny byl polepený plakáty. Některé s kapelami (hlavně rockovými boybandy), s filmy, sem tam byl i nějaký motivační citát. Ta místa, kde plakáty nebyly, byly vyvěšené fotky, jednotlivé tváře poznával, většina z nich patřila Blakeovi, Nateovi, některé dokonce jemu. Hayden se zvedl z postele, aby na jednu z fotek, na které se našel, lépe viděl.

„Kdy jsi tohle fotila?" broukl ke stále udýchané Shazzer. Hayden byl zachycený na rampě, se skejtem pevně přilepeným k nohám. „Ten den si vybavuju, ale už ne to, že bys někoho fotila," řekl a ponořil se do vzpomínek na ten den. Usmál se a nechal vzpomínku rozehřát na hrudi.

Shazzer jen pokrčila rameny a hravě se usmála. Byla to opravdu dobrá fotka, momentka jak se patří. Bylo to konečně odpoledne, kdy se mu zadařilo a dostával se postupně tam, kde byl naposledy v Londýně.

Hayden přešel k dalším fotkám. Nate postávající s cigaretou svírající mezi prsty. Mluvil s někým, koho Hayden nepoznával a něčemu se zrovna smál. Vypadal tak uvolněně, až Hayden skoro slyšel, čemu se mohl tak smát a i jeho zaplavoval nával tepla a radosti. „Jsou opravdu dobrý," řekl k Shazzer, která se mezitím zvedla a došla až k němu, aby ho zezadu objala. Bránil se pokušení se otočit a svalit ji zpátky na postel a znovu pomilovat, ale zvědavost poznat její pokoj, a tak i Shazzeřiny dosud neznámé stránky, byla silnější.

Pohledem zabloudil k další fotce, kde pro změnu postával on. Bylo šero, podle kabátu, do kterého byl zachumlaný, byl ještě relativně chladný večer a Hayden byl zahloubaný v jakési melancholii. Prázdně zíral před sebe, ruce složené na prsou, zvlněný pramen vlasů mu čouhal z vínového kulicha. Z fotky působil sklíčeně a nepoznat svůj kabát, skoro by nevěděl, že se jedná o něj. Zvažoval, co ho asi tak mohlo ten večer trápit, že se takhle tvářil.

Ať hledal, jak hledal, nikde neviděl přeslazeně zamilované fotky, které byly pro středoškolské páry jednadvacátého století tak typické. Vzpomněl si na Jennifer a její pokoj přeplácaný jejich společnými fotkami, převážně rozostřenými selfíčkami, které povětšinou nezachycovali vůbec nic, žádné emoce, ani události. Člověk po pár měsících ani nevěděl, kde byla daná fotka pořízená, ba ani proč.

Shazzeřiny fotky byly jiné. Vyzařovala z nich energie, emoce, ať už pozitivní nebo negativní. Z některých byla přímo cítit síla okamžiku, i když šlo jen o momentky, mnohdy na nějaké párty nebo na terase v hloučku kouřících spolužáků. Shazzer samotná byla jen na pár fotkách, ale vůbec neměly to kouzlo, jako ty které fotila sama. Rozdíl mezi tím, kdo stál za objektivem, nemohl být hmatatelnější.

„Kde ses to naučila?" zeptal se jí s obdivem a prohlížel si další fotky. „Tady mám přímo pocit, jako bych tam stál a dýchal ten ledový vzduch," řekl a ukázal na fotku, kde se tvářil tak zamyšleně.

Shazz jen pokrčila rameny. „Tak nějak to prostě přišlo. Když jsem byla ještě hodně malá, máma fotila. Chtěla jsem být jako ona, umět dokonale zachytit každý hezký okamžik, nejen oslavy narozenin, jako to dělá většina matek. Máma ale už léta na foťák nesáhla, ne od té doby, co...," řekla a zadívala se na palce z nohou. „Tak jsem nakonec začala sama. Z ušetřených peněz za brigády jsem si pořídila použitou zrcadlovku a fotila a fotila, dokud obrázky nevypadaly podle mého. Načetla jsem spoustu knih o kompozici, o tom, jak pracovat se stíny i světlem, o portrétech. A tak jsem tady. Zkouším a učím se. Jenže foťák je teď už nějak pasé, nezbylo mi, než se vrátit k focení na mobil."

„Jakto?" podivil se Hayden. Pak se zamyslel nad tím, že Shazzer se zrcadlovkou opravdu nikdy neviděl. Doteď ani nevěděl, že se o focení zajímá.

„Za prvý, dost lidí děsí stát před kamerou, připadají si pak, jako by byli nahý. Nejlepší fotky pořídíš, když lidi ani neví, že jsou focený. Jsou o dost uvolněnější, ne jako když stojí naškrobeně jako panáci a nacvičeně se usmívají do objektivu. Čímž je obří zrcadlovka vyloučená, minimálně na akcích, kde je hodně lidí a pije se. A za druhý, musela jsem jí prodat," dodala stručně a Hayden cítil, že tím debata skončila.

„Pořídíš si novou, uvidíš," povzbudil ji.

„S rodinou, co pořád jen bere, je dost náročný, naspořit si nějaký peníze," poznamenala sarkasticky a zadívala se někam za Haydena, jako by na zdi za ním bylo něco zajímavějšího než je on. „Všechno, co jsem kdy měla je buď prodaný, zastavený nebo zničený," řekla. Bylo znát, že je jí konverzace na téma rodiny nepříjemná. Stáhla ramena a vypadala tak, jako by byla o celých dvacet centimetrů menší, na běžně sebevědomém duchu ještě jednou tolik. „No, budeme rádi, jestli je budeš mít to štěstí nepotkat," řekla, čímž téma nadobro uzavřela. „Nechceš jít někam oslavit konec roku? Nate pořádá párty, pokud vím, ale to bude až večer. Dáme si zatím někde kafe?" zeptala se, celá natěšená, až čtyři stěny pokoje, které na ní teď padaly, opustí.

„Jasně, pojďme," řekl a dali se do oblékání. Tak tak stačili zmizet, než se před dům dopotácel její podnapilý otec.

Přede dveřmi jejich oblíbené kavárny je ale čekalo ještě jedno nepříjemné překvapení. Hayden okamžitě povolil stisk a snažil se pustit Shazzeřinu ruku, ale nedařilo se mu to. Shazz jako by stisk ještě upevnila, i přestože se jí snažil posunky naznačit, že v kavárně sedí Blake, přímo u okna, a stačilo by jen otočit hlavou, aby si jich všiml, stojících tam ruku v ruce, obličej ještě stále rozjařený po postelových hrátkách. Blakeova blonďatá hlava byla ale zahloubaná do knížky, kterou tak pevně svíral.

„Věř mi," řekla Shazz a i přes Haydenovo protestování jej táhla dovnitř. „Už mě nebaví, aby bylo všechno po jeho. Teď jsem na řadě já."