Žádné slzy, žádný žal. Nic takového jsem necítila. Spíš se mi, jak to říct? Ulevilo.

,,Ukliďte po nás pánové uvidíme se doma!"
,,Ty půjdeš s námi koťátko," pohladil mě po tváři, jen co vstal vzal mě okolo pasu a vedl mě z domu pryč.
Posadil mě do auta drahé značky, on sám se usadil na místo řidiče a vyjel mě neznámo kam. Celou dobu jsem bez myšlenkovitě sledovala ubíhající cestu, která se postupně měnila z městských domů do vesnických a tak dále.
Připadalo mi že jsme jeli snad věčnost, protože se mi začali zavírat a brzy jsem upadla do hlubokého spánku.

Nevím, jak dlouho jsem spala, ale probudila jsem se v nějaké posteli.
K sakru, kde jsem?!

,,Tak koukám, že jsi konečně vzhůru," promluvil mě známý hlas.

,,P-pane Stylesi?" vykoktala jsem ze sebe.

,,Jsem Harry. A nemusíš se mě bát, tedy mě rozhodně ne," uchechtl se. No ehm trochu pozdě.

,,K-kde to jsem?" optala jsem se ho zmateně.

,,To nepotřebuješ a nechceš vědět, věř mi. A vstávej chce tě vidět,"
Kráčeli jsme v tichosti dlouhou chodbou, která vedla na druhý konec domu. Najednou se Harry zastavil před dveřmi, které byly z mohutného dřeva.

,,Taková rada," odmlčel na chvíli a následně pokračoval. ,,Neodmlouvej mu, poslouchej a mluv jenom, když se tě na něco zeptá. Nesnáší to,"  přikývla jsem a začala se obávat. Následně otevřel dveře a mě se naskytl pohled na černo bílou místnost, která byla neobyčejně veliká. Hned naproti byl veliký dřevěný stůl, za kterým seděl onen muž se kterým jsem včera jela autem. Když mě spatřil ušklíbl se a pokynul mi, abych šla dál.

,,Pánové," pokynul hlavou ke třem klukům-mužům? Těžko říct. Jeden byl blond s modrýma očima, druhý byl hnědovlasý se stejnou barvou očí a nakonec třetí byl rovněž hnědovlasý,ale s modrýma očima. Jen co jim muž za stolem pokynul, zvedli se z koženého gauče na kterém seděli a odešli ven z místnosti a zavřeli za sebou dveře. ,,Posaď se," řekl pevným hlasem, který nenaznačoval ani kousek jakékoliv emoce a ukázal na gauč, na kterém pře tím seděli oni pánové. ,,Asi máš spoustu otázek jako: Co tu děláš. Proč jsem tě taky nezabil, jako tvého otce. Ale věř mi, že tě to zatím nemusí vůbec zajímat. Ale jednu věc ti řeknu," potom se na chvíli odmlčel. ,,Odtud se nedostaneš, nikdy. Ber tento dům, jako tvůj nový domov. A ještě něco, každé porušení pravidel se trestá, což je ti doufám jasné. Jsi v sídle nejobávanějšího mafiána koťátko, tohle nebude legrace, tedy, jak pro koho ovšem," trpce se uchechtl a já na sucho polkla. Dobrá teď se začínám doopravdy kurevsky bát. A musí mi kurva pořád říkat ¨Koťátko¨ ,,Máš nějaké otázky, na které ti ovšem budu moct odpovědět?" nadzvedl obočí. Přikývla jsem a on mě pouhým gestem vyzval. 

,,Mám pár otázek jestli to nevadí?" on pokýval hlavou na znamení, ať pokračuji. ,,No ehm Kde, kde budu spát?" podívala jsem se na něj s respektem.

,,Budeš mít pokoj se mnou. Nebudu riskovat, že bys čirou náhodou utekla. Ale co se ložnice týče, tak ta je na konci chodby vlevo a je propojena s koupelnou. Ještě něco?" to jako budu spát s ním? Se kurva pomátl?! No nic dobrá to se snad brzo spraví. 

,,No a mám tu nějaké oblečení? Protože jaksi asi nebudu pořád v tomhe,"  ukázala jsem na svůj outfit hoden vesnického burana. (oblibená hláška mojí mamky)

,,Oh ano, oblečeni máš v pokoji na posteli. Ještě něco?" optal se s klidem v hlase.

,,Smím-smím vědět, jak se jmenujete?" jeho výraz se v tu ránu změnil na vražedný.

,,Myslím, že ti není nic po tom, jak se jmenuji. Ty mě budeš oslovovat pane. Chápeme se beruško?" najednou stál u mě a netvářil se, jak to říct zrovna nevině. Ba naopak. ,,A ještě něco, než budeš moct jít. Budeš skákat, jak já pískám a budu tě zamykat v ložnici, nechceš přece, aby se k tobě někdo dostal, že ne?" držel mou bradu mezi svými prsty a koukal mi do očí. Zakroutila jsem hlavou na znamení nesouhlasu. ,,Nějak jsem neslyšel odpověď," zaburácel

,,Ne, to nechci," on se zamračil.

,,Ne to nechci co?" zopakoval mou větu s nadzvedlým obočím.

,,Ne, to nechci, pane," na jeho rtech se vytvořil šibalský úsměv.

,,Hodná holka. Teď jdi do pokoje, čekán tam Liam, řekne ti co a jak a teď jdi, mám práci," odešla jsem tedy z jeho evidentně kanceláře a zamířila na místo, kde bz měl být NÁŠ pokoj. 

********************************************

Hola Lásky!

  Tak jsem zpátky a doufám, že se líbí. Likujte, Comentujte a hlavně přežijte školu 

love you NiyaJimez