Týdny plynuly. 

Boromir seděl u stolu s rozlomenou břidlicovou tabulkou a zbytky dřeva. To, že se chlapcům povedlo zlomit břidlici by ještě pochopil, ale přelomit celý rám? Jak ji co nejlépe spravit... Když se ji pokusí dát dohromady, bude mít uprostřed zlom, o který se vždy zadrhne křída. A mnohem snáze se znovu zlomí. Mihotavé světlo svíčky tančilo po nerovnostech na břidlici a vytvářelo praskliny i tam, kde nebyly.

Mohl by z ní udělat tabulky dvě. Byly by malé. K čemu by jemu a dětem ve škole byly? Pokud kolem nich udělá nové rámy, stěží na nich bude místo pro jedno kostrbaté slovo.

Ucítil za sebou něčí přítomnost a hned na to klapl hrneček o stůl.

„Čaj."

Vděčně přikývl a promnul si oči. Aragorn dál stál za ním a Boromir si byl jistý, že také zkoumá kousky břidlice.

„Je to čistý zlom."

Znovu přitakal, zaklonil se a opřel se o něj. „Do týdne ji zlomí zase."

Aragorn mu položil ruce na ramena.

Zavřel oči. Jejich váha ho kotvila.

„Dát ji někomu jemnějšímu?"

Zavrtěl hlavou. „Leda si ji nechat. Možná ji dát Tilraen."

„Pokud je zarovnáš, mohou z ní být dvě. Mohli by být tak malé, že se těžko zlomí i bez rámu."

To by možná mohl. Ale kdo by to využil? Někomu by to mohlo usnadnit počty, udržet si přehled nad něčím... napsat pár slov na připomenutí... A bez rámu by se jich tam vešlo více. Pokud by se mu podařilo do nich opatrně provrtal dírky, mohla by se k tomu přivázat křída nebo by se samozná tabulka mohla někde upevnit. K opasku nebo k noze u stolu...

Asi to bylo to nejlepší řešení.

„To je dobrý nápad." Otevřel oči a natáhl se pro kousek břidlice, aby prozkoumal, kudy povede řez, ale Aragornovi ruce mu nedovolily se narovnat.

„Už je pozdě," řekl, „a stěží na to vidíš. Zítra je také den." Odmlčel se a pak s žertem v hlase dodal: „Slunce mi to dnes slíbilo."

Boromir se zasmál. Měl pravdu. Nechal se vtáhnout zpět do Aragornovy náruče a užíval si tepla přitisklého k jeho zádům. „Jsou to malí skřeti," postěžoval si mu.

„Ti nejhorší," souhlasil Aragorn zlehka a přitiskl mu rty do vlasů. „Ti nejděsivější a nejvzdělanější."

Usmál se. „Přinesou s sebou pečlivě vypočítanou zkázu a zmar."

„A své nepřátelé utlučou břidlicovými tabulkami."

„Čelit jim dovede jen ten nejstatečnější ze statečných."

„A Tilraen," dodal Aragorn. „Neříkej jí to, ale mohla by vést celou jejich armádu."

Zasmáli se a víc se k sobě přitiskli.

Nechal se upokojit Aragornovou blízkostí.

Ani jeden z nich nezmínil jejich přiškrcený smích. Byla noc, stíny byly dlouhé a temné. A představa Tilraen v čele jejich malých skřetů děsivější, než byli ochotni přiznat.