„Přesně tak. Teď si celá škola myslí, že jsme spolu. Ale já vím jak to napravit." „Jsem jedno ucho." Přistoupil ke mně, a... moc dobře nevím, co se stalo, ale vím, že mě Jake políbil! Vlepila jsem mu facku. A že mlaskla... „C- co si sakra myslíš, že děláš!?" Zakření se na mě, a já si povzdechnu, vlci jsou neponaučitelní. „A jak si myslíš, že to napravuješ?" „Právě jsem ti podal vlčí žádost o dovolení, abych se ti mohl družit. A tím, že jsem tě políbil, a tys mě nezabila, byla má žádost dovolena." Takže takhle to u vlků chodí. Nevím, co si mám teď o Jakeovi myslet. „Jo, jen tak mimochodem, už nemůžeš bydlet v hotelu." „Co to sakra meleš!?" Neodpověděl mi, pouze si mě přehodil na záda, a já jen žasla na tím, jak je silný. Jo vlastně, je to vlkodlak. Na to si budu muset zvyknout, koneckonců, jsem teď oficiálně jeho družka. Když zastavil, stál před malým baráčkem u lesa. Otevřel dveře a jako pravý džentlmen mi je podržel. Pak mě provedl po domě, a nakonec mi ukázal ložnici, ve které už byly připravené dvě postele. „Ty jsi věděl, že si k tobě ve škole sednu?!" „Možná jsem to tak trochu narafičil? „Ty jeden..." nestihla jsem to doříct, protože mi zacpal pusu, a jeho oči byli zas ledově modré. Ovládl ho vlk. Když mi odendal ruku z pusy, nepromluvila jsem, protože jsem věděla, že by to nebyl dobrý nápad. Po chvilce už měl oči zase zelené. Oddychla jsem si, a lehla si na postel. Jack odešel, a vrátil se s jablkem. Nabídl mi ho, a já odmítla, protože nevím, jak to takhle u vlků chodí. Co kdyby zase něco zkoušel, že?

Když se setmělo, ulehla jsem do postele, a nechala se unášet slastnou temnotou.

Sedím s babičkou na verandě malého domku, když vtom z lesa vyběhne černý vlk, a podívá se babičce do očí. Chvíli se přeměřují pohledem a pak babička vstane. „Zůstaň s Jakem. Nehledej mě." Pak nerozběhne a s vlkem mizí v lese, ze kterého jde o chvilku později bolestný řev.