Odletěl na dračích křídlech. Každé jejich mávnutí jako by zaráželo do světa nepochopitelné kolíky bolesti. Svět se zhroutil už dávno předtím, ale tohle ho rozcupovalo jako zmuchlaný papír plný pokřivených slov. V ruinách Bradavic nechala své srdce poprvé, když spatřila všemi oblíbeného profesora zemřít, teď jí mělo puknout znovu.

Nádech a výdech, hloupá průpovídka se jí teď tolik hodila. Na nic jiného se nevzmohla, jen nádech a výdech. Poslední člověk jí opustil. Utekl před ní několik tisíc kilometrů daleko, to se jí snad tolik bál? Takhle měl začít ten pěkný život po válce, na který všichni pořád odkazovali?

Brečet se jí zdálo nepřiměřené, takhle ale neměla bolest kam odtéct. Jen voda dokázala smýt to, co napáchali na jejím srdci jiní. A když někdo toužil zbytek střepů rozdupat, měl to mít. Nestačilo, že ji každým dnem ničili cizí, ti, se kterými nikdy nemluvila, ale ti, kteří byli oddáni Harrymu Potterovi.

Pohlédla na několik desítek dopisů, tyhle přišly za víkend. Krb bude zase čím podpálit, pěkně po mudlovsku spálí všechen dopisní papír a na něm naškrábaná nenávistná slova bývalých spolužáků i vítězů dobré strany. Nejvíce však těch, kteří pro válku neudělali nic. Nic proti, ani nic pro, tihle psali nenávistných dopisů nejvíce. Vydat Harryho Pottera, jakého většího zla by se mohla ještě dopustit? Kdyby teď vyloupila Gringottovy, stejně by ji v Denním věštci uvedli jako Pansy Parkinsonovou, tu, která chtěla vydat slavného Harryho Voldemortovi.

A Srdce pukalo dál. S každým pomyslným mávnutím křídel toho posledního, který ji mohl ještě zachránit.

~~~

Tak je to tady, Pansy a další hrdinové se vrací do Bradavic. Pokud byste náhodou neznali příběh Srdce z porcelánu, který tu byl původně a já na něj pouze navazuji, abych zmapovala předchozí události, naleznete ho na profilu Elary (odkaz na její příběh v komentáři). Srdce ze skla se ale dá číst i samostatně nebo před Srdcem z porcelánu, záleží jen a jen na vás :D

Ačkoliv příběh vypadá pěkně depresivně, není tomu tak, začínáme ale jen tři měsíce po válce, společnost ještě není připravená hned na vtípky a veselí, proto si počkejte, však s postupem času bude depky ubývat a ubývat.

Těším se na vás ve čtvrtek u událostí z nádraží King's Cross a následného prvního večera v Bradavicích!