Děkuji za 2,000 přečtení, jste nejlepší :) Pomalu se blížíme ke konci :)

Jotunheim

Thor se nudil. Nelíbil se mu tento studený a temný svět. Skučící vichřice, lezavý mráz a studené rozpouštějící se krystalky ledu, které poletovaly vzduchem a pronikaly jeho brněním na holou kůži, byli vskutku nepříjemné. Záviděl Lokimu, který kolem něj chodil jen v lehkém spodním prádle a posmíval se mu: Je ti zima, Thore? Je ti zima? Thor nad ním vždy jen mávl rukou. Věděl, že jej Loki jen škádlí a přátelsky jej provokuje. Obrátil zrak k nebi, kde jako jasná osamělá tečka svítila hvězda - jeho rodný Ásgard. Tolik se mu stýskalo po domově. Toužil po shledání se svou matkou, Friggou. Toužil po teple, které vydával krb v jeho přepychovém královském pokoji. Toužil opět pohladit svého bělouše po sametových nozdrách a vyrazit s Bojovou trojkou na lov. Věděl však, že to už není možné. Svým činem zradil svého krále, svého otce, svou rodnou zemi. Nikdo z Ásgarďanů mu jeho čin neodpustí. Nepochopí jeho dobré úmysly a čistou bratrskou lásku.

Sledoval Lokiho, jak sedí polonahý u ledového převisu a baví se se svým otcem. Nerozuměl, o čem se bavili, a zhluboka si vzdychl. Cítil, že Jotuni se k němu chovají vlídně jen z ohledu na jeho odoptovaného bratra, cítil, že je zde jen trpěný, nikoliv však vítaný. Vždyť i Thor sám jim v podstatě vyhlásil válku a vytáhl proti nim v době, kdy s nimi Odin dodržoval příměří. Pokus o krádež Skříňky prastarých zim během Thorovy korunovace byla samostatná akce dvou nerozumných mladíků, kteří se domluvili s Lokim. Ničitel je za to zabil a Laufey jejich čin odsoudil. Vše by se urovnalo, kdyby Thor uměl krotit svou horkou krev a na Laufeyovu urážku nezareagoval. Kéž by mohl vrátit čas! Thor se znovu zachvěl zimou. Náhle ucítil na svém rameni dotyk a když se otočil, spatřil Lokiho, jak mu podává hrubou deku. Pohodlí neposkytla, ale alespoň v rámci možností eliminovala mráz sálající ze zledovatělé půdy. Loki si tiše sedl vedle Thora na zem a zahleděl se do dáli.
,,Míří sem." prohodil po chvíli neurčitě.
,,Kdo?" vypravil ze sebe Thor skrz drkotající zuby. Loki se na něj nepodíval.
,,Odin." prohlásil a to slovo téměř s odporem vyplivl. Poté se zvedl a zavřel oči.
,,Bude zde asi za dobu, kterou obyvatelé Midgardu nazývají jednou hodinou. Co uděláme, Thore?" Thor se vymrštil na nohy a objal Lokiho kolem ramen. Druhou rukou pevně sevřel Mjolnir.
,,Budu tě bránit." řekl tiše, ale rozhodně. Loki se na něj podíval a jeho rudé oči se zaleskly.

Pronikavý zvuk dopadajícího paprsku z Bifrostu přišel dříve, než Loki předpokládal. Na vypáleném kruhu v ledu stál Odin a s klením se zahalil do svého honosného pláště. Byl ozbrojen svým nebezpečným kopím, ale byl sám. Jotuni kolem něj okamžitě udělali kruh, ale zachovávali si odstup. Odin cítil jejich smrtelné nepřátelství, zlobu a pohrdání, ale nedal na sobě znát jakékoliv emoce.
,,Chci mluvit s Laufeyem!" vyštěkl na nejbližšího obra. ten se beze slova uklonil a ukázal Všeotci cestu do rozeklaného údolí.

Laufey seděl na svém ledovém trůnu. Po obou stranách stáli Thor, Loki a dva ozbrojení obři. Odin přejel Laufeye výsměšným pohledem. V žádném případě mu nehodlal vzdát úctu jako panovníkovi tohoto světa. Z Lokiho jasně čišela jeho nervozita. Každý sval pod modrou kůží zjizvenou runami měl napnutý, čekal boj o život. Všeotec se zastavil. Nekonečnou minutu mrazivé ticho přehlušoval pouze kvílící orkán.

,,Laufeyi." promluvil Odin a upřel oko na svého nepřítele.
,,Rozhodl jsem se zrušit vyhnanství svých synů. Odvedu je s sebou na Ásgard."
,,Myslíš, že sem můžeš jen tak vtrhnout a že je k návratu donutíš násilím, Všeotče?" promluvil Laufey hlubokým, sarkastickým hlasem. Po chvíli mlčení dodal:
,,Dobrá, mohu tobě i tvým synům zaručit bezpečnou cestu na Ásgard, ale mám jednu podmínku. Když ji nesplníš, nikdo z vás se odsud nedostane živý." Odin se na něj se zájmem podíval svým jedním okem.
,,A to?"

,,Navrátíš Jotunheimu to, co mu patří. Skříňku prastarých zim."