Spojení ročníků slavilo úspěch. Ginny ve stejném ročníku jako Harry, to nemohlo projít bez povšimnutí, proto si Ginny po prvním týdnu vzala o víkendu od vzorné přítelkyně volno a šla se projít na pozemky Bradavic sama. V tu chvíli ji nikdo nesledoval a nehodnotil, byla to chvíle volna po tak dlouhé době.

Připadalo jí, že svět je opět krásný, ačkoliv před nedávnem vůbec krásný nebyl. Okolo jezera se procházeli dvojice, skupiny i jednotlivci, několik z nich posedávalo na dekách a užívali si poslední možnosti pikniků, než začne pršet a všechno zmizí v nenávratnu. Zatím ale vládla modrá obloha a sluníčko, takže sobotní dopoledne jako malované.

Několik mladších na Ginny zamávalo v naději, že jim odpoví, Ginny sice mávala, ale v duchu si přála nejméně pálit kletby. Jakmile viděla, že se k ní blíží ten kluk z pátého ročníku, co už se jí tři dny v kuse ptal na nábor do famfrpálového týmu, změnila směr trasy a její kroky teď vedly blíž k Zapovězenému lesu.

Vložila si ruce do kapes u šortek a začala si pískat. Tím vždycky provokovala lidi, takhle to mohla aspoň trénovat. Pravdou bylo, že se tak cítila příjemně, vždycky si myslela, že šťastný člověk chodí a píská si. Kdysi jí to nakukal Fred a ona to pak opakovala vždycky, když byla šťastná, což jejich mamku neuvěřitelně štvalo.

Myšlenka na Freda ji zasáhla nepřipravenou. Už dávno na něj nemyslela s pláčem, přesto nedokázala zapomenout, jaké to tehdy bylo. Tma a chlad se jí vkrádaly do srdce, proto zavřela oči a v duchu počítala do desíti. Nikdy k desítce nedopočítala, protože ji to nebavilo, tentokrát někde u pětky začala přemýšlet o famfrpálu, což ji přivedlo na myšlenku nezdolného a otravného chlapce, který ji zase přivedl na myšlenku, jestli to nebyl ten samý, který prve polil Parkinsonovou džusem.

Jako by myšlenky na ni přivolaly její skutečnou osobu, když Ginny otevřela oči, spatřila Pansy, jak jde proti ní. „Dobré ráno, Parkinsonová," zahlaholila zrzka a počkala, až k ní Pansy dojde, aby se otočila zase nazpátek a srovnala s ní krok. Pansy se jí sice pokoušela vyhnout, ovšem proti Ginny neměla nejmenší šanci.

„Tak o co jde, Weasleyová? Kouzlo na očištění vlasů nejspíše neexistuje, proto to udělej rychle, abych se před obědem stihla ještě vykoupat v jezeře," založila si ruce na hrudi Pansy a zavřela oči.

„Nemám v plánu tě ničím polejt, to by měly ty děti u jezera až moc živý výhled úplně na všechno. Přece nemůžu kazit mládež," podotkla Ginny vesele a poukázala tím na bílé triko, které měla Pansy na sobě.

Pansy překvapeně otevřela oči a zamrkala. „Co to s tím vaším Weasleyovským klanem je?" vyjela na ni. „Nemůžete se prostě chovat jako ostatní a třeba mě jen tiše nenávidět?"

Ginny pomalu pozvedla obočí, než se rozesmála a kývla k Pansy, aby pokračovaly v cestě. „Teď můžu zcela jistě říct, že jsi nedoceněná, Parkinsonová. A teď sklapni a poslouchej," mávla jí před obličejem rukou, jako by naznačovala scénu z nějakého filmu. 

„Ve válce dělal každý chyby, někteří holt byli natolik hloupí, aby je dělali veřejně a třeba se snažili vydat mého přítele beznosé stvůře, ale," prudce zarazila jakékoliv pokusy o její přerušení, ačkoliv od Pansy žádné nepřišly, „tvůj dopis došel. Samozřejmě tím nechci říct, že se všechno maže jako nic, jen si chci povídat s někým, kdo mě nebude opěvovat a nebude se mě neustále ptát, kdy bude nábor do famfrpálového týmu, protože to nevím, jasné? Takže pokud se mě nebudeš ptát na má válečná hrdinství, nepokusíš se mi podstrčit milostný dopis a budeš respektovat, že můj zadek je můj a rozhodně ne každého, na koho jsem se jen usmála, můžeme spolu bez problémů vycházet. Nepředpokládám, že by tě trénink nebelvírskýho famfrpálu nějak zajímal, ale na to se taky neptej," dodala ještě, než se usmála a opět vyrazila vpřed směrem, odkud původně přišla, ale pak se připojila k Pansy, která šla opačnou cestou.

