Kladívko na stůl dopadá,
varovným tónem zní,
rozsudek špatně vypadá,
hlásí mu konec dní.

Tichý hlas oznámí
mu tu zlou novinu,
nemá jak před námi
prokázat nevinu.

A tak jen mlčky odchází
před oprýskanou zeď,
kam popravčí četa přichází,
střílí se slovem teď.

Výstřely zastihnou ho na cestě
dřív než se mělo stát,
s zelenou skvrnou na bílé vestě
bude na věky spát.