Z barového pultu jsem vzala svou sklenku i láhev, kterou mi tam Will nechal a s tím si šla sednout k jednomu z prázdných stolů. Po nějaké chvíli vyšla ze záchodů i znovu upravená Rachael a něco řešila s jednou z jejich osobních goril, které ji dělali garde kamkoliv, kde ona šla. Jakmile se střetla s mým pohledem, tak zase rychle uhnula a vydala se i se svým doprovodem pryč z baru. To mi znovu vykouzlilo úsměv na tváři a já si nalila plnou sklenici té zlatavé a hlavně lahodné tekutiny. Sklenici jsem posunula bokem a lokla si přímo z hrdla lahve. Ostatní vypadali, že se skvěle baví, tančili, smáli se a ve velkém popíjeli, prostě klasický sobotní večer. I já jsem byla v relativně dobré náladě dokud si ke mně nepřisedl Curtis, starý ochlasta a místní štamgast. Věčně jen vyvolával rvačky a lidi se ho stranili. No a teď seděl vedle mě, oči skleněné, jak už byl pod parou a na tváři mu pohrával úlisný úsměv.

„Stala se z tebe troska Jess," odplivnul si.

„Že to říkáš zrovna ty," zasmála jsem se a znovu si přihnula z lahve.

„Je z tebe zasraná alkoholička s agresivními sklony," pokračoval dál a já se snažila znova nevypěnit. Pevně jsem v jedné ruce svírala hrdlo láhve a druhou zatínala v pěst.

„Řekni mi, po kompak jsi to zdědila? Po mámě nebo po tátovi?" Vycenil na mě zuby, a to pro mě byla poslední kapka. Kdyby dál rýpal jen do mě, snad bych se ještě ovládla, snad bych si ho i přestala všímat. Ale jakmile zmínil mámu s tátou víc to nešlo, nešlo ovládat ten vztek, který mě pohltil.

Láhev, kterou jsem doteď svírala v ruce jsem rozbila o stůl a vrhla se i s ní na překvapeného Curtise, kterého jsem i s židlí povalila na zem. Chtěla jsem mu tu láhev omlátit o hlavu, chtěla jsem mu s ní rozdrápat ten jeho hnusný ksicht, ale nepovedlo se mi ani jedno, protože mě najednou zachytilo několik rukou, které mě táhli od něj pryč. Několik místních chlápků k nám přiběhlo a táhlo mě od Curtise pryč. Snažila jsem se jim vyvlíknout, ale šlo to těžko.

„Pusťte mě!" Zařvala jsem a znovu jsem sebou trhla. „Řekla jsem, aby jste mě pustili!" Zařvala jsem znovu a tentokrát už jejich stisk povolil. Využila jsem situace a rozběhla se znovu ke Curtisovi do kterého jsem vší silou kopla. To už mě ale znovu popadli za paže a táhli dál od něj.

„Fajn, fajn už jsem na odchodu," zvedla jsem ruce v obraném gestu. Znovu mě opatrně pustili a bedlivě sledovali každý můj krok. Přešla jsem ke svému stolu a kopla do sebe celou skleničku, kterou jsem si odkládala na konec. Podívala jsem se směrem k baru a všimla si Willova smutného pohledu. Vím, že byl ze mě zklamaný, ale mi to bylo zrovna teď fuk. Nikdo nebude urážet moji rodinu a Curtis si o to přímo koledoval. Už jsem se sbírala k odchodu, když mu pomáhali zpátky na nohy.

„Ta holka je fakt šílená," stěžoval si jednomu z chlápků. Otočila jsem se ke všem zády, chtěla jsem už být doma.

„Jsi stejná děvka, jako tvoje matka," ozvalo se za mými zády a mi to na tváři vykouzlilo spokojený úšklebek. Chtěl to mít, má to mít.

Během sekundy jsem se otočila na patě a znovu skočila po Curtisovi, který to zase nečekal, a tak skončil na tvrdé zemi. Tentokrát už mě ale nikdo zadržet nestihl, a tak jsem mu věnovala jednu ránu pěstí za druhou. To už se do bitvy zapojili i další chlapi a strhla se tak pořádná rvačka. Nevnímala jsem pořádně co se kolem mě děje, mým cílem bylo uštědřit mu co nejvíc ran, přičemž já jich pár taky schytala. Měla jsem natržený ret a pár modřin na obličeji. Nakonec mě od něho odtrhla ta samá banda chlápků a odstrčili mě stranou. Celá naštvaná jsem vzala nejbližší židli a přerazila ji o jednoho z těch maníků. Snažila jsem se rozdýchat všechen ten vztek a adrenalin, ale uvnitř baru bylo až moc dusno. A tak jsem se prostě sebrala a odešla jsem pryč. Nechala jsem je tam dál se mlátit mezi sebou. Vyšla jsem ven zadním vchodem a konečně se mohla pořádně nadechnout. Po mé pravici jsem si všimla Curtisova auta, které občas nechával zezadu za barem. Potřebovala jsem ze sebe dostat zbytek toho vzteku, který mě užíral zevnitř. Vzala jsem železnou tyč, která ležela hned za dveřmi a vzala si jeho auto trochu do parády. Rozbité okna, rozmlácené zrcátko a pár škrábanců. Jo to by mohlo stačit. Odhodila jsem svůj nástroj pomsty a spokojeně jsem se vydala domů, uložit se ke sladkému spánku.