Vrátila se domů, protože nakonec se ji podařilo i přemluvit královnu aby ji na nějaký čas uvolnila. A jelikož královna měla spoustu dvorních dam, tak si byla Uršula jistá, že ji určitě na nějakou dobu postrádat nebude.

Vymluvila se na sestru, která měla už brzy rodit, i když její důvod proč se rozhodla od dvora odjet byl rozhodně úplně jiný...Ale slíbila i své sestře že se o ní postará a tak stejně musela odejít.

Doma jí všichni i když trochu překvapení s radostí přivítaly a tak zas Uršula mohla žít nespoutaně mezi svými, bez etikety, královského dvora a různých i nevhodných jeho nástrah a choutek...A to netušila co jí ještě zaručeně čeká.

------------------------------------------------------

Jednou takhle jednoho večera, když se strhla velká bouře a strašně a silně pršelo, tak zaklepal někdo na dveře jejich malého sídla a poprosil o nocleh.

Otec Uršuly mu vyšel vstříct a nabídl mu jeden z volných pokojů, který na jejich panství byl. Zavedl ho dovnitř, aby mu ukázal všechno potřebné. A když pak otevřel dveře od malé a skromné koupelný, kde uprostřed stála velká káď, tak se nestačil divit. V kádi se totiž právě koupala Uršula a i když ony dveře hned po tom zjištění zavřel, tak přeci jen onomu neznámému muži neunikla její přítomnost.

Uršula vykřikla a zakryla se, ale přesto by i nemohla uniknout jeho očím, které na ní v tu chvíli, i když to byla jen pouhá sekunda upíral.

,,Odpusťte pane, zapomněl jsem že je tam má dcera, ale lázeň bude hned volná," řekl Uršulin otec, když ony dveře zase zavřel a muž se na něj jen trochu pousmál.

,,Máte opravdu pěknou dceru," odpověděl mu na to a jeho úsměv se ještě více protáhl.

,,Ano, to ano Uršula byla vždycky hezká po její matce," řekl sir Misseldon a onen muž se na něj překvapeně podíval.

,,Uršula není má vlastní dcera, ale je to dcera mé sestry, která při porodu Uršuly zamřela a tak se o Uršulu starám už od narození já se svou ženou. Uršulin otec zamřel ještě dříve než se narodila a tak kromě nás Uršula nikoho nemá. Ale já i má žena se o ní staráme jako o vlastní a i naším dětem je skvělá sestra a dobře si spolu všichni rozumíme. Mám ji rád jako svou vlastní dceru a také ji i jako svou dceru vychovávám," dodal ještě a pak se na neznámého muže dlouze podíval.

,,Můžete si zatím odpočinout a má dcera se o vás pak jistě ráda postará," řekl po chvíli sir Misseldon a potom z pokoje odešel.

Po chvíli ze dveří vyšla Uršula, která byla už zase oblečená do svých šatu a její vlhké vlasy měla dlouhé až do pasu...Onen muž se na ní dlouze podíval a potom k ní opatrně přistoupil.

,,Odpusťte já nechtěl jsem, ale asi jsem viděl i něco co mělo mým očím zůstat skryto a chtěl bych se vám za to omluvit," zašeptal tiše a když Uršula chtěla odejít pryč, tak jí vzal za ruku a lehce jí držel ve své dlani.

,,Odpusťte mi jestli můžete," řekl a pak jí její ruku políbil a zadíval se jí přitom upřeně do oči.

,,Já nic se nestalo," odpověděla Uršula a snažila se přitom nepodlehnout síle jeho pohledu...Potom jí pustil ruku a ona mohla volně odejít, jenže z nějakého zvláštního důvodu nechtěla a tak se oba dva dívaly jeden druhému dlouhou chvíli do oči.

Po chvíli se nakonec Uršula odhodlala a přesunula svůj pohled trochu stranou, jenže po chvíli se k jeho očím zase musela vrátit. 

,,Co tady děláte pane a kdo jste?" zeptala se nakonec po delší odmlce a přitom se její oči trochu rozšířily.

,,Promiňte ani jsem se nepředstavil. Jsem Sir Richard Tavistock, krásná lady Uršulo a silný déšť mě zahnal na vaše panství... Ale jak se tak na to dívám bylo to spíše štěstí co mě sem přivedlo," odpověděl a přitom se jejich pohledy opět znovu setkaly. 

