Odin zůstal po Laufeyových slovech jako přimražený. Nedokázal uvěřit tomu, co mu právě jeho nepřítel řekl. Vzácného artefaktu se nehodlal vzdát, nechtěl se nechat Laufeyem vydírat. Ale zároveň věděl, že Laufey je schopný svou hrozbu splnit. Byl sám proti stovkám nepřátelských obrů.
A co by dělal vesmír bez Všetce? Odin věděl, že jiné východisko není. Pokud chtěl zachránit sebe i své syny, musel se pokořit a vzácný artefakt vrátit. Neměl na vybranou.

Sklonil hlavu a do plic nabral mrazivý vzduch.
,,Laufeyi." promluvil pevně.
,,Vyhovím tvé žádosti a skříňku ti vrátím za podmínky, že uzavřete s Ásgardem věčný mír. Jsem ochoten uznat vaši moc, když se nebudete vzpírat zájmům Ásgardu. Budeme žít v míru, my, dva mocní vládci mocných světů, kteří se vzájemně budou respektovat a ctít. Pokud tyto svaté podmínky, stvrzené přísahou, porušíš, sešlu na Jotunheim hellheimský oheň věčné zkázy a utrpení. Obrátím Jotunheim v ruiny a vás vyženu na druhý konec vesmíru, kde stěží naleznete planetu, kde byste se usadili. Tvůj lid bude navěky zatracen." Laufey spokojeně přikývl.
,,Tvé podmínky přijímám, Všeotče. Vzájemně si půjdeme z cesty." Odin přikývl také:
,,Propusť mé syny a vyšli posla, který nás doprovodí do Ásgardu, kde mu skříňku předám." Vládce Mrazivých obrů se rozesmál hlasitým, strašlivým smíchem.
,,Ty vážně pochybuješ o mé inteligenci, Všeotče. Copak si myslíš, že s vámi vyšlu posla, vy jej zabijete a vysmějete se mi? Ne. Půjdu s vámi sám. Pokud se do dvou hodin nevrátím zpět, jotunský lid ztrestá vaši zradu krví, železem a neuhasitelným, mrazivým ohněm." Odinovi se při drsných Laufeyových slovech nepohnul ve tváři ani sval. Poté přikývl a obrátil svou pozornost k těm, kvůli nimž sem přišel. Thor i Loki stále setrvávali na svých místech, v očích se jim zračil strach. Laufey je vydal Odinovi? Co udělá on? Zabije je? Bude je znovu mučit, oba? Odin se chvíli díval na Thora a poté jeho pohled sklouzl k Lokimu. Bůh lží se na něj vyzývavě díval, aby zamaskoval svou vzrůstající nervozitu. Odin se odvrátil a prohodil směrem k Laufeyovi:
,,Půjdeme?" Obr přikývl a za doprovodu dvou Jotunů se všichni čtyři vydali k Bifrostu. Loki chytil Thora za ruku. Kráčeli mlčky, bylo slyšet jen křupání sněhu pod jejich nohama a jejich dech. Odinovi i Thorovi nedělal mrazivý vzduch dobře, i když se Loki snažil chránit svého bratra pomocí kouzla. Oba si částečně oddechli, když spatřili portál Bifrostu.
Laufey pokynul svým mužům a ti se zastavili. Sám pak s Odinem, Thorem a Lokim vkročil do duhového víru. Bifrost začal rotovat a odnesl všechny čtyři cestující bezpečně do Asgardu. U vortexu stál Heimdall, kterého Odin už během cesty pomocí myšlenkového kouzla upozornil na situaci. Vedle něj stáli dva strážci. Drželi v rukou Skřínku prastarých zim a třásli se nejen zimou, ale také strachem, když nervózně pozorovali Laufeye, který k nim pomalu kráčel, aby si skříňku převzal. Král mrazivých obrů jim modrou krychli vytrhl z rukou a pohrdavě se zadíval do jejich bledých tváří.
,,Tohle že jsou ti perfektně vycvičení a neohrožení členové královské armády, co by naši zemi v případě, že bych nedodržel dohodu, obrátili v popel?" obrátil se Laufey s výsměšným tónem v hlase k Odinovi. Ten se na něj jen mlčky díval, a Laufey to nechal být. 

,,Doufám, že naše dohoda stále platí - Všeotče." dodal a vkročil do formujícího se vortexu. S ohlušujícím zaburácením a s paprskem jasného světla se nechal přenést zpět do své chladné říše.

Odin stál na místě a zničeně hleděl do duhového paprsku řítícího se do Jotunheimu. Do mysli se mu vtíral úzkostný a nedobytný pocit, že jej Laufey jen využil, aby získal zpět to, co mu kdysi dávno patřilo. Odin si povzdechl a kývl na Lokiho a Thora, kteří jej váhavě následovali s pětimetrovým odstupem. Mířili domů, tam, kde Loki dva roky nemohl být. Ale teď byl zpět a doufal, že budoucnost už bude lepší.