Bola sobota pred pol ôsmou. Pomaly som vstal a vyšiel pred chatku, kde som si sadol na schody.

 V ruke som držal mobil a pripravoval sa napísať chalanom. 

Všimol som si, že môj mobil prijal jeden neprijatý hovor. Bolo to od mojej sestry a tak som jej len napísal, aby o mňa nemala strach. 

,, Čau Same... "ten hlas som moc dobre poznal bol chalana, ktorého som z celého srdca neznášal.

,, Odíď!" Vykríkol som a vstal. ,,Tobě to Same zřejmě nestačilo co?!" ,,Denisi...daj mi pokoj. Nevieš čoho som schopný!"

,,Jo?  A co mi uděláš kide?! Dáš mi pěstí?! Nebo na mě zavoláš maminku?!"

Len som sa usmial a vydal sa do umyvárne. Denis ma chytil za rameno a strhol ma naspäť. ,, Naozaj sa chceš biť? "

,,Nemáme vyřízené účty."  ,, Prečo by som mal biť niekoho, ktorý verí svoji debilné sestre. Je ti sakra osemnásť a počúvaš mladšiu sestru."

Denis ma prebodol pohľadom. ,, Keď dovolíš tak sa pôjdem umyť." Denis na mě vykríkol ešte pár narážek na Lucku.  ,,A ty si len debil, ktorý počúva sestru, ktorá je tak blbá,ako ty!"  Denis sa zamračil a zhodil ma na zem a začal ma škrtiť. Nemal som na vybranou.

Musel som sa brániť a tak som zovrel päsť a dal mu jednu do tváre, ale Denis nepovolil. Pokúsil som sa mu dