Nemohla jsem spát. Nešlo mi přestat myslet na to, kdo je on. Je to někdo kdo se mě snaží zabít? A proč Alyss říkala, že jsem jediná naděje? Naděje pro koho? Pro vlkodlaky? Nebo pro obyvatelstvo Chicaga celkově? Stále se mi v hlavě dokola ozývaly tyto domněnky a otázky. Nakonec se mi přece jen podařilo usnout, moc dlouho mi to však nevydrželo, protože už začalo svítat. Vzdala jsem své pokusy na usnutí, a šla si uvařit kávu. Ano kávu. Normálně se ze mě stává závislák. Poté co vstal i Jake, jsem udělala snídani. Byla jako obvykle, ovoce a nějaké to pečivo. Hlodali mi v mysli výčitka svědomí, že jsem Jakeovi neřekla o tom, kde jsem byla. Rozhodla jsem se po dlouhém přemýšlení, že po snídani mu to povím.

„Jakeu? Můžeš na chvilku?" „Jojo, už jdu." Přišel ke mně na terasu, a já se pustila do vyprávění. „..... A potom mi Alyss pomohla dostat se ven. Nevíš, kdo může být ten, o kterém se zmiňovala?" Jake zaraženě zíral na strom. „Netuším." Já však poznala, že mi lže. „Jakeu, prosím, řekni mi to..." Nadechl se, otevřel pusu, a pak ji zavřel. Když konečně promluvil, uběhlo pár mlčenlivých minut. „Jediná osoba, ze které má vlkodlak strach, je Scorpius, pán upírů." Uběhla snad celá věčnost, než jeden z nás promluvil. „A co je na něm tak hrozného?" „Ovládá stovky upírů po světě, a je rozhodnutý vyhladit všechny vlkodlaky, aby upíři byli jediná rasa nadpozemsky silných. Neví však, že existují fae, starodávné magické bytosti měnící iluzi svého vzhledu."