Hayden

Byl tu další pátek a Hay věděl, že riskuje, že otce namíchne, jestli tentokrát nedorazí domů včas. Ale ne nadarmo se říká, že zakázané ovoce chutná nejlíp, že? Přestože vycházky neměl zakázané úplně, večerka se až neúprosně blížila, ale on dokázal myslet na jediné. Svíral skleničku s drinkem, který mu už nějakou dobu teplal v ruce a pozoroval Shazz, jak se baví s Blakem. Křiklavě růžový top jí obepínal boky a prsa tak pevně, až si říkal, jak málo stačí, aby jí vypadly a byly tak na odiv všem okolo. Smála se něčemu, co jí Blake vyprávěl a mezi tím upíjela svého mojita a druhou rukou si stahovala minisukni, která jí stále stoupala po stehnech nahoru. V jednu chvíli Hay zahlédl i krajku červených kalhotek, načež si povzdechl a cítil, jak se mu do obličeje hrne krev.

Hayden odemknul displej telefonu, aby zjistil, že je nejvyšší čas se sebrat a chytit taxi. Vyrazit teď domů ale neměl v plánu. Odložil drink, kterému stejně už nějakou dobu nevěnoval pozornost a zamířil k ní, jelikož Blake někam odběhl a ona tak postávala samotná.

„Haydene," vydechla a brčko sevřela mezi plné rudé rty a znovu nasála. „Bavíš se dobře?"

„Ujde to. Kam se ti ztratil tvůj ocásek?" rýpnul si do ní.

„Blake? Někoho zahlédl a musel jít hned pozdravit, vždyť víš, jakej je," řekla a protočila své velké šedomodré oči. Pramen růžových vlasů si zastrčila za ucho a znovu si porovnala sukni. „Nechceš jít na chvíli ven?" navrhla. Hayden přikývl.

Na terase se shlukovaly spousty kuřáků, ale i lidí, kteří přebrali a potřebovali na vzduch kvůli nevolnosti. Shazz byla ten první typ, jelikož hned jak zaklaply dveře, sáhla do kabelky a vytáhla krabičku cigaret. „Dáš si taky?" nabídla mu a podala mu ji.

Hayden na chvíli zaváhal, ale nakonec neodmítl a po chvíli už spokojeně vydechoval kouř do studené noci, kterou ozařovaly jen hvězdy a svit poblikávající lampy z ulice. Počáteční škrábání v krku ustalo a s každou další cigaretou si zvykal na ten pocit, který se dostavoval. Srdce mu bušilo, zorničky se rozšiřovaly.

„Tys to nikdy předtím pořádně nedělal, viď? Držíš to jak prase kost," zasmála se. Rudě namalované rty se rozšířily a odhalily tak perfektně bílé zuby. Hayden uvažoval, jestli chodí na bělení, protože při množství cigaret, co do sebe dokázala vpravit, určitě musela.

Připomínala mu Jenn. Ta sice nikdy nekouřila, nemluvila sprostě, nebyla potetovaná a neoblíkala se tak jako Shazzer, ale smála se stejně úžasně. Vlastně nebyla vůbec jako ona, až na ten smích, a právě to ho na ní přitahovalo asi nejvíc. Působila divoce a nespoutaně. Nikdy nemusela přemýšlet, co řekne, aby se neztrapnila. Byla svá a nebrala si s nikým servítky, přesto ale nepůsobila nafoukaně (nebo možná jen na první pohled). Při pohledu na ni se mu vybavily chvíle strávené s Jennifer, která mu i přes tu rozdílnost chyběla. „Zkurvenej svět volá Haydena," řekla a zamávala mu před obličejem.

„Sorry, nějak jsem se zasnil," řekl a odhodil cigaretu, ze které zbýval už jen samý popel.

„To vidím. Schválně jestli přijdu na to, na co jsi myslel. Zaručeně na nějakou babu, co?" ušklíbla se.

„To je to tak očividný?" udivil se a rty se mu rozšířily do úsměvu.

„Skoro ti tečou sliny, chlape. Kdybys chtěl, než se ukáže ten můj mamlas, můžeme něco spáchat," řekla a mrkla po něm. Přistoupila blíž a zmenšila tak vzdálenost mezi nimi na minimum. Potáhla z cigarety a kouř mu vdechla do tváře. Pak se znovu usmála a oči, které teď byly víc šedé než modré, se jí zaleskly. Přitáhla si ho k sobě a do ucha mu zašeptala: „Mohla bych být jen a jen tvoje, stačí říct."

Zmatený a zaskočený Hayden se odtáhl a rozhlížel do všech stran, jestli někde neuvidí Blakea, hrozícího mu pěstí. V hloučku kousek od nich nepostával, a tak si mohl oddychnout. „Co blbneš, Shazz?" zeptal se, ale chyběl malý kousek, aby podlehl, přitáhl ji k sobě a zatáhl ji na jeden z pokojů v patře. „Seš opilá. Nevíš, co povídáš."

„Vím moc dobře, co říkám. Dej vědět, kdyby sis to rozmyslel," řekla, políbila ho na tvář a odkráčela. Sakra, tahle holka...

Byla hodina po večerce a Hayden proběhl domem, aby našel batoh, který někde položil, když přišel, a chvátal na taxi, které na něj čekalo před domem. Řidič v telefonu sliboval, že ho dostane domů do půl hodiny, narozdíl od konkurence. Hay věděl, že jsou to reklamní kecy, ale každá minuta byla dobrá, s otcem neurotikem to platilo dvojnásob.

Vtiskl řidiči dýško, jelikož ho opravdu dokázal před vchodem vyhodit do půl hodiny od nástupu, a spěchal do výtahu. Tlačítko zmáčkl asi padesátkrát, ale na rychlosti mu to bohužel nepřidalo a táhl se patro za patrem jako boží umučení. Klíč do zámku vsunul opatrně a potichu jím otočil, tentokrát nepil tolik, čímž bylo jeho počínání o poznání snazší. V chodbě nikdo nebyl a byt se zdál být tichý. Potichu se odšoural do pokoje, zaklapl za sebou dveře a s ušklíbnutím se svalil na postel. Na mě si nepřijdeš, tatíku.