Hayden

„Tys fakt dorazil!" křikl Nate, když ho zahlédl v obýváku, opřeného o římsu krbu, a hrnul se skrz postávající lidi k němu. Přiťukli si plastovými kelímky s pivem, na kterém mohla být ještě tak půl hodiny zpět vrstva pěny.

„Přišels sám?" zeptal se a hledal za jeho levým ramenem doprovod. Hayden jen přikývl. „Tak to abychom tě seznámili," řekl s úsměvem, který byl s přibývajícím alkoholem v krvi širší a širší, a poplácal ho po rameni.

Došli až k malé blondýnce, kterou měl Hayden už tu čest poznat. „Tohle je moje Alicia, posledně jsem vás nestačil představit," řekl a napil se, aby se vyhnul vražednému pohledu své přítelkyně. Vzpomínka na jejich první setkání v ní vyvolávala zlost.

Pokývla Haydenovi hlavou a on se na ni rozpačitě zasmál. „Hayden, těší mě."

„Tohle je Blake, Shazzer," řekl a ukazoval na jednotlivé lidi v hloučku. Jen k Haydenovi zamumlal: „Na Shazzer si dej bacha, možná to na tebe bude zkoušet, ale nenech se, Blake je na to dost háklivej." Haydenův pohled utkvěl na růžovovlásce, která po něm pokukovala šedomodrýma očima s umělými řasami, kterými by mohla z fleku zametat podlahu, kdyby chtěla. Pohledem na něm přímo visela, na tváři si jí pohrával úsměv, kterým jen dávala najevo, že je si své oslňující krásy víc než vědomá. Jejich pohledy se střetly a Haydenovi došlo, proč ho Nate varoval. Sakra, to je kost. Blakeův varovný pohled jej ale vytrhl z představ. Téměř se až na chvíli zastyděl, že Jenn jen tak vypustil z hlavy, přestože už spolu nebyli dýl jak měsíc a neměl žádnou morální povinnost jí zůstat věrný.

„Támhle v rohu stojí Reagan s Micahem," ukázal, dívka si jich všimla a křikla klukovi cosi do ucha, oba se na ně otočili a pozdvihli kelímky na pozdrav. Hayden jim zamával. „Kus dál je Tristan, tamten svalnatej borec. Čau, brácho," zakřičel na něj, když ho Tristan zaregistroval. „Pohodář," smál se a přešel k dalším lidem.

Jména pokračovala dál a Hayden jedno za druhým postupně zapomínal, jelikož krátkodobá paměť nebyla jeho dobrá kamarádka. Utkvěly mu nakonec pouze první čtyři jména, a jak se ukázalo, pro následující večer si s nimi bohatě vystačil. S přibývajícím alkoholem se i Haydenův úsměv pomalu rozšiřoval, přestože si zpočátku myslel, že Blake bude namachrovanej blbeček a Shazzer jen hezká pipina bez kusu mozku. Ani Reagan nebyla k zahození, přes prvotní rozpaky se dost rozmluvila, později i roztančila.

Na častých kuřáckých vycházkách si Hayden všiml, že většina jeho vrstevníků do sebe dokáže během hodiny dostat i půl krabičky, když toho dost vypijí. Po dvou hodinách, co se urputně snažil odmítat, i jeho dostali a po chvíli už postával v chumlu lidí, s cigaretou křečovitě svírající mezi ukazováčkem a prostředníčkem. Snažil se odkašlávat tak, aby ho nikdo neslyšel, ale stejně se našel někdo, kdo mu začal bušit do zad a smát se mu. „Říkal jsem vám, že nekouřím," namítal, ale nikdo ho nebral vážně.

Domů se vracel až chvíli nad ránem, vypotácel se z taxíku, jehož dveřmi práskl hlasitěji, než chtěl a řidič za ním hlasitě křičel cosi o nevděčným, zazobaným frackovi. Hayden mumlal jednu nadávku za druhou tak, jak mu přicházely na jazyk, jedna sprostší než druhá, zatímco se snažil stisknout tlačítko výtahu, jelikož v tuhle ranní hodinu tu ještě poslíček nebyl. Nejspíš je někde na privátě s Anitou, zasmál se vlastnímu vtipu a na pátý pokus prostrčil klíč zámkem bytu. Než jím ale pootočil, dveře se otevřely a v nich stál jeho doběla rozzuřený otec s Barbie jen v lehkém županu a rozespalýma očima za ním.

„Padej dovnitř," křikl na něj. Hayden se jen ušklíbl a vrávoraně vstoupil do bytu a opřel se o zeď v předsíni, aby si odpočinul a zavřel na chvilku oči. „Takhle teda ne," zbrunátněl Oscar a syna profackoval. „Čeká nás rozhovor, mladej," křičel. Barb se v pozadí krčila, jako by se v ní ozývaly nějací duchové minulosti. Tvářila se, jako by to byla ona, koho plísnil vlastní otec a hrozil mu pěstí.

„Oscare, nech ho, prosím," zastávala se ho a snažila se svého muže odtáhnout od stále podnapilého Haydena. Tmavé vlasy mu napadaly do obličeje, zakrývaly tak jizvu, kterou měl nad pravým obočím.

„Jdi si lehnout a nepleť se do toho," sykl k ní a zpražil ji pohledem, kvůli kterému sebou trochu cukla.

„Pojďte spát oba dva," pokračovala rozhodně. „Do rána to snad počká."

„Říkám ti, nepleť se do toho, ženská!" křikl a ohnal se po ní.

Hayden se probral ze svého opilého opojení a vkročil mezi ně. „Nemlať ji. Jsi normální?" Pak už si pamatoval jen černo.