Podívala jsem se na sebe, co se to se mnou sakra stalo?! Jake říkal, že jsem nedýchala... Zkontrolovala jsem si tep, a...žádný nemám! „Jakeu! Já nemám tep!" „Co- cože?" Sáhl mi na zápěstí, a pak se na mě šokovaně podíval. „Je možné... že ti ten upír zabodl špičáky do tepny?" „No jo, pil mi krev..." „Do hajzlu!" „Co je?" „No... jak ti to říct. Upíři mají ve svých špičákách jed...jed, kterým dokážou měnit lidi v upíry..." „Chceš snad říct, že jsem upír?!" Začínám už pomalu hysterčit. „Ne tak úplně... četla jsi někdy knihu o hybridovi?" „Chceš tím říct, že..." „Ano, to tím chci říct." Tak to je vážně zlý. Co si mám sakra počít? Objala jsem si rukama kolena, a začala se houpat. Co když už mě Jake nebude mít rád? Co si pak počnu? Ulevilo se mi teprve tehdy, když mě Jake vtáhl do obětí. „Budu tě mít rád, i kdybys byla nestvůra s osmi chapadly. Což samozřejmě nejsi." „Jsem znetvořená... Jsem nestvůra!" Rozkřikla jsem se, a poté se rozbrečela. Konejšil mě tak dlouho, dokud jsem nepřestala bulet.

Asi po hodině jsme společně vyšli z lesa, a našli tam Alyss, jak spí opřená o kámen. Sotva jsme k ní přišli, otevřela oči. „Co jste tam pro pána jána..." Pohlédla na mě. „An...co se ti stalo?" Místo mě promluvil Jake. „Kousl ji upír. Mám neblahé tušení, že je..." ztišil hlas „...hybrid."