Konečně tady byl den, kdy jsem dokončila veškeré opravy na svém miláčkovi a mohla jsem ho jít poprvé skutečně projet. Otevřela jsem vrata dílny a usedla za volat. Teď už stačilo jen otočit klíčkem a zaposlouchat se do zvuku burácejícího motoru. Hned jsem to tedy udělala a mě z toho zvuku přeběhl mráz po zádech. Tolik mi to chybělo! Zavřela jsem na chvíli oči a užívala si tuhle chvíli. Pak jsem je ale znovu otevřela a vyjela s mým autíčkem směrem k závodní dráze, kde během úterního dopoledne nikdo nebyl. Přibrzdila jsem na pomyslné startovní čáře a udělala několik hlubokých nádechů. Neměla jsem ani ponětí jestli mi to ještě půjde. Mohla jsem se taky klidně vybourat, mohla jsem to auto během chvilky zničit. Ale já doufala, že to bude jako s jízdou na kole. To se prostě nezapomíná! Sešlápla jsem plyn a zařadila rychlost. Zpod přivřených očí jsem sledovala dráhu, která vedla přes písečnou a prašnou pláň. Dráha nebyla nijak zvlášť vyznačena, člověk jí poznal jen podle vyjetých kolejí od ostatních aut, ale to nám vždycky stačilo. Znovu jsem přeřadila a sešlápla plynový pedál až k podlaze. Bylo skoro až neuvěřitelné, co všechno ze sebe dokázalo to auto dostat. Blížila jsem se k první prudké zatáčce. Ačkoliv se dráha nacházela na opravdu velkém rovinném prostranství, nebyla by žádná zábava kdybychom si tam nepřidali pár zatáček vyžadujících opravdu velmi dobré zkušenosti se zvládnutím smyku. A jelikož ani na tohle otec neopomněl při mé výuce, vůbec mě to nevyvedlo ze soustředění. Lehce jsem ubrala na rychlosti a zatáhla za ruční brzdu. Auto šlo okamžitě do smyku a přední část se tlačila na pravou stranu. Neváhala jsem ani vteřinu a volant jsem prudce strhla doleva přičemž jsem znovu povolila ruční brzdu a auto vyrovnala tak, abych mohla, co nejrychleji pokračovat dál na dráze. Když se mi to podařilo, zase jsem sešlápla plyn až k podlaze a zařadila rychlost. Užívala jsem si, jak mi vítr vanoucí přes otevřené okénko čechrá vlasy. Užívala jsem si tu rychlou jízdu, měla jsem strašnou chuť křičet a taky to udělala. Bylo to osvobozující a já nechápala, jak jsem s tím kdy mohla přestat. Nejdůležitější pro mě však bylo zjíštění, že to v sobě stále mám a že mám tedy dost velkou šanci Reece při dalších závodech porazit. A to jsem taky hodlala udělat.

Modlila jsem se, aby byla Chloe pořád pryč, když jsem ze své vyjížďky dorazila domů. Neměla nic proti tomu, že jsem skoro celé dny trávila zavřená v garáži opravou svého auta. Naopak byla ráda, že jsem začala dělat něco u čeho konečně vypadám šťastná a nebylo to chlastání, alespoň to mi tedy jednoho večera řekla. Jenže kdyby se dozvěděla, že s autem chci závodit nebo že jsem vyjela na dráhu, asi by dostala infarkt. A tak pro ní i pro mě bylo lepší, když o tom nevěděla. K mému štěstí musela dnes do města kvůli vyřizování nějakých věcí, a tak jsem měla možnost s autem nepozorovaně vyjet a otestovat jak nám to spolu na dráze jde. Bylo to jen o fous, když jsem zavírala dveře garáže a Chloe zrovna zaparkovala před domem. A ten výraz v jejím obličeji nevěstil nic dobrého.

"Dneska si uděláme dámskou jízdu, u jezera je párty s velkým táborákem," usmála se na mě a vesele kráčela i s několika taškama, kterých jsem si předtím ani nevšimla, rovnou do obýváku.

Jako bych to neříkala, nic dobrého. Ona se snad dočista zbláznila! Nejdřív mě tady několik dní mučí tím, že mi vylívá můj milovaný chlast do dřezu a nutí mě abstinovat, aby pak přišla s tím, že jdeme na párty u jezera, kde alkohol poteče proudem. Nemůžu jít na párty a zůstat střízlivá, jenže ani nemůžu jít na párty s Chloe a pít. Ani jedna z možností nepřichází v úvahu, což znamená, že jediná cesta jak přežít tenhle večer je zůstat doma.

"Hele Chloe nemyslím, že je to dobrý nápad. Podívej bude tam plno opilých lidí, které vlastně ani neznáš a přece sama nechceš abych do toho pod náporem ostatních zase spadla," zkusila jsem na ni jít skrz špatné svědomí, jenže s ní to ani nehnulo.

"Neboj se pohlídám si tě, aby se k tobě nedostala ani kapka alkoholu a co se týče ostatních... ráda se seznámím s někým novým. Navíc už jsem pozvala i Sharonn," odložila svůj nákup na gauč a začala se ve všech těch taškách přehrabovat aniž by se na mě byť jen jedinkrát podívala.

No super, takže nejenom, že budu mít věčně za zadkem Chloe, jako svého osobního hlídače, ale ještě ke všemu i bláznivou Sharonn. Kdy se vůbec stihly ty dvě seznámit? Tenhle večer nebude zábava, ale spíš noční můra. Což se potvrdilo v momentu kdy Chloe z jedné z tašek vytáhla titěrné, světlé džínové kraťasy a černé, krajkové body, které toho podle mě víc odhalovalo, než zakrývalo. Rozhodně Chloe obdivuju, že si na sebe něco takového obleče.

"Dívej co jsem ti na dnešní večer koupila," věnovala mi ten nejzářivější úsměv a ony věci mi podávala.

"Tohle si na sebe rozhodně nevezmu!" Zaprotestovala jsem okamžitě a udělala několik kroků vzad. To snad nemůže myslet vážně. Jak ji vůbec mohlo napadnout, že bych si něco takového oblíkla.

"Tohle...," zamávala mi kusy oblečení před obličejem, "...si na sebe rozhodně vezmeš!" Probodla mě svým nejpřísnějším pohledem a její tón hlasu nepřipouštěl žádné námitky. Chtěla jsem ještě něco dodat. Byla jsem odhodlaná protestovat, tak dlouho než se vzpamatuje a tyhle hadry vrátí do obchoďáku.

"Na to zapomeň!" Zavrtěla jsem hlavou a založila jsem si ruce na prsou.

"Obleč si to a já si nevšimnu jednoho drinku," uhodila na správnou strunu. Věděla co na mě platí. Bohužel. Takže jsem ji ty věci vytrhla s rukou a odkráčela jsem se do koupelny osprchovat a převlíknout. Neodvážila jsem se ani otáčet, abych náhodou nezahlídla její triumfální úsměv.