,,Vy znáte moje jméno?" zeptala se Uršula a on se na ní trochu pousmál.

,,Ano znám a možná i lituji toho že jsem ho neznal dřív," odpověděl a přitom Uršulu pohladil svým pohledem.

Uršula se vymanila z jeho blízkosti i od jeho pohledu a potom hned rychle odešla ke dveřím od tohoto prázdného pokoje, kde teď byl nějaký neznámý muž, kterého vůbec neznala, ale který ji svým pohledem už od první chvíle učaroval a tohle bylo rozhodně i něco víc než onen Sir Francis Bryan, který po ní chtěl jen jedno....

Ale teď cítila že by se možná mohlo jednat i o něco o čem toužila a i když byla už od toho neznámého muže daleko a ležela ve své posteli, tak na svém těle stále cítila jeho pohled a zase si znovu připadala jakoby byla opět nahá a možná že se nepletla, protože se tak i cítila a možná že i nahá byla. Ale spala ve své posteli, i když před očima se jí stále zjevovaly oči toho muže, ale byla sama, tím si mohla být jistá.

Ani Richard oči nezamhouřil a od toho osudného okamžiky myslel jen na Uršulu. A když se probudil další den, tak byl připraven odejít, ale něco ho zadrželo a tak se rozhodl být Uršule ještě nějakou chvíli nablízku, protože nevěděl čím to je, ale na první pohled se do ní zamiloval.

 A kdyby odešel, tak už by ji možná nikdy nespatřil, ale kdo ví.   

A tak z jednoho dne se staly dva a Uršula stále více pociťovala jeho náklonost kterou jí prokazoval.

-------------------------------------------------------

Jednou takhle z večera šla do svého pokoje a náhle uslyšela na okno tiché zaklepání...a po chvíli se i ozval nějaký hlas, který volal její jméno.

,,Lady Uršulo, otevřete!" znělo do ticha a když Uršula otevřela okno, tak si náhle uvědomila, kdo to tak rychle vklouzl do jejího pokoje a v očích se jí objevilo zděšení, protože to nebyl nikdo jiný než Sir Francis Bryan a tak svým hlasem překvapeně vykřikla.

,,Co tady děláte a jak jste se tu vůbec vzal?" vyštěkla na něj a snažila se ho vystrčit zase ven k oknu odkud přišel.

,,Lady Uršulo hledal jsem vás když jsem se dozvěděl že jste odjela od dvora pryč," odpověděl a přitom si Uršulu k sobě přitáhl.

,,To není vaše starost kde jsem a vůbec vaše starostlivost mě nezajímá, stejně tak jako vy," řekla hrubě Uršula a přitom se snažila vymanit z jeho sevření, ale držel jí opravdu dost pevně, takže se jí to nepovedlo.

,,Měla by jste být ke mě trochu vstřícnější paní," zašeptal ji Francis do ucha a přitom ji pevně sevřel kolem pasu.

,,Já k vám, nikdy. A už jsem vám řekla že nechci být další vaší děvkou!" odsekla Uršula a snažila se ze všech sil se z jeho sevření vyprostit.

,,Jenže já žádnou jinou ženu než-li vás nechci. Toužím jen po vás Uršulo, tak už se mi konečně oddejte," řekl Francis chraplavým hlasem a pak Uršulu i přes její odpor pohodil na postel, která byla na blízku.

,,Nechte mě, slyšíte. Nechte mě!" křičela na něj Uršula a přitom se mu snažila bránit a mlátila do něj pěstmi a kopala nohama.

,,Nedá se nic dělat. Když se mi nechcete dát sama, tak si vás budu muset vzít takhle, protože přes svou touhu po vás už to nedokážu vydržet," zašeptal ji Francis do ucha svým chladným dechem, který se Uršule otřel o tváře a pak jí sevřel ruce i nohy aby se nemohla bránit a rychlím pohybem jí vyhrnul její sukni od šatu až do pasu.

,,Nechte mě vy sprosťáku! Slyšíte nechte mě být!" vykřikla na něj Uršula a ve správné chvíli se ve dveřích objevil Richard Tavistock, který rozrazil dveře a potom ve vrhl na onoho vetřelce, který ohrožoval Uršulu.  

----------------------------------------------

Snad jsem to napsala dobře, protože trošku jsem z toho měla dilema, ale doufám že se mi to povedlo. I když nevím jestli by to nechtělo ještě trošku spravit.