„Jakeu..." „Mhm?" ozval se s plnou pusou. „Půjdeme se dneska proběhnout? „Klidně." Po snídani jsem vyšla na prosluněnou terasu, a nechala se ovládnout vlčicí. Vyrazila jsem do lesa, a Jakea nechala daleko za sebou. Po chvilce mě něco srazilo k zemi. Jakeu, pusť mě... Tohle však nebyl Jake. Byla to sněhobílá vlčice. Zadívala se mi do očí, a sejmula mě tlapou tak, že jsem upadla do bezvědomí.

Probudila jsem se v tmavé místnosti. Jakeu! Jake však neodpovídal. Po chvíli můj zrak padl na bělovlasou ženu. „Proč jsi mě sem odnesla?!" zeptala jsem se útočně. „Syn alfy, mi vzal něco, co se nedá prominout. Chci, aby pocítil jaké to je, když mu umře spřízněná duše!" „On... on ho zabil?" Pouze kývla hlavou. „Poslal ho na misi, ze které se nikdy nevrátil." Takže ztratila druha, chudák. Slyšela jsem, že vlci, kterým zemře druh, často zešílí. U této ženy to tak asi bylo také. „To mne mrzí. A jak se vlastně jmenuješ?" Snažila jsem se na ni být milá. „T- ty chceš znát mé jméno, i když jsem tě... unesla?" „Ráda bych se s někým přátelila, protože spolužáci v mé minulé škole se mi posmívali... Nikdy jsem neměla přátele... takže odpovědí na tvou otázku je ano." „Mé jméno je Alyss..." „A dál?" pobídla jsem ji. „Nevím jaké je moje příjmení... jak zní to tvé?" „Diane Zephyrová." Prudce se nadechla. „Děje se něco Alyss?" Pouze křečovitě polkla a rozvázala mi ruce. „Běž! On tě nesmí chytit... Jsi naše jediná naděje!" S těmito slovy mě strčila směrem ke dveřím. Proměnila jsem se ve vlčici, a rozběhla se směrem k mému a Jakeovu malému hnědému domku stojícího verandou k lesu. Jakeu! Kde jsi? Hledal jsem tě, kde jsi byla?! To ti nemohu říct, promiň. Nemůžu mu říci, kde jsem byla... kdo je vlastně on?

Tak jaký máte názor na Alyss? Líbí se vám?? doufám, že ano.. jinak do komentářů i můžete napsat, kdo je blázen do Stmívání tak jako já?