A Pansy ze sebe nedokázala vydat ani slovo. Prostě tam stála a zírala na odcházející Ginny, aniž by byla schopna ji zastavit. Zrovna od přítelkyně Pottera nic takového nečekala. Když ale uviděla, jak několik lidí na Ginny mává a jak se k ní opět pokouší dostat ten nebelvírský kluk, pochopila, co se tím Weasleyová snažila říct. Měla svého postavení plný zuby.

„Tak jdeš? Já už vážně nechci odpovídat na otázky typu Kolik košťat je potřeba pro sedmičlenný tým," otočila se k ní zrzka a prakticky ji donutila k procházce ve dvou.

Pansy se ušklíbla, došla k dívce a po jejím boku se vydala kolem jezera. „Takže abych to správně pochopila, ty chceš, aby se s tebou přestali bavit, protože jdeš se mnou. Koneckonců z toho něco kápne i pro mě, když tebe nechají na pokoji, tak mě taky, protože jsi se mnou ty."

„Myslí ti to mnohem víc než všem našim hráčům famfrpálu najednou, to oceňuju."

Společně obešly skoro čtvrtinu jezera, než si všichni na ten pohled zvykli a přestali ho tak bedlivě sledovat. „Mimochodem," začala mluvit opět Ginny, která se očividně chtěla i bavit na rozdíl od Pansy. Ta by nejraději v tichosti šla a přemýšlela. „Bílý tričko není zrovna hvězdná volba dne, včera k večeři byl višňový džus a určitě ještě někde zbyl, i když má být dneska voda."

„Přemýšlím, že opustím Bradavice," nekomentovala její poznámku Pansy a raději se věnovala svému přemýšlení, jen myšlenkové pochody říkala nahlas. „OVCE nejsou potřeba, sice pro lékouzelníka ano, ale s trochou domácího snažení bych se je mohla pokusit složit i bez Bradavic. Navíc bych si mohla zaplatit Kruval, s trochou galeonů by mě jistě přijali i teď."

„Takže utečeš od problému a počkáš si, až zmizí? Zmijozelské," odfrkla si zrzka. „Já bych se jim na tvém místě postavila, ale kdoví jsem jen prostá nebelvírka, co já můžu vědět, že jo."

„Už ti někdo řekl, že zaškrcené by ti to slušelo víc?" naštvala se Pansy, až dočista zapomněla na její slib, že si nebude s nebelvíry začínat. Letos žádné výkřiky ani výsměch, stejně už ani nemohla.

Pansyina slova ale několik lidí zaslechlo. V Bradavicích očividně platil kodex, že nebezpeční lidé by neměli vyhrožovat válečným hrdinům, protože Pansy okamžitě spadla po zakopávacím kouzlu jakéhosi druháka. Bez vlády Carrowových získali sebevědomí a nenáviděli Pansy mnohem více než kdo jiný, už kvůli minulému roku.

„Někteří lidé prostě nechápou srandu. Byla to sranda, ne? Jinak bych ti musela taky něco udělat, a to už by tvoje postavení nadobro zničilo," pomohla jí Ginny vstát a kývla na kluka, aby k nim došel. „Předpokládám, že se neomluvíš, takže mazej za Ronaldem. Hned," vykázala ho a chlapec skutečně odešel. Pansy to jen nechápavě sledovala.

„Pojď dál a já ti povím příběh o prvním týdnu školy v Nebelvíru," rozešla se opět Ginny. „Předpokládám, že víš, kdo jsou primusové, nečekaně je to nebelvírská dvojice Hermiona s bratrem, protože Harry to odmítl, což Ron neví, takže mu to neříkej," okamžitě ji varovala. 

„Sami máme svých starostí kvanta, takže nemáme čas na všechno dění ve škole. Harry se teď snaží víceméně vysvětlit svému tupému bratránkovi, jak to celé bylo, navíc se pořád nevyrovnal s tím, že vstal z mrtvých. Hermiona hledá svoje rodiče, kterých se kvůli válce musela zbavit, a já s Ronem máme dost práce v naší rodině. Vlastně jsme ani netušili, co se děje, dokud jsme se od mladších ve středu všechno nedoslechli. A ačkoliv si to podle nás zasloužíš, Parkinsonová, protože jsi fakt kráva, která nepřemýšlí nad tím, co říká, Nebelvír šikanu nepodporuje. Ron jakožto primus začal rozdávat tresty a postaral se o pár nových zákazů a já zařídila skřítky. A teď přijde ta chvíle, kdy mi pěkně poděkuješ, já řeknu, že to nestálo za řeč, ty řekneš, že přece jenom ano, já to pak přiznám a odejdeme do hradu jako nejlepší kamarádky. Tam se rozdělíme a už se nikdy v životě nemusíme vidět. Kromě společných hodin."

