Ani nevíte jaké to je cítit je tak, tak, tak zneužita. Probouzím se s neuvěřitelnou bolestí na studené zemi a modlím se k Bohu, aby se stal nějaký zázrak a vzal si moji duši z tohoto zasraně zkaženého světa. Pokouším se postavit, ale namísto toho se mi podlamují ruce a já padám obličejem k zemi. Ostrá bolest v hrudníku mě donutí syknout a okamžitě se za ono ublížené místo chytit. Jelikož neslyším žádný hluk, či jakékoliv znamení přítomnosti mého tyrana, se s bolestmi pokouším opřít zády o postel. Po nějakém čase se mi podaří a následně se o čelo postele zvedám do stoje. Mé kroky pomalu, ale jistě míří do koupelny. Zalézám si do sprchového koutu, kde na sebe nechávám kapat kapky teplé vody. Ani se mi z tohoto krásného klídku nechce, ale jestli nechci, aby byl masakr až se otec vrátí, tak musím uklidit a uvařit nové jídlo. Nikdy totiž nejí to, co bylo minulý den. Na to, že má dluhů tři prdele, tak je docela vybíravý, no co nebudu to řešit už je mi jedno co bude. Vypínám vodu a následně se balím do veliké huňaté osušky, ve které se jdu převléci do pokoje. Beru na sebe tmavé tepláky a uplé bílé tričko, na které si oblékám volnější mikinu. vlasy si zabalím do osušky a na nohy obleču ponožky. Scházím schody a mířím rovnou do kuchyně, kde si beru z ledničky jogurt. Po dojedení odhazuji prázdný kalíšek do koše a lžičku dávám mýt. Nedá mi to a musím přemýšlet o té včerejší návštěvě. Kdo to mohl být? Nemohl by to být někdo z banky? To ne. Pak mi to došlo. Prachy za koain a půjčky ..... sakra on se zapletl s mafií. Tak to jsem mrtvá asi už teď, protože páni mafiáni svoje peníze nikdy neuvidí, teda aspoň ne on mého otce, ale to jim může být snad jasné. V tom případě netuším proč mu ten pan Styles, jak jsem si zapamatovala, dal ještě týden na splacení? Asi byl taky pod vlivem nějakých látek, nebo už nevím. V každém případě, jak se kurva někdo může zaplést s mafií? Ano můj otec, ale to už byl fakt tak sfetovaný nebo co? V klidu Soph, neřeš to, bude to dobré, bude to dobré. Bude to maximálně tak na hovno a ne dobré, hádá se se mnou oje podvědomí, které teda ví, jak uklidnit člověka. Proč je i moje podvědomí na hovno? Asi si ten nahoře řekl něco jako: Když už život za nic, tak aspoň pořádně!

Po včerejšku to tady vypadá jako po bitvě u Dunkerque. Nebo jako po vpádu Německa do Polska za druhé Světové. No, ale co se dá dělat. Musím uklidit a budu doufat, že si otec dneska domů přivede nějakou děvku. Což o to úklid bude těžší kvůli bolestem, ale pokud neuklidím, můžu si být jistá, že už se nepostavím. Možná ani nepřežiju.

Po více něž bolestivém úklidu beru do ruky kuchařku a přemýšlím, co uvařím. Ono to není vůbec jednoduché. Pán má nosánek tak trochu hodně nahoru a není skoro nic, pokud to tedy není bůh ví jak luxusní jídlo, což není nikdy. No já opravdu nevím, co uvařit. ale, když neuvařím budu zbita. Sakra proč já!? Dobře Sophie, přestaň se litovat a zapoj to, čemu se říká mozek. Dobře, budou špagety. Dala jsem tedy vařit vodu a následně do ní hodila obsah pytlíčku s těstovinami. Mezitím jsem si na pánvičku dala rajčatovou směs do které jsem zamíchala mleté vepřové maso. Následně jsem jak těstoviny, tak onu směs s masem smíchala do sebe a pustila jsem se do nádobí. Kdyby nebyla byť jediná lžička umyta byl by problém velikosti Globálního oteplování. A to nechcete vidět, vážně ne. Po umytí a uklizení nádobí jsem se podívala na hodiny a zjistila jsem, že je půl šesté. A jelikož se otec vrací kolem půlnoci, šla jsem si lehnout do pokoje. Se skučením jsem si lehla a přikryla se až pod nos a ani nevím jak, ale usnula jsem jako, když mě do vody hodí. Probudily mě až hlasy dvou osob, co měli evidentně hodně na pilno, jestli mi rozumíte. Bylo mi to jedno, hlavně, že to nejsem já to ale ovšem už zítra nemusí tak být. Zítra můžu být na jejím místě já a nebo můžu být mrtvá. Ovšem víte co je taková třešnička na dortu? Já na rozdíl od mého bratra jsem nechtěný dítě. Prý jedno dítě stačí a ne aby bylo další, nepřipadalo v úvahu. Taky se tak podle toho k mě chovali. Ale víte co, je mi to všechno u zadku , stejně se jednou zabiju, nebo by se musel stát zázrak, abych změnila názor ovšem to se nestane. Ignoruji oné zvuky ozývající se z vedlejší místnosti a znovu se snažím usnout, což se mi nakonec díky Bohu povede.

*****************
Hola lásky!
Nexte kapitola je tady a já s ní.
Miluju vás a nechápu, jak to se mnou dokážete vydržet.
Názor?
user11295241 pro tebe princezno! Pište si o věnování ❤❤
NizaJimez