Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

52.

Začala hrát zase pomalá hudba.  Seděla jsem naproti Samovi a dívala se na jeho oči.  Kdyby tu nebylo šero, zřejmě by viděl, že se červenám.  ,,Prepáč." ,,Za co?" zeptala jsem se.

,,Nemôžem ťa milovať bez toho, abych stálo myslel na Sabinu. Stále ju ľúbim, ver tomu, že som ti tohle nechcel urobiť, ale moje srdce hovorí niečo iného."

,,To je dobrý chápu tě..." vzdychla jsem a setřela si slzy.  ,,Smím prosit sestřičko?" otočila jsem hlavu na mého bratra.  Přikývla jsem a natáhla k němu ruku.

,,Co ti je? ' zeptal se Patrik.  ,,Nic je mi fajn," usmála jsem se a přitiskla se na bratra.

,,Chvěješ se. Není ti zima?" zeptal se.  ,,Ne neni. Musíš se pořád ptát?" ,,Ne. Jen se o tebe bojí.  To je přece normální."

,,Máš pravdu..." vzdychla jsem a zahleděla se na Sama, který seděl u punče a hleděl na bílé stěny naší klubovny. 

,,Pozítří odjíždíme a Sam se vůbec nebaví." ,,On není ten typ, který se chtěl nějak vybavovat. Od té doby co přišel jen sedí a skoro nic neříká," odpověděla jsem.

,,Ale s tebou se baví." ,,Snaží se Patriku, ale je to takový o ničem.  Nejdřív to vypadá, že mě taky miluje pak zase ne.  Ale teď mi řekl pravdu nemiluje mě."

,,On určitě k tobě něco cítí, ale neví jak ti to říct." ,,Lžeš Patriku. Vím co tim chtěl říct a já to respektuji.  Měl rád tu, která umřela. Vím jaký to je."

,,Ale tobě nikdo neumřel jemu jo. Zkus ho nějak povzbudit," řekl Patrik a usmál se.

,,Děkuji, ale radši si s ním promluvím, až vstanu. Nemám teď náladu půjdu si lehnout."

,,No a já musím znovu na pódium zpívám další písničku.  Zrovna od Justina Biebera, protože si to ty holky vyžádali.  Co na něm vidí, vždyť je teplej..."

Zasmála jsem se.  ,,Dřív jsem ho taky poslouchala, a jsem ráda, že se mi jeho písničky přestali líbit. Taková slaďárna. Radši budu poslouchat Sabatony nebo Skillet. Miluji je."

Patrik se usmál.  ,,Musím jít. Dobrou noc sestřičko. Uvidíme se na snídani."

„Dobrou velký bratře," řekla jsem a zasmála jsem se. 

Odešla jsem k naším chatkám a převlékla se do svého pyžama, pak jsem si lehla do spacáku.  V mém spacáku jsem něco ucítila něco měkkého, a tak jsem to nahrabrala a zjistila, se to je Samova mikina, ale nevěděla jsem, jak se tam dostala. Proč by jí tam Sam dával? 

Položila jsem Samovu mikinu na skříňku a usnula. Nechtěla jsem to řešit, byla to jen nepotřebná věc, kterou by zítra našel a nebo já.  Zavrtala jsem se, do postele zhasla světýlko a zavřela oči.

Tahle postel mi chyběla. Bolely mi nohy z toho tancování a tak jsem ráda, že konečně ležím. 

Netěšila jsem se domů. Zbýval poslední den, který strávíme někde venku zase v lese nebo budem hrát fotbal, jako minulý rok.  Už mě to štvalo. Modlila jsem se, aby bylo hezky.

Nechtěla jsem zůstávat v hale a hrát hry, které mě vůbec nebavili. 

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro