47.
Byla snídaně já a Sam jsme seděli vedle sebe, ale on nic nejedl, stále hleděl na Denise, který se spokojeně usmíval.
Jemně jsem strčila do Sama, který naskočil. ,,Promiň nechtěla jsem, ale nech ho být. Je to idiot."
Okolo našeho stolu prošel jeden z mladších vedoucích díval se přímo na mě. Přešel k baru a kývl na naší kuchařku.
Pak se na mě podíval a naznačil mi, abych vstala.
Nechápavě jsem pokrčila rameny, ale pak jsem vstala. ,,Ano Dominiku?" zeptala jsem se. ,,Lucko musíš za Tomášem." ,,Proč?"
Dominik mlčel. Oba jsme se vydali k jeho kanceláři odkud se už ozývali hlasy,poznala jsem hlas Anety a Tomovo.
Dominik mi otevřel dveře a strčil do mě tak,že jsem do tich dveří spíš vpadla než vešla.
,,Ahoj Lucko," řekl Tomáš a kývl na mě,ať si sednu. ,,Co tu dělá ona?!" odfrkla si Aneta a probodla mě pohledem. Sedla jsem si vedle ní. Tomáš si opřel o roh stolu a pohlédl na nás dvě.
,,Jelikož Sam teď nemůže mluvit,tak jsem si přizval vás obě. Anetu z důvodu,že je Denis její bratr a tebe Lucko -Tomáš se umlčel a pohlédl na mě- z důvodu,že jste spolu na chatce."
,,Co se dělo na té párty?!" zeptal se rázně. Nejistě jsem pohlédla na Tomáše. ,,Ty vypadáš,že o ničem víš...že Aneto?"
Aneta nadskočila a podívala se na něho. ,,No já..." Tomáš poodešel od stolu a přešel k oknu.
,,Víš,že hrozí tvému bratrovi odloučení?" řekl klidně a otočil se na nás. ,,Já vím..." Tomáš si sedl ke stolu.
,,Fajn řeknu vám to!" vykřikla Aneta usmála se na mě. Byl to ten podlý úsměv věděla jsem co chce udělat.
,,To Lucka! Ona řekla jejímu bratrovi,ať ublíží Samovi!" ,,Co?!" ,,Ano je to pravda Lucie viděla jsem tě ten večer,před tou párty!"
,,Je to pravda Lucko?" ,,Ne!" vykřikla jsem.
,,Nikdy bych to neudělala...miluji ho..." poslední slova jsem skoro zašeptala. Tomáš se zamračil a vstal od stolu.
,,Lucko dneska nejdeš na volejbal..." ,,Ne..." řekla jsem a utírala si slzy,které mi stékaly po tváři. Aneta se usmívala jako sluníčko,když se jí povedlo přesvědčit Tomáše.
,,Teď jdi do chatky..." ,,Ale Tomáši! Budeš věřit téhle lhářce?! Nebo mě,která tě zná už dvanáct let?!" ,,Už jsem řekl! Večer se ještě rozhodne jestli ty s bratrem nepojedete domů."
,,Tomáši prosím..." Tomáš už mě ignoroval, jen mě probodl pohledem a dál pracoval na počítači.
Aneta se stále usmívala. ,,Můžete jít."
***
Rozrazila jsem dveře do chatky mého bratra. Můj bratr se zrovna převlékal,ale já si toho nevšímala a rozvalila se na jeho posteli. ,,Ta Aneta je tak pitomá!" vykřikla jsem.
,,Ahoj Lucko..." ,,Posloucháš mě vůbec?!" ,,Jo poslouchám...co ti udělala?"
Řekla jsem mému bratrovi úplně všechno co se dělo v kanceláři. ,,A já tak chtěla hrát s tebou..." špitla jsem.
,,Neboj se. Zítra prý půjdu se Samem bude tam i Denis. Neboj se řeknu jim celou pravdu,i když vím,že bude Denis zapírat."
,,Vždyť Sam nemůže mluvit má ty hlasivky." ,,Prý se to nějak vyřeší," odpověděl Patrik. ,,Ale nebo budu jeho tlumočník. Nevím jak to chtějí udělat."
***
Došla jsem do mojí chatky. Sam si zrovna upravoval límec a já mohla vidět ty modřiny na jeho krku. ,,Ahoj Same..."
,,A.." snažil se něco říct. ,,Same nemluv víš, že nemůžeš..." Sam jen sklopil zrak a sedl si na svojí postel.
,,Zítra jdeš k Tomášovi, že?" Sam zavrtěl hlavou. ,,Zrušili to?"
Sam přikývl a nasadil si límec. Sedla jsem si vedle něho. ,,Byla jsem s Anetou v kanceláři...všechno to svedla na mě. Prý tě zbil můj bratr a ne Denis..."
Sam se ke mě natáhl, aby mě obejmul. ,,Děkuji Same."
Ahoj napsala jsem novou knihu, která bude čistě jen o Samovi, možná tam přidám i kluky z SMTV. Ta kniha se jmenuje Perfect. :) snad se bude líbit :)
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro