Loki vnímal strašnou bolest. Odinovo kopí mělo magický hrot s ostrými trny, a jak jej dvakrát vytrhl z rány, způsobil Lokimu  ošklivá, hnisající zranění. Ani strážci, kteří jej táhli po špinavých schodech do cely jako pytel sena, s ním nenacházeli šetrně. To už se z něj stala vážně taková zrůda? Nezaslouží si alespoň trochu důstojného zacházení? Ale když byl bez jediného slova rozloučení uvržen do temného žaláře a surově zakován do řetězů, jeho poslední naděje se rozplynuly a panika propukla naplno. Cítil, jak mu z ran teče krev, cítil stále intenzivnější bolest. Cítil také paniku. Neregeneroval.