Hayden

Květnové sluneční paprsky příjemně hřály, ale Haydenovi byly spíš na obtíž, jelikož mu svítilo do očí; proklínal se za to, že nechal sluneční brýle doma. Pohodil skate vedle rampy a nasupeně jej nakopl. V ráně v koleni se mu leskla čerstvá a lepkavá krev s pár kamínky v ní. Druhé koleno měl dost otlučené, ale bez většího zranění. Přerývaně dýchal a snažil se uklidnit natolik, aby prkno s viklajícími kolečky nezlomil vejpůl. Nebýt přihlížejících spolužáků, nejspíš by tak učinil, ale takhle se alespoň snažil svůj vztek potlačit.

Prkno popadl a vrátil se zpět na rampu. Nedokázal se na jízdu ale vůbec soustředit a uvolnit tak, jak by potřeboval. V hlavě mu stále rezonoval otcův varovný hlas: Jestli ty známky nezkrotíš, zapomeň na nějaký návštěvy. Věděl přesně, že tohle na něj zabere. Návštěva Hope a mámy znamenala pro Haydena příležitost vrátit se aspoň na chvíli k normálu.

Neměl na výběr. Drahocenný čas, při kterém měl spíš shánět doučovaní, marnil tady pokoušením se o obyčejný kickflip. Jak ale zvedl prkno do vzduchu, vpletlo se mu pod nohy a skončil na zadku, v horším případě už takhle zničenými koleny na asfaltu. Doma byl skate jeho přirozeností, ale co se přestěhoval do Kanady, měl problém i se sebelehčími triky. Připadal si bezmocně.

Haydene, ozvalo se naléhavě. Proč mi zrovna volala máma a řekla, že v létě nikam neletíme? Tos musel namíchnout tátu zrovna před koncem roku tím, že si na poslední chvíli zkazíš známky?

Hayden popadl skate, Nateovi pokývl hlavou, že už musí letět domů a bez rozloučení se zbytkem party zmizel mezi stromy. Vysvětlím ti to, Hope.

Naprosto si dokázal sestru představit, jak nechala všeho, co měla zrovna rozdělané, založila si ruce na prsou a našpulila ret v gestu no tak se ukaž, frajere.

Konečně jsem někam zapadl. Nate a všichni okolo... začal a prohrábl si zpocené vlasy. Jsou skvělí. Chtěl povědět sestře i o Shazzer, specificky o ní, ale mlčel. Teď nebyl vhodný čas.

A já s mámou nejsme? Myslela jsem, že už se nemůžeš dočkat, až přiletíme, vyprskla a ťala přímo do živého.

Tak jsem to nemyslel, ségra, a ty to moc dobře víš. Hele, udělám všechno, co bude v mých silách, abych to do závěreček dohnal, jasný? S tátou si pak promluvím, určitě si nějak nechá domluvit a cestu vám zaplatí. Jsi koneckonců pořád jeho dcera.

Asi ne tak oblíbená, když si vybral u soudu tebe, plivla po něm a Hayden pořád netušil, kde se v ní ta zlost dnes bere.

Stalo se něco, o čem nevím, že seš tak podrážděná? Už jsem přece řekl, že učení doženu.

Přijde mi, jako bych tě už nepoznávala. Jsi pryč několik měsíců a už se najde málokdy chvíle, kdy si na sebe najdeme čas. Sám od sebe nezavoláš, nenapíšeš. Ani se neozveš. Máme sakra to nejlepší připojení na celým světě a ty ho ani nepoužiješ. Kde jsou ty časy, kdy jsi do mě vtloukal, jak máme úžasnou schopnost, který bychom měli užívat, co hrdlo ráčí. No pověz, kde jsou ty časy? Na chvíli se odmlčela. Na chvíli, která Haydenovi připadala jako věčnost. Každá vteřina navíc se mu zarývala hlouběji do srdce, ale nevěděl, co sestře říct. Měla pravdu, zanedbával ji na úkor přátel v Kanadě, přestože si před odletem slíbili, že se to nestane. Chybíš mi, brácho, dodala nakonec s povzdechem.

I ty mně, ségra. Bude to dobrý, jo? V tu chvíli Hayden ucítil ruku na rameni a leknutím sebou cukl. Musím letět ségra, ale slibuju, že ti to vynahradím. Otočil se a spatřil Shazzer, jak si ho zvědavě prohlíží. „Mluvil jsi s někým? Tvářil ses vážně divně," řekla a zorničky se jí rozšířily, jak si oči zvykaly na tmu ve stínu korun stromů. „Jsi někdy fakt podivín."

„Shazz. Ehm, vůbec ne. Jen jsem se nějak zamyslel."

„Uprostřed parku, schovanej mezi stromama jako vrchní Úchyl mezi Úchyláky?" zeptala se a pozvedla růžově nabarvené obočí a dala si ruce v bok. „Naháníš tu děti?" zeptala se sarkasticky a ušklíbla se.

„Myslíš, že jsem takovej, jo?" zeptal se hravě a zadoufal, že už se nebude vyptávat dál.

„Každej máme něco, skejťáku," řekla a zkrátila vzdálenost mezi nimi na polovic. Cítil tak její dech, ve kterém poznal cigaretu, kterou se pokusila zamaskovat žvýkačkou. „Na rampě ti to moc nešlo," konstatovala, ale neznělo to posměšně, spíš soucitně.

„Jo, řeším teď něco doma, navíc to vypadá, že proletím z matiky, tak asi nejsem zrovna dvakrát ve svý kůži. Jindy mi to prej jde docela obstojně."

„Říká kdo, tvoje máma?" zeptala se a zasmála se vlastnímu vtipu. „Nejsi ve svý kůži, chápu," zopakovala zamyšleně. „S matikou bych mohla pomoct a s tím ostatním... Jsem tady, kdybys potřeboval vrbu, který se můžeš ze všeho vykecat."

„Nechám si to projít hlavou, ok?"

„Jasně, kovboji, jak si přeješ. Se skejtem můžu taky pomoct, něco málo umím," broukla a po prknu se natáhla a vydala se zpět do lidnatější části parku. „Pojď, ukážu ti to," zavolala za ním a mávla, ať ji následuje. Hayden se jen ušklíbl a pomyslel si, že má vlastně na opravu známek času dost. Shazz by nedokázal odmítnout, už vůbec ne, když se takhle usmívala.