Hope

Trvalo pár minut, než otevřela oči a uvědomila si, že leží na zemi, mokrá a promrzlá na kost. Rána v břiše se ozývala, jako by Hope dostala zásah zblízka, ale krev hledala marně. Svetr byl mokrý pouze od dešťové, kalné vody ze země. Zvedla se na lokty a pomalu se posadila.

Přehrávala si v hlavě události celého dne a přemítala, jak se mohlo tak hezké odpoledne tak šíleně posrat. S mamkou měla pocit, jako by se vrátila do dětských let, kdy bylo ještě všechno v pořádku, máma se usmívala a byla plná života. Léta, co byla chodící troskou, jako by byla zapomenuta a nenávratně pryč. Kdy já se dočkám takového konce? říkala si. Kde je můj princ na bílém koni? Měla jsem všechno a nezbylo mi nic, pomyslela si hořce.

Zvedla se ze země, zapřela se o kufr, aby se jí se stále bolavým břichem lépe vstávalo a dopotácela se až do matčina ztichlého bytu. Na podlahu odkapávala voda z jejího nasáklého oblečení a připadalo jí, jako by i ona sama celá venku nasákla. Svlékla si vodou ztěžklé oblečení a hodila ho do umyvadla, aby nezmáčela celý byt. Rychle se osprchovala, ve snaze smýt ze sebe všechno to špatné, především to, co nebylo vidět - pocit viny.

Z kufru vytáhla první tričko, které jí padlo pod ruku, ironií osudu to bylo tričko z obchodu se suvenýry z cest, na kterých byli s Kenem předloni. Z útrob jednoho z otomanů vytáhla nadýchanou, lehce žmolkovanou deku a uvelebila se i s ní na gauč a snažila se usnout. Bolest se ale stále ozývala, a tak se vydala do kuchyňské lékárničky pro prášky. Dostat jsem to měla přece až za dva týdny. Hluboko ve skříni zahlédla schovanou láhev s červeným vínem. Opatrně ji vytáhla, pokrčila rameny nad tím, že ji matce kdyžtak později dokoupí, natáhla se pro skleničku, nad kterou nakonec mávla rukou a vrátila se na gauč jen s vínem a vývrtkou. Víno otevřela, přičichla k němu a před oči se jí hrnuly vzpomínky, které se snažila ze všech sil potlačit. Litry a hektolitry vína, které za celý vztah s Kenem vypila. Láhev naklonila, rty obemkla její hrdlo a polykala jeden doušek za druhým, dokud neskončila v polovině lahve.

Haydene? V práci už jsi musel přece skončit před několika hodinami. Tenhle týden máš ranní, nebo ne? Otáčela stránky pomyslného kalendáře a doufala, že se brzy ozve bratrův chraplavý hlas, kterému zrovna dvakrát nepomohlo množství cigaret, které za léta v Kanadě vykouřil. Měl bys toho nechat, spílala mu často. 

Omrkla hodinky a pak popadla diář, aby se ujistila, že bolest opravdu nemůže přivádět přicházející menstruace. To mám z toho stresu, usoudila a znovu se napila.

V hlavě se jí starosti pomalu začínaly rozplývat, celá její hlava byla najednou o tolik lehčí. Nechala ji spadnout na jedno z ramen, stejně tak jako vlasy, které byly protkané zašmodrchanými pramínky. Obrázek zlomeného Kena se postupně rozmazával, dozvuk Zackovo bývalé ženy splynul s šumem, který jí postupně zaplavoval uši. Jak že se jmenuje? Clara. Tak idiotský jméno. Idiotka to je, usmála se pro sebe nad tím slovem a posledními doušky vyprázdnila láhev a neohrabaně se ji snažila postavit vedle gauče na podlahu. Ta se ale převrhla a za hlasitého žuchnutí, které se rozléhalo prázdným bytem, ji Hope se smíchem pštila a křičela po ní, ať tu nedělá bordel. „Sakra, neměla bych pít, takhle to přece vždycky začíná. Ale čert to vem. Čert vem tenhle posranej život!," křičela na prázdný byt.

Zvedla se z gauče a kymácivou chůzí se dostala zpět do kuchyně, aby ve skříňkách našla další alkohol. „Mamiiii," křičela šeptem a chraplavě se smála. „Kdepak to přede mnou schováváš?" ptala se do prázdna. Lednice se neměla k odpovědi, ale Hope nakonec jednu další lahev našla, nikoli vína, ale ginu. Nevadí, pomyslela si a odšroubovala víčko a zmuchlaný papírový kolek pohodila do dřezu. Přihnula si z lahve a přišourala se zpět ke gauči, do kterého doslova spadla. Dívala se na vypnutou obrazovku a uvažovala nad tím, kam matka mohla schovat ovladač. Svého času přece trávila u televize celé dny. Musela ho někam schovat, aby ji nestrašili duchové minulosti. Ať se dívala, kam chtěla, ovladač nenašla. Kdyby se podívala pořádně, a ne alkoholem zastřenýma očima, všimla by si, že leží celou dobu před televizí, za jednou z dekorativních svíček, které jí Hope každý rok dávala k Vánocům.

Klíč v zámku zarachotil. Na zprávu, se kterou matka přišla, se mohla stěží připravit.