Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

54. Vráť sa mi...

,,Takže utubering?" zeptala jsem se.  ,,Bojíš sa?" ,,Já?! Nikdy!" vykřikla jsem a zasmála se, když se Sam ušklíbl.  ,,Tak možná trošku, ale to jen proto, že budu stát vedle tebe.  A ty budeš hrát na kytaru a stále hledět na mě."

,,Lebo môžem...si len moja a ja tě niekomu inému nedám. Rozumieš?"  ,,Ale Same. Patřím ještě mému psovi," řekla jsem a ukázala na Lucky, která na nás hleděla.

,,Ľúbim ťa. Veľmi!" vykřikl Sam a políbil mě.

Můj úsměv skleskl, když jsem se zahleděla do jeho modrých očí.  ,,Co budeš dělat, až odejdu?" zeptala jsem se. ,,Nehovor mi o tom prosím. Ty vieš, že to spätne znášam."

,,Já vím Same, ale jednou to příjde. Možná za dva týdny možná, za rok a možná i za několik let. Nevíš, kdy se to může zhoršit. Teď mi je dobře, ale zítra to může být jinak. Teď potřebuji, abys byl silný. Já neumřu budu bojovat slibuji!"

,,To je moja holka!"

Usmála jsem se na něj.

***

Čekala jsem na Sama v parku.  Se zavřenýma očima a poslouchala ptáčky.  Připadala jsem si jako ten den, kdy mě odvedl na louku, kde mi poprvé vyznal lásku.

,,Čo počúvaš?"  ,,Tvůj krásný hlas..." zašeptala jsem a usmála se.  ,,Ty Sabčo nemáme čas. Musíme domu než príde sestra a rodina."

,,Proč?" zeptala jsem se.  ,,Není čas to vysvetľovať spáchame," odpověděl Sam a chytil mě, za ruku.  Vstala jsem a následovala ho.

Sam se poté rozběhli.  Kdybych nezareagovala v čas tak bych spadla.  ,,Proč běžíme!?" ,,Vysvetlím to doma, až v moji izbe!" vykřikl Sam.

***

Doběhli jsme do jeho domu. Stěží jsem popadala dech, ale on mě vzal do náruče a odnesl do jeho pokoje.  Psa nechal venku před dveřmi a pomalu mě položil na postel.

,,Na tohle som čakal rok..." řekl Sam a usmál se.  ,,Same..."  ,,Čo?" 

,,Bojím se, že to nebude ono." ,,Čo tím myslíš?" zeptal se.  Zahleděla jsem se do stropu.  ,,Ty víš co jsem udělala, za chyby..." vzdychla jsem.  ,,To už je minulosť. Ty vieš, že tě ľúbim. Takovou aká si."

Usmála jsem se a přitáhla Sama k sobě.  Začali jsme se líbat. Sam mi pomalu sáhl pod tričko při čemž jsem vydala stén, který se ztratil mezi polibky.

Pomalu mi sundal tričko a rozepl podprsenku. ,,Si tak nádherná..." 

Pomalu jsem se natáhla pro jeho a sundala ho.  Rukou jsem mu zatlačila na hrudník, přičemž si lehl.  Lehla jsem si na něj a začala ho vášnivě líbat.  Rukou jsem mu zajížděla do jeho blonďatých vlasů. 

Sam mi položil ruce na záda a tiskl mě k sobě.  Poté mě převalil na záda a polibky sjel, až k mým kraťasům, které pak sundal. 

Můj dech se zrychlil, když přešel k sundávání.   Pak mi sundal i kalhotky.  Zahleděla jsem se Samovi do očí a znovu ho políbila.

,,Připravený?" zeptala jsem se.  ,,Už dávno som pripravený. "

Natáhla jsem se k zipu Samových kalhoty a rozepla je, pak přišli na řadu jeho spodní prádlo, které jsem pustila podél postele.

***

,,Bolo to...skvelé," vzdychl Sam a otočil se na mě.  Sam se natáhl k mým rtům.  Políbila jsem ho a vjela mu rukou do jeho potem nasáklých vlasů.  Oba jsme těžce odchovali, ale i tak jsme se stále líbali. 

Slyšela jsem jak si, někdo odkašlal u dveří.  Sam stuhl a pomalu se otočil na Kláru.  ,,Neboj sa neprásknu to..." řekla. ,,Ďakujem," odpověděl Sam.

Klárka se usmála se odešla.  Pohlédla jsem na Sama a zasmála se.  ,,Ještě, že to neboli rodičia," na souhlas jsem přikývla.

,,Idú si hodiť rýchlu sprchu ideš taky?"

,,Že se ptáš," řekla jsem a natáhla k němu ruku.  Polonahý jsme dorazili do koupelny, kde jsme se zamkli a vlezli do sprchy.

Pustili jsme na sebe vodu a nechala Sama, ať mi mije zadá.  Zavřela jsem oči a užívala si jeho doteky na mý kůži.

***

Po sprše jsem se vrátili do Samova pokoje. ,,Ty Same nemám žádné oblečení..." řekla jsem, když jsem se zahleděla do poloprázdné tašky.  ,,Tak budeš chodiť, len ve spodnom pradle."

,,Ne!  Na to zapomeň!" vyjekla jsem.  ,,Robím si srandu. Mám moju obľúbenú mikinu. " podal mi mikinu a pak jeho kalhoty a tričko.

,,Děkuji, " řekla jsem a oblékla si čisté spodní prádlo a jeho oblečení.  Z jeho mikiny jsem ucítila jeho vůni.  Milovala jsem jeho vůni. Vždy voněl tak úžasně.

Lucky si mě prohlížela.  ,,To jsem jen já," podrbala jsem jí, za uchem.  ,,A ma drbať nebudeš?"

Pohlédla jsem na Sama a zasmála se.  ,,Ty nejsi pes," řekla jsem.  ,,Haf..."

Zasmála jsem se.  ,,Nejsi pes," řekla jsem a zkřížila ruce na prsou.  ,,Mňau..." ,,Same..." Sam se zasmál.  ,,Já si len robím prdel."

Usmál se Sam a položil mi ruku na rameno.. Oba jsme vyšli do jídelny.  ,,Ahoj," pozdravila jsem Samovu rodinu a přisedla si.

,,Máš rada halušky?" ,,Mám. Minule mi je kupoval Sam a byli výborné." ,,To som rada. Ako dlho tu ešte budeš?"

,,Zítra musím domů." ,,Budeš nám tu chýbať..." řekla Klárka.  ,,Ještě přijedu. Věřte mi."

Sam se usmál a chytil mě, za ruku.  Pohlédla jsem na něj a napíchla na vidličku jeden nok a vrazila ho Samovi do pusy.

Klárka se zasmála.  Sam se zamračil, ale pak se začal smát taky. 

,,Ste tak roztomilý," řekla Klárka a usmála se.

----------------------------------------------------------------------

,,Nie!!!" vykríkol som a prudce se prebudil. Sestrel som si pot s čela a som sa naťahl pre mobil.  Bola polnoc. Nemohl som už späť, tak som sa rozvalil len na postel. ,,Vráť se mi späť...prosím. Chýbaš mi..." povedal som a stiskl Sabči náhrdelník, ktorý mi darovala.

Po tvári mi znovu začali tect slzy, ktoré som si utieral do vankúša.  Lucky se na ma pozrela, a pak si lehla do me postele. 

A tam usnula, ale já nespal premýšľal som.

Celá kapitola o Sabče.  Zřejmě bude ještě nějaký flashback, ale ještě uvidím.  :) záleží pokud budete chtít ;).
 

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro