Hope

Balit znovu sotva pár dnů vybalené věci bylo vyčerpávající a Hope to vůbec nebavilo. Snažila se dělat cokoli jiného, aby nemusela plnit další krabici. Stačila si udělat manikúru i překopat playlist na Spotify. Ve výsledku byla ráda za to, že má tak málo oblečení a děkovala si za každou chvíli v obchodě, kdy se rozhodla, že další kousek nepotřebuje. Horší to bylo s věcmi, které zbyly v bytě po mamce, Hope vůbec nevěděla, co bude s tolika blbostmi dělat, a kam je v pokoji u Grace nacpe. Natož pak na koleji. Hope si povzdechla, svalila se do gauče a scrollovala facebookem, jen aby alespoň oddálila nevyhnutelné - balení.

Co ty věci prostě prodat? Něco z toho snad bude mít hodnotu, i kdyby jen minimální, napadlo ji při pohledu na polštáře, ozdobné kravinky čouhající z jedné z krabic, které matce za ty roky nanakupovala. Do oka ji padly webovky krámku, který nebyl tak daleko od jejího bytu a slogan hlásal, že vykoupí cokoli. Takže vetešárna, pomyslela si. Ale co mi zbývá jiného. Nemám čas čekat, než se ozvou případní zájemci o dekorativní polštáře, stojánky na svíčky a podobné, téměř bezcenné kraviny. Hope si znovu povzdechla, zkontrolovala otvírací dobu a dala se do třídění věcí. Marie Kondo by ze mě měla radost, napadlo ji, když si uvědomila, že si toho vlastně vůbec nechce nechat tolik. Vyřadila i spoustu věcí, které jí přinesl Ken, ty které doteď ležely v krabici.

Pohled jí utkvěl na obálce, která nebyla zalepená, jen zastrčená mezi jejími knihami do školy. Rozevřela ji a srdce jí poskočilo.

Zahlédla bankovky, desetilibrovky, dvacetilibrovky, některé i s vyšší hodnotou. Ohlédla se přes rameno, jako by dělala něco nepatřičného a každou chvílí by ji měl někdo chytit a zatknout za krádež. Kde se to tu jen vzalo? Muselo to být něco přes patnáct set liber, a to koukala jen namátkově. Mezi bankovkami našla přeložený kus papíru, na kterém stálo jen:

Budeš je teď potřebovat víc než já. Navíc by mi bylo blbý nechat si je, když jsem ti celý roky říkal, že za nájem nic nechci.
K.

Hope zírala na těch pár slov a stále se je snažila pochopit. Kde se v něm vzala potřeba být na mě po tom všem tak hodný?

Vzala bankovky do ruky a znovu je přepočítala. Měla dost peněz na to, zaplatit nájem. Hayden, napadlo ji. Mohu odletět klidně hned zítra.

Pustila se do balení věcí, kterých se rozhodla zbavit, naposledy zkontrolovala otvírací dobu krámku a popadla největší krabici, kterou našla a věci do ní nandala. Tu v hale pevně přivázala k nosiči na kole a šlápla do pedálů. Byla ráda za to, že dnes nesněžilo, nebylo dokonce ani pod nulou, a tak jí nebyla až taková zima jako posledně.

V obchůdku U Katie, jak hlásala cedule venku, bylo pusto prázdno, co se týkalo lidí uvnitř. Což se ale nedalo říct o věcech, které pokrývaly každý regál, poličku, skříňku, paletu a místy i kusy podlahy. Tu byly vystavené polštáře všech možných velikostí a tvarů, támhle zase ležela krabice plná rámečků - prázdných i s obrázky uvnitř. Hope minula sbírku budíků a snažila se si jich moc nevšímat, aby se jí nějaký náhodou nezalíbil a nechtěla ho koupit, a zamířila rovnou k pultu, za kterým se na ní zubila žena, asi tak kolem třiceti, s neposednými hnědými vlasy, schovanými pod rudým baretem.

„Vítej u Katie!" vypískla nadšeně a urovnala už takhle nařádkovaná těžítka, která byla vystavená na pultu po její pravé ruce. „Vybereš si něco, nebo neseš věci na prodej?" Hope překvapil její přátelský přístup. Působila tak uvolněně a nespoutaně zároveň. Jako by jejím životním posláním bylo sbírat věci a prodávat je dál.

Možná spíš koníčkem, pomyslela si Hope.

„Nesu tohle všechno a možná ještě přijdu jednou," řekla a pozvedla krabici, na kterou Katie už nějakou dobu dychtivě zírala. Určitě přemítala, jaké poklady v ní najde. Chvíli se přehrabovala věcmi, Hope ji pozorovala a chvíli přemýšlela, jestli si ozdobnou misku na klíče, kterou si Katie právě se zájmem prohlížela, neměla nechat. Byla přece jen z bytu od Kena. Téměř neznatelně zavrtěla hlavou a v duchu se okřikla: Budeš teď potřebovat každou penci a místa na věci nemáš nazbyt.

„Dám ti za to takových 40 liber, bereš?" nabídla po chvíli Katie a Hope jen přikývla. Počítala s daleko míň penězi, přestože věděla, že pořizovací cena všech těch věcí byla astronomicky vyšší. „Kolik toho ještě můžeš přinést?" zeptala se pak.

„Doma mám ještě jednu takovou, s knihami, jednou dekou, difuzérem, ozdobnými květináči, konvičkou na čaj..." pokračovala dál Hope a Katie div nezářily oči štěstím. Chvíli působila dojmem, že se co nevidět radostí roztleská. Hope přemýšlela, kam chce další věci do místnůstky nacpat a kdy bude mít asi dost věcí, aby byla spokojená. Vážně bych nechtěla vidět, jak to vypadá u ní doma. Pak jí ale pohled utkvěl na dvou vysílačkách, které ležely mezi ostatními hračkami, plyšovými medvědy, z jichž jeden neměl oko a vypadal dost děsivě, kostkami pro batolata. Smály se na ní z místa těsně vedle houpacího koně, jehož nátěr by potřeboval nutně obnovit. Působil dost smutným dojmem a Hope uvažovala, jak dlouho už tady musel takhle smutně stát.

Vysílačky jí ale ležely stále v hlavě, i když šlapala na kole zpátky domů pro druhou krabici, do té pak stihla nastrkat ještě dalších pár věcí, o kterých usoudila, že je vlastně nepotřebuje. Katie se tvářila opět jako dítě u vánočního stromku, když se přehrabovala novými krámy, to už ale Hope třímala v ruce obě vysílačky a mířila si to k pokladně, kam už Katie stihla vystavit její misku na klíče. „Chceš je? Mám pocit, že ještě fungují," řekla a natáhla se pro jednu z vysílaček. „Katie hlásí, že vysílačky jsou prodány. Přepínám," řekla a zasmála se, když uslyšela vlastní hlas z vysílačky, kterou držela Hope. „Jsem Katie, mimochodem, ale to už ti asi došlo," řekla a natáhla k Hope ruku.

„Hope, těší mě, Katie. A jo, ráda bych si je vzala. Kolik za ně chceš?" zeptala se a podvědomě se chytila za předloktí, kde měla svou vysílačku vytetovanou.

Katie jen mávla rukou a řekla, že to nemá řešit a vzít si je. Z pokladny, která vydávala ikonický zvonivý zvuk jako ze starých filmů, vyndala dalších 50 liber a podala jí je. „Ráda jsem tě poznala, Hope," houkla, když procházela dveřmi. „Doufám, že se ještě uvidíme," řekla a mávla na ní, než se pustila do zaklízení nově nabytých věciček.