Už asi týden stopujeme pijavice...a nic. Až dnes jsme narazili na jejich pachovou stopu. Vydali jsme se temným lesem stále na východ, až jsme dospěli k jejich skrýši. Byla tady chatka, u které stál strom a na něm bezvládné tělo. Jakeu! An...co tu sakra děláš!? Na to jsem mu nestihla odpovědět, protože mě někdo chytl pod krkem. Proměnila jsem se, abych se mu vymanila, ale jeho stisk nepovolil. Upír! Pomyslela jsem si hned. „Hmm... tak lákavá vůně... na vlkodlaka." Nestihla jsem zareagovat, protože ve své upíří rychlosti se mi zakousl do ruky. „Aaaaaa..." řvala jsem ze všech sil. Projela mi tělem neuvěřitelná bolest, a poslední co si pamatuji je Jakeův výkřik plné bolesti. Pak už si mě vzala temnota.

Z pohledu Jakea

Diane vykřikla bolestí, a zhroutila se k zemi. Bolestně jsem vykřikl. Nesmí zemřít! Je to moje Diane, moje družka...moje láska. Jakoby nabitý novou silou jsem roztrhl provazy, které mě vázali ke stromu, a vrhl se na tu ohyzdnou pijavici. V běhu jsem se proměnil, a strhl upíra, který byl přisátý k Dianině ruce. Rval jsem se s ním, jako ještě nikdy a s nikým. S vyceněnými zuby, z tlamy pěna, jsem se stále dokola vrhal hlava nehlava na upíra. Nakonec jsem mu urval zuby hlavu. Hned jsem se rozhlédl, nikdo mu na pomoc nepřišel. Proměnil jsem se zpět do své lidské osoby, a běžel k Diane. Ta jen taktak dýchala, a pak jí tep dočista zmizel. „An!" Rozbrečel jsem se, a potom hlasitě zařval.

Ležel jsem u jejího těla celé hodiny. Když tu najednou... „Jakeu." „A- an?" rozbrečel jsem se nanovo, ale tentokrát ne smutkem, ale štěstím. „Nedýchala jsi." Zašeptal jsem, a otočil jsem k ní hlavu. Zprudka jsem se nadechl, když jsem ji uviděl. Vlasy měla černé jako uhel, a pleť bílou jako křída. Oči měla...každé bylo jiné. Pravé oko bylo oříškově hnědé, až do zlatova, ale to levé, to bylo celé černé. Když zjistila, jak si ji prohlížím, a prohlédla se. Zděšením vykřikla. „C- co- co se to se mnou sakra stalo?!"