Pansy věděla, že se o Ginny říká, jak hodně mluví, ale takovou otevřenost zrovna před ní nečekala. To, že vlastně nahlédla za oponu Nebelvíru, ji dostalo. Najednou viděla, že to nikdo nemá snadné. Harry, Ron, Ginny i veverka bojovali za svoje životy dál, i bez války.

„Mrzí mě, co se vám všechno stalo," promluvila upřímně. Sice se neomlouvala ani neděkovala, ale vážně jí bylo líto, co si někteří lidé museli prožít. „Za ta slova se omlouvám, šlo o výkřik, který jsem vlastně ani vážně nemyslela, prostě se to stalo dřív, než jsem si to mohla promyslet."

„Vždyť jsem to říkala, že nepřemýšlíš nad tím, co říkáš. Možná bys měla začít," navrhla jí to s úsměvem Ginny.

Náhle se otevřelo nebe a na Pansy se vylila sprška džusu. O kousek dál se rozesmála skupina mladších, kteří se nejspíše právě naučili levitující kouzlo a potřebovali to na někom vyzkoušet. Pansy si povzdechla a chytila lem trička, načež se jí Ginny zeptala, jestli se hodlá svléct přímo na místě a tím ty kluky ještě odměnit, ale Pansy si bílé triko svlékla a odhalila pod ním černé tílko. Mokré vlasy si do trika zabalila a vytvořila tak provizorní turban.

„Začíná to být trapné a ohrané," ozvala se náhle hlasitě Ginny. Ti, kteří to způsobili, se zatvářili naštvaně, než jeden z nich pokýval hlavou. Řekla to přece Ginny, tak to musela být pravda. Tím přesvědčil i ostatní.

„Počkej, není támhleto tvůj kámoš a jeho kámoši?" ukázala Ginny rukou ke stromu, u jehož kmene posedávalo několik zmijozelských. Blaise se opíral o strom a s roztaženýma nohama hleděl na jezero. Rukou při tom projížděl vlasy Daphné, které seděla před ním a kdyby se zaklonila ještě o kousíček, prakticky by na něm ležela. Astorie seděla z druhé strany a četla jakousi knihu. Úplně stejnou četli nějací dva o rok mladší kluci, kteří se snažili Astorii dokázat, že také umí číst. U stromu seděl i Goyle s Milicent a společně se bavili s Blaisem a Daphné.

„Dřív to byli i moji kámoši," převzala její slovník Pansy.

„No nevím, kdyby se tohle stalo mě, moji kámoši by se zajímali a snažili se mi pomoct. A stejně tak jejich kámoši, protože kámoš tvého kámoše je taky kámoš, chápeš?" zasmála se a zachytila pohled Blaise. „A hele, ten tvůj kámoš to vidí a co dělá? Nic. Pěkný."

„Nemusíš předstírat, že neznáš jejich jména. A Blaise můj kamarád je, jen nechce taky dostávat džusem."

„Ach Pansy, někdy mi přijdeš tak naivní, ale to se spraví, až dospěješ," poplácala ji po rameni Ginny a velmi dospěláckým hlasem v poučování pokračovala. „Nechali tě napospas všemu, aby si neumazali ručičky, typicky zmijozelské."

Pansy si pomyslela, že když to řekne takhle nahlas, zní to ještě hůř. Od doby, co odjel Theo, odjela i morálka a přátelství. Jako by bez něj nedokázali ostatní držet spolu. Draco se uzavřel, Daphné se snažila podmanit si Blaise, Astorie se pitvořila před válečnými hrdiny a Pansy zažívala svá malá bradavická muka. Jen Milicent a Goyle byli šťastní.

„S Blaisem aspoň občas mluvím."

„Ale slova nejsou činy, Parkinsonová. Už budu muset jít, čeká mě rande nebo tak něco, tak si užij den, jak to jen půjde," rozloučila se a odešla do hradu. Pansy tak osaměla a mohla jen přemýšlet o slovech, která jí Ginny řekla. Bolest v srdci se nezmenšila. Cítila, že má skleněné střepy napadrť poházené v hrudníku a ty jí Theo ještě zadupal do okolních vnitřností. Tohle už nikdo spravit nedokázal.

