Hned druhý den jsem se vrhla na opravu. A aby mi práce šla líp od ruku z jedné strany dílny na plné pecky řvali z rádia Linkini a jejich Talking to myself. Ta písnička až moc vystihovala mě a mojí situaci odehrávající se posledních pár posraných let. Po mé levici pak nesměla chybět nově načatá láhev Jacka, bez kterého bych asi nezvládla přežít každý jeden jediný den. Auto po tak dlouhé době, kdy jen stálo v garáži a prášilo se na něj, potřebovalo kompletní servis. Přejela jsem po jeho černé kapotě a otevřela ji. O tomhle autě jsem vždycky snila a když s ním táta jednoho dne přijel, myslela jsem, že se štěstím zblázním. Nemám tušení kde k němu přišel a bylo mi to tak nějak jedno. Věděl, že mi tím udělá radost, a taky že se mu to povedlo. Milovala jsem ho ještě dřív než jsem se v něm poprvé projela. Obsah motoru 4,7 litru, 5 rychlostí, výkonné kotoučové brzdy, rychlé řazení, tónovaná skla nebo ocelová kola. Jen pár věcí kterými se mohlo tohle auto pyšnit. Bývalo symbolem sportovního vozu, a už na první pohled mě učarovalo. Ovšem po tom, jak jsem ho při posledních projížďkách zřídila, teď byla potřeba kompletně vyměnit převodovku a chladič. Taky by neuškodila výměna oleje a chce to i pořádnou kontrolu motoru, který vypadá, že mele z posledního. To všechno pro mě ale nebyl problém, jelikož mě táta tyhle věci učil od mala. Jenže i přesto, že to pro mě nebylo nic složitého, jeden problém tady byl, a to finance a čas. Abych mohla veškeré ty díly sehnat a auto tak zprovoznit, potřebovala jsem na ně peníze a ty jsem mohla sehnat jedině na jednom místě. Takže mi nezbývalo nic jiného, než se po jednodenním volnu, které mi Josh dal se slovy "zítra nechoď a zkus se hodit do klidu", vrátit zpátky do bistra, vyprsknout na Joshe omluvu a dát se znovu do práce.

To že byl Josh na mě pořád nasraný jsem poznala hned, jak jsem se objevila ve dveřích. Mračil se na mě už od kuchyně a v koutku úst mu cukalo, jak se musel přemáhat, aby na mě nevysypal kopu sprostých nadávek. Dělala jsem jakože to nevidím, ostatně nebylo to poprvé co jsem v práci na někoho vyjela a jednou jsem dokonce jednomu chlapovi dala pěstí. Ale zase na mou obranu, ten týpek si to zasloužil. Celou dobu se mě snažil ochmatávat a sypal na mě jednu slizkou poznámku za druhou, a tak jsem to nakonec nevydržela a po předchozím varování ať už sakra drží hubu, kterou úplně ignoroval a znovu mi ochmatával zadek, jsem mu ji jednu ubalila. To už se na mě tak úlisně nesmál a jen se s kupou nadávek chytl za nejspíš zlomený nos. Doteď mě překvapuje, že mě Josh ještě nevyhodil, ale po kom by se pak vozil když ne po mě. A tak jsem na něj jen polohlasně vyplivla chabou omluvu a prošla za bar, kde jsem si kolem pasu uvázala zástěru a dala jsem se do práce. Možná bych i dokončila pracovní dobu bez jediného rozčilení, kdyby se půl hodiny před zavíračkou nerozezněl zvonek u dveří oznamující nového zákazníka a ve dveřích nestál ten idiot. To si ze mě snad někdo dělá prdel! Fakt mě tam nahoře někdo nesnáší protože jinak si to ani neumím vysvětlit. Došel až k baru, kde jsem čistila sklenice a ruce už předem zvedl v obranném gestu.

"Hele klid dobře, nerad bych skončil se zlomeným nosem, jako málem posledně," zasmál se Liam, jenže mě to až tak vtipné nepřišlo, už jenom proto, že se mi fakt nepodařilo mu ten jeho nos zlomit.

"Co chceš?" přešla jsem rovnou k věci a dál se věnovala leštění sklenic.

"Chtěl jsem se ti omluvit za ty kecy posledně... víš byl už jsem trochu lízlej a nevěděl jsem pořádně co mluvím," podrbal se na hlavě. Že mě to překvapilo bylo slabé slovo. Ještě nikdy jsem nezažila, že by se Liam někomu omlouval a už vůbec ne mi. Druhá hodně zvláštní věc byla, že vypadal dost nervózně, což taky nebylo normální. A tak jsem na něj jen zůstala zírat s obočím povytaženým až snad někde ke kořínkům vlasů a čekala, co z něho ještě vypadne.

"No to je vlastně všechno co jsem ti chtěl říct... tak se měj hezky," usmál se na mě nervózně a pak odešel. A já tam jen zůstala stát s otevřenou pusou a zírala jsem na místo kde ještě před chvílí stál.

"Co to sakra bylo?" kroutila nevěřícně hlavou Sharonna, která mezitím došla až ke mě.

"To nemám ani tušení," zamračila jsem se.

Vždycky jsem věděla, že je Liam divnej, že je to debil a nemá v hlavně ani ždibec zdravého rozumu. Jenže to co tady teď předvedl nebylo normální ani u něho. Tohle nebude jen tak, tuším za tím nějakou levárnu od Reece, ale já tomu už přijdu na kloub!