Z vůně připravovaného jídla mu zakručelo v žaludku. Raději se zvedl, aby došel pro další dřevo, než aby netrpělivě a stále hladověji čekal, než bude hotové. Ještě hrozilo, že si opět vyslechne povídačky o tom, jak by stačilo si jen uždibnout lembasu. Možná že elfům stačilo jíst lembas, ale pokud Boromir mohl, tak se raději najedl něčeho lepšího a chutnějšího, než byly elfí suchary.

Nemusel čekat dlouho a uslyšel za sebou kroky. Usmál se a zavrtěl hlavou. Začínalo to být předvídatelné. Když se otočil, Aragorn, se zrovna shýbal pro klestí. Z haleny mu při tom vyklouzl elfský šperk.

Aragorn se na něj usmál. „Měli bychom mít dost dřeva na celou noc."

Přikývl. „Noci jsou čím dál studenější."

Otočil se a sehnul se pro kus klacku tlustého jako jeho předloktí.

„Pořád máš starost o hobity."

Pokrčil rameny. „Kdo by neměl. Prochladnou rychleji než my."

„Jsi dobrý muž."

Pousmál se. To říkal ten pravý. Boromir mu sahal sotva po kotníky.

Aragorn se opřel o strom a zvedl obočí. „Nesouhlasíš snad?"

Místo odpovědi se sehnul pro další větev. Rychle přemýšlel, co říct. „Znám lepší," řekl pak jen. Když se narovnal, kývl směrem k Aragornově šperku. „To je moc pěkná práce."

Aragornovy špinavé prsty obkreslily vzor delikátních lístků. Zasmušil se.

Plánoval jen odvést jeho pozornost, ne mu zkazit náladu. Rozhlédl se. Tamto dřevo vypadalo dobře. Vydal se k němu a Aragorn ho tiše následoval.

„Ta, co mi ho dala, je na cestě do Země neumírajících."

Pomalu přikývl. Co by měl na něco takového říct? Přidal do své náruče další kus dřeva.

„Co tvé srdce? Je někomu zaslíbené?"

Uchechtl se a zavrtěl hlavou. „Ne. Nikdy nebylo." Když viděl Aragornův překvapený výraz, pokusil se mu to vysvětlit. „S Gondorem pod neustálými útoky na něco takového nebyl čas."

„Nebyl čas? Tak záležitosti srdce nefungují."

Povzdechl si a vzal další kus dřeva. Bylo únavné se pokaždé obhajovat. „Je to tak jednodušší, věř mi."

„Ale miloval jsi."

Podíval se mezi stromy do dálky. „Možná, když jsem byl mladý? Není to nic pro mě." Bylo snazší se soustředit na své závazky.

„Omlouvám se, ale obávám se, že nerozumím."

Zavrtěl hlavou. Jak by taky mohl?

„Záležitosti srdce a břímě s tím spojené jsem již dávno přenechal bratrovi."

Aragorn přistoupil o krok blíž. „Břímě?" zeptal se opatrně.

Jen pokrčil rameny.

„Mluvíš snad o nutnosti pokračování vašeho rodu?"

Chápal rychle. „Ano." Ustoupil stranou a vzal další dřevo. Začínalo se pronášet. Měl by se vrátit do tábořiště.

„Nezajímá tě manželství?"

Uchechtl se a zavrtěl hlavou. To ani trochu.

„Proč?"

Povzdychl si. „Proč co?"

Ruku, kterou nedržel dřevo, zvedl Aragorn obranně do vzduchu. „Jen bych ti rád porozuměl, příteli."

Nadhodil si dřevo v náručí a přeměřil si ho. Dobrá tedy. Jak si přeje. Jen... jak to vysvětlit co nejrychleji a nejjednodušeji, aby měl klid a Aragorn se ho nesnažil přesvědčit, že jen nepotkal tu pravou? „Nemám od..." chvíli hledal to nejvhodnější slovo, „takových závazků stejná očekávání jako ostatní."

Tak zmateného Aragorna ještě neviděl.

Nadechl se a vydechl. Tak znovu.

„Manželství mi nenabízí... stejné potěšení jako ostatním."

Pochopil.

„Takže se nechceš ženit? Srdce ale neváže jen manželství. Nemusíš se ženit. Jsou i jiné možnosti."

Nepochopil.

„Nejde o srdce." Tak znovu. Povzdechl si. „Zkrátka... Nemám zájem o to samé, co jiní."

Aragorn zvedl obočí. „Nemáš zájem o ženy," řekl pomalu. „To je to, co chceš říct?"

Ano. Ne.

Ještě jednou.

„Nemám zájem o nikoho."

Teď měl mezi obočím zmatenou rýhu. „Ale řekl jsi, že jsi miloval?"

Povzdechl si. Proč to chce vědět? „Ano. Kdysi dávno." Bylo jednoduší držet své city pevně na uzdě. Podíval se Aragornovi pevně do očí. „Jsem schopný milovat, jen... nemiluji stejně. Nemiluji tělem."

„Aha."

Aha? Výborně. Otočil se směrem k tábořišti.

Po několika krocích uslyšel Aragorna říct: „To je pochopitelné."

To je pochopitelné? Není. Nikdo to nechápe. Boromir to nechápe!

„Můžu se ještě na něco zeptat? Příteli?"

Podíval se na Aragorna. Ten s ním už srovnal krok a tvářil se, jakoby nic. Horší to už být nemůže. „Ptej se."

„Manželství a vztahy nestojí jen na záležitostech těla. Tvé srdce může i tak nalézt někoho, s kým budeš šťastný."

To nebyla otázka. Šli dál a ticho mezi nimi houstlo.

„Možné to asi je," řekl Boromir nakonec. „Ale kdo by byl s někým, kdo netouží po potěšeních těla?"

„Podle mě se vždy přeceňovala," řekl Aragorn zlehka. „Blízkost srdcí je cennější."

Zastavil se.

Aragorn se ohlédl a usmál se na něj. „Myslím, že večeře už bude brzy hotová." A s tím pokračoval dál.

Nemůže říct někoho takového a pak pokračovat dál!

Blízkost srdcí je cennější.

Tomu přeci nikdo nevěří.

I tak si nemohl pomoci a měl radost, že to konečně někdo chápe.

Blízkost srdcí byla cennější.