***

Víkend v Bradavicích se pomalu chýlil ke konci, když obloha ztmavla a z nebe se spustil první blesk. Všichni viděli, že je to konec krásnému letnímu počasí, teď ho měl střídat podzim. Na hradě byla všude tma, až na místa, která osvěcovaly louče. Pod jednou z nich zrovna postávala Ginny a přemýšlela, jak naložit se svým volným časem. Teď po válce ho měla až příliš, najednou se nemusela starat o svůj život a mohla zase řešit životy ostatních, což většina drben na hradě s radostí využila. Bolestně si vzpomněla na sestry Patilovy, které se do Bradavic už nevrátily. Chápala je, Parvati bez Levandule prakticky neexistovala, bylo by divné procházet hradem a nevídat je spolu ale od sebe.

Jak tak uvažovala o nesmrtelnosti až příliš smrtelných lidí, zaslechla hlasy. Jeden byl dívčí a druhý chlapecký. Oba je znala, vždyť s ní chodili do ročníku, ale ani jednoho neměla příliš v lásce. Poslouchala a čekala, až se ti dva vydají dál jejím směrem, také by jim ráda něco řekla.

„Copak já za to snad můžu? Astorie na mě tlačí, sama by nejradši líbala zemi, po které ti tři chodí, kdyby jí to pomohlo znovu na vrchol, a Pansy mi to zrovna moc neulehčuje. Proč se nebrání? Válka ji přece nemohla tak moc rozbít," mluvila hádavě dívka.

„Tak proč něco neuděláš ty?"

„Ty tak něco říkej," odsekla mu dívka opět naštvaně a rozešla se chodbou pryč. Minula Ginny, aniž by si jí byť jen všimla a zmizela za rohem.

„Daphné, počkej, no tak, Daphné," volal za ní chlapec, aby se mu vrátila, také procházel okolo Ginny, ale tentokrát ho dívka nenechala a popadla ho za ruku jako kobra útočící na svůj oběd.

„Říká se, že pod svícnem je největší tma, ovšem taková tma, abyste mě oba přehlídli, tu jistě není," trhla jím k sobě nepochopitelnou silou, která se v oné zrzce skrývala, až se Blaise nestihl bránit a praštil se o kamennou zeď. „Nerada to dělám, ale souhlasím s tou tvojí blonckou. Ty jí tak něco říkej."

„Weasleyová, jsi nebezpečná!"

„A teprve budu," sykla Ginny. „Víš, co se v Nebelvíru dělá těm, kteří zradili přátelství?"

Blaise znejistěl. Zprvu nechápal, co může zrovna válečnou hrdinku štvát, najednou prohlédl. „Nemysli si, že za ní nestojíme."

„Jistě, že stojíte, jen pěkně daleko a pozorujete ji zpovzdálí, co?" zabořila mu do hrudníku zuřivě prst a málem se nechala příliš unést, aby vypálila kletbu. „Zmijozelské, říkala jsem jí to, ale ona vám i přes to všechno dokáže odpustit. Je to blbka a brání vás, i když nic neděláte," netušila, proč Pansy tolik brání, vždyť ani nebyly kamarádkami, přesto nemohla jinak. Možná za to mohl Blaise, který se rozhodně jako kamarád nechoval, možná celá situace a možná podrážděnost, protože Harry se na ni toho dne vykašlal, ale nedokázala přestat mluvit. „Tak si uvědomte, že jednou může být pozdě a vy o ni můžete přijít. Pokud něco hodně rychle neuděláte, ztratíte ji. Slova nejsou činy, nemůžeš jimi nahradit svoji přítomnost. A teď půjdu, než ti udělám něco horšího," zavrtěla znechuceně hlavou a odebrala se druhým směrem, než kudy prve odešla Daphné.

Blaise tam zůstal zcela opařeně stát. Ginevra Weasleyová mu právě uštědřila smrtelné uštknutí jako had, rvala se sice jako lev, přesto její slova v utržené ráně pálila jako hadí jed. A bohužel měla ve všem pravdu.

Ginny zase odcházela s mnohem lepším pocitem ze sebe samé. Vybila si všechen vztek, promluvila do duše zmijozelovi a navíc na něj sama zaútočila, aniž by se vůbec stihl bránit. Nakonec to možná nebylo až tak špatně strávené odpoledne, když na jeho konci čekalo tohle zadostiučinění.

~~~

Tak konečně trochu toho pohledu Ginny :D Její role v příběhu bude ještě důležitá, pokud víte, jak příběh za pár let dopadne, tak už tušíte :D Konečně ale začíná ta pravá sranda, Ronsy se dostává na scénu, Ginny taky a já se ani nenaděju a uvedu na scénu i trochu toho Harryho s Astorií :D

Těším se na vás příští týden, to se ukáže Lenka, takže se máte na co těšit! :D