Většinou, když se ráno probudím s fakt nesnesitelnou kocovinou, trávím celý den v posteli. Proto mě překvapuje, že právě teď stojím uprostřed přeplněného supermarketu a nakupuju jídlo. Teda pro upřesnění, Chloe nakupuje, já jenom stojím a tupě zírám na regál se zdravou výživou. V hlavě mi pořád třeští a ani sluneční brýle mi nepomáhají před denním světlem, které mi dnes přijde ostřejší, než kterýkoliv jiný den. Můj nákup většinou probíhá tak, že nahážu do košíku pár hotových jídel, několik lahví Jacka a pak se spěšně vydávám k pokladně s nejmenší frontou. Chloe narozdíl ode mě preferuje trochu jinou stravu. V košíku je převážně zelenina a ovoce, dokonce jsem ji přistihla jak sahá po tofu. Mám dojem, že se teď na několik dnů můžu s hranolkama a burgrama rozloučit. Celou dobu jsem se za Chloe ploužila jako zombie, co chce čerstvý mozek, jenže já chtěla jen tmu a klid. Ani jedno mi bohužel nebylo dopřáno a já si přála umřít, ani to mi ale nebylo umožněno, a tak jsem musela s Chloe dál obcházet obchody, aby mi doplnila zásoby jídla a NEALKOHOLICKÝCH nápojů. Pokusila jsem se k pokladně propašovat alespoň láhev vína, jenže mě Chloe velmi rychle vyhmátla, a tak nejenže jsem byla nucena přetrpět celý den střízlivá, ale ještě jsem dostala i velmi zdlouhavou přednášku o mém zdraví a chování.

Přesto, že to ráno vypadalo na hodně špatný den se to během odpoledne nakonec obrátilo k lepšímu. Chloe mě nakonec vytáhla na menší výlet za město, který jsem si přes počáteční mrmlání dost užila. Už dlouho jsem nebyla jinde než doma nebo v práci, takže to po tom stereotypu to byla příjemná změna. Navíc bylo fajn si s Chloe znova jen tak povídat a smát se, už dlouho jsem se necítila tak fajn, obzvlášť když jsem byla střízlivá. Seděly jsme na kapotě jejího auta, daleko za městem. Kolem nás byl jen les, nádherná příroda a hlavně ticho, sladké a vítané ticho.

"Jsi takhle šťastná Jess?" Stočila na mě po nějaké chvíli ticha Chloe svůj pohled.

"Jak to myslíš?" Zamračila jsem se na ni.

"To jak teď žiješ. Tvoje práce, všechny ty noci v barech, rvačky, chlast a občasné úlety s Liamem," vyjmenovala můj obsáhlý seznam hříchů. Bylo zvláštní slyšet to takhle nahlas z jejich úst, znělo to najednou víc reálně. Do teď jsem si vždycky říkala, že to přece není tak hrozné, že na tom přece nejsem tak špatně. Jenže teď, když to všechno Chloe vyjmenovala, mi došlo, že jsem totální troska. Nejspíš z mého pohledu vyčetla všechno, co potřebovala.

"Fajn, takhle to dál nejde!" Seskočila z kapoty a zaměřila na mě svůj přísný pohled. "Zůstanu tady tak dlouho, dokud se znovu nepostavíš na nohy!" Ukázala na mě prstem.

"Jak to jako myslíš?" To už jsem na nohou stála i já. Vůbec se mi nelíbilo, k čemu tenhle rozhovor směřoval.

"To znamená, že odteď končíš s alkoholem s rvačkama i s Liamem! A já na to dohlídnu!" Založila si ruce v bok a spokojeně se na mě usmála. Doufala jsem, že si ze mě jen dělá legraci, ale z jejího výrazu mi bylo hned jasné, že to myslí smrtelně vážně. Tohle není dobrý! Ne, tohle je totálně v prdeli!