Alyss zděšeně vykřikla, a podívala se na mě. „T-ty, že jsi hybrid?" „Asi jo. Nebo spíš možná." „Ale uvnitř jsi to pořád ty." Hned jak to dořekla, se na mě vrhla, a objala mě. „Jsi pro mě víc jako sestra než Jake." Zašeptala mi do ucha, a tak jsem jí stejným odpověděla: „Já vím, to proto, že Jake není holka..." Pak jsme se rozesmály na celé kolo, a Jake se na nás nechápavě díval. Když jsme mu po nějaké (docela dlouhé) době pověděly, čemu jsme se smály, řekl nám, že bychom se měly starat o důležitější věci. „A to o jaký?" „Jestli jste si nevšimly, tak každá smečka v okolí, bude chtít Diane do své smečky. A abychom tomu zabránili...." Udělal odmlku „.... Budu muset přijmou Diane do otcovy smečky. A tebe taky Alyss, aby tě nevyužili proti nám, měli bychom potom problémy." „A jak nás začleníš do smečky? Ty máš k tomu pravomoc?" „Jo, a začlenění je jednoduché, zkrátka a prostě si vyměníme krev, a odříkáte slib své smečce." Následovala krátká chvíle ticha, kterou přerušila Alyss. „A musí se to udělat při úplňku, hádám?" Řekla to s šelmovským úsměvem, až mi naskočila husí kůže. (Samozřejmě obrazně) „Ne. Nemusí." Odpověděl jí Jake úsečně. „Oh... aha..." Zamyslela jsem se, a zeptala se ho, kdy to chce provést. „Noo, co nejdřív. Čím dřív, tím líp." „Takže jakoo-teď?" „Pokud jste připravené." Odvětil s mírným pokrčením ramen. „Alyss? Jsi připravená?" „Jo." Řekla, a hrdě vztyčila hlavu. „Tak jo, já taky. Jakeu?" „Dobře." Přistoupil ke mně, a drápem mi sekl do bříška prstu. To samé udělal sobě, a pak přitiskl naše ruce k sobě. Když byl tento rituál hotov, otřel mi krev z ruky, a pohladil mě po tváři. V tu chvíli jsem dostala nesnesitelnou žízeň. Polykala jsem naprázdno, a když si toho Jake všiml, nabídl mi svojí krev. Ne, to nemohu přijmout. Je to moje láska, můj druh.