Marek sa zasmial a odhodil cigaretu ku ma.  ,,Slyšeli jste ho?!" vykríkol Marek a otočil sa na svojich kolegov. Potom sa na mňa prudko otočil a chytil operadlo stoličky.

,,Nezahrávej si se mnou kluku! Nebyl jsem jen tak povýšen na vůdce,musel jsem makat,abych tuhle crew přesvědčil! Nebudu věřit někomu komu teprve teče mléko po bradě!" jeho muži sa zasmiali. ,, Nie som malý!"zavrčal som.

Marek sa len pousmial a prešiel ku ma. ,,Podej mi tu izolepu," povedal a kývol na kolegu. Keď prišiel, tak mu podal izolepu. ,,Jen pro případ, kdyby jsi chtěl křičet o pomoc," povedal a zalepil mi ústa,  a pak odišiel.

Po pár minútach som počul muziku, ich slávna kaťuša. Práve teraz som mal šancu sa odtiaľ dostať. Po zemi som hľadal niečo, čím by som povolil povrazy.

Všimol som si skla, ale ako sa k nemu dostať, musel by som nejako prevrátiť a tým pádom, by som sa aj zranil, ale chcel som sa odtiaľ dostať,za každú cenu.

Pomaly som sa natiahol pre sklo, ale nedosiahol som, keby som mal topánky, tak by som si to sklo kopol k sebe. Neostávalo mi nič iné, než to k sebe kopnúť bosou nohou. 

Nohou som sa natiahol ku sklu a kopol ho bližšie. Natiahol som sa, ale ako som sa naťahoval, tak sa stoličky prevrhla a ja skončil na zemi. Dopadol som priamo na sklo, snažil som sa zadržať bolesť, ale to nešlo, vykríkol som. Po pár sekundách som počul kroky. 

,,Co děláš ty kluku pitomá!" vykríkol. Pomaly ma zdvihol zo zeme a odviazal ma, od stoličky. ,,Důvěřuj mi nejsem jako oni,nejradši bych tě pustil, ale..." ,,Ivane! Pojď sem!"

,,Uvidíme se později," 

Ivan odišiel a zavrel za sebou dvere, pomaly som skĺzol po stoličke, až na zem, do rúk som schmatol sklo a začal rezať povraz. Potom som si strhol izolepou a začal si bolestivo  trieť zápästia. 

,,Musím sa odtiaľ nejako dostať,"pomyslel som si, ale ako jsen sa pozeral, tak som žiadny okno a žiadnu prasklinu nevidel, bol som v pasci.

----------------------------------------------------------------------

Seděli jsme v tom bunkru, až do večera. ,,Máte něco?" zeptal se Radek.  ,,Ne..." řekl jsem.  ,,Dominiku?" ,,Nemám nic, kdyby mi aspoň Sabča něco řekla!" vykřikl a odhodil fotku na stůl. 

,,Mě něco řekla, ale tohle není důležité," řekl jsem.  ,,Co ti řekla Matyáši?"  ,,Řekla mi...ale to je jedno,"

,,Notak Matyáši!"  ,,Fajn...mluvila o jednom domě...je to prý opuštěná nemocnice, kde jeden čas byli,"  ,,Opuštěná nemocnice?" zeptala se Barča. Přikývl jsem.  ,,Vím o čem mluvíš, asi vím kde by se mohla nacházet." dodala Barča.

,,Kde?!" vykřikl jsem. ,,Bude to velmi nebezpečná mise, na záchranu vašeho slovenského kamaráda," ,,Není to jen náš kamarád,je to naše rodina," řekli jsme všichni tři naráz a usmáli se na Barču. ,,Rodina..." řekla s úsměvem. 

,,Aspoň na něčem se shodnem kluci," řekl Dominik.  ,,Ruku na to!" řekl jsem a natáhl ruku k Dominikovi.  Oba to samý udělali taky a pak Barča.  ,,Zachráníme kamaráda a začneme žít normální životy, bez hádek," řekl jsem a podíval se na Radka.  ,,Jo bez hádek kamaráde," odpověděl Radek. 

,,Jsem ráda, že jste zase kamarádi," ,,Já taky," řekl Dominik a objal nás dva.  ,,Kamarádi, až do smrti," řekl Radek.  ,,Kamarádi, až do smrti," zopakoval jsem. 

Povede se jim zachránit kamaráda?  :) A ještě budu připravovat části, které budou z vaší hlavy tak pište nápady a já podle toho napíšu kapitolu :)