Už jste se někdy probudili ráno po párty a litovali, že jste radši neumřeli? Já to zažívala dost často. Hlavně dnes ráno, kdy se jsem si hned po probuzení bohužel vzpomněla na včerejší líbačku s Liamem. Bože já jsem taková kráva! A on je taky pořádný idiot, jak ho vůbec mohlo napadnout mě políbit. Rozhodla jsem se tím ale dál nezaobírat, navíc měla jsem teď důležitější věci na práci. Došla jsem do dílny a na pracovní stůl jsem rozložila veškeré díly, které jsem u Sama nakradla. Když jsem měla vše připravené pustila jsem se do posledních několika oprav. Vlasy jsem měla stažené do nedbalého drdolu, na sobě bílý top a světle modré lacláče, přičemž jsem je měla zapnuté jen přes jedno rameno. Na nohách pak staré a ošoupané tenisky. Tohle oblečení jsem měla při opravách na sobě nejradši, protože bylo pohodlné. Lehla jsem si na montážní lehátko a zajela jsem pod auto. Bylo potřeba zkontrolovat i podvozek. Přišlo mi to jako věčnost, než jsem dodělala veškeré opravy, ale ke konci dne už bylo vše hotovo. Trvalo to sice delší dobu, než by mi to trvalo jindy, ale i tak jsem byla spokojená. Zaklapla jsem kapotu a vzala do ruky hadr, jako poslední věc jsem auto pořádně vyleštila. Sedla jsem si za volant a nastartovala. Auto ihned naskočilo a zvuk burácejícího motoru rozbušil mé srdce na plné obrátky. Tohle byla slast pro moje uši a já byla víc než spokojená. Motor jsem vypnula a vyběhla z dílny rovnou do domu. Musím se upravit, chci své dokončené dílo oslavit. Oblíkla jsem si světlé roztrhané džíny, černý top a červenou kostkovanou košili. Vlasy jsem si jen rozpustila a nechala je spadat na ramena. Hned jak jsem byla připravená, vydala jsem se směrem k místnímu baru, který patřil velmi milému staříkovi jménem Will. Je to zlatíčko a hlavně pro mě vždy byl jako moje rodina, jako můj dědeček. A zbožňovala bych ho ještě víc, kdyby mi nekecal do pití a do mýho života. Chápala jsem, že má o mě starost, ale to nemusel. Vždycky jsem se o sebe dokázala sama postarat. Ani mi nic jiného nezbylo. A tak jsem si to nakráčela dovnitř a hned kývla na Willa aby mi nalil panáka. Ten jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale i tak ke mně jednoho přihrál. Kopla jsem ho do sebe a hned mu naznačila aby mi přihrál dalšího. Zase jen zakroutil hlavou, ale dál to nerozebíral a já za to byla ráda. Periferně jsem zahlídla, jak kolem mě prochází Rachael, a když si všimla, že ji sleduju, tak na mě kývla abych šla za ní.

„Postav mi tady celou flašku, hned budu zpátky," houkla jsem ještě na Willa a vydala se směrem k dámským záchodům, kam Rachael zašla. Stála před zrcadlem a upravovala si makeup. Já se postavila k druhému zrcadlí a jen si lehce prohrábla vlasy.

„Reece ti posílá odměnu za poslední službičku," pronesla a přitom si na rty nanášela rudou rtěnku, hned nato vytáhla z kabelky ruličku bankovek a podala ji směrem ke mně. Já ji od ní převzala a začla jsem je přepočítávat. Je pravda, že jsem Reece nesnášela, ale díky kšeftům s opravami aut jsem celkem slušně vycházela. Jenže tentokrát mi nedal ani z půlky tolik, kolik mi za poslední kšeft dlužil.

„Hej ale tohle je málo!" Zavrčela jsem na ni.

„Měla by jsi být vděčná, že ti zaplatil alespoň něco, pořád nechápu proč tě pořád toleruje," prohodila jakoby nic a pořád se věnovala svému odrazu v zrcadle. A ve mně začla znovu vřít krev.

„Tak to teda ne, chci celou částku a to hned!" Zařvala jsem a oběma rukama jsem drtila hrany umyvadla.

„Jenže ty si tady pravidla neurčuješ!" Odsekla mi Rachael a tím si zpečetila svůj osud.

„Tak fajn," přešla jsem pomalu ke dveřím jako kdybych chtěla odejít, ale místo toho jsem jen otočila klíčkem v zámku. Hned nato jsem rychlými kroky přešla k překvapené Rachael a za vlasy ji dotáhla ke zdi na kterou jsem ji vší silou přitiskla. Pravou rukou jsem ji chytla pod krkem a silně jej stiskla. V jejich očích se zračil strach, a to mi jen vykouzlilo úsměv na rtech.

„Tak hele vyřiď Reecovi, že je mi úplně u prdele, kdo si tady určuje podmínky, ale příště ať mi buď zaplatí celou částku a nebo si hledá jinýho mechanika," svůj obličej jsem měla těsně před tím jejím a ona na mě pořád jen vyděšeně hleděla a lehce se třásla.

„Ze mě totiž nikdo idiota dělat nebude!" Zařvala jsem a levou ruku jsem sevřela v pěst a silně s ní vrazila do zdi těsně vedle její hlavy. To už se Rachael fakt třásla a ani nevím kde přesně ji vzala, ale v třesoucích se rukou svírala pistoli, kterou se na mě snažila mířit. Jenže jak byla pohlcená strachem, tak jí to až tak moc dobře nešlo. Mířila totiž spíš mimo mě, než na mě. Proto jsem sundala ruku z jejího krku a sevřela jsem ji kolem hlavně pistole, kterou jsem pak namířila přímo na můj obličej.

„Jestli mě chceš zabít, musíš mi mířit na hlavu nebo na srdce," ušklíbla jsem se na ni. Musela jsem vypadat jako šílenec s tím zářivým úsměvem na tváři. Nečekala jsem jestli z ní něco vypadne a přešla zpátky k umyvadlům, kde jsem z její kabelky vyndala peněženku a z ní si vzala všechnu hotovost, kterou v ní měla.

„Teď už jsme si kvit," zamávala jsem na ni bankovkama v mých rukou a odešla jsem zpátky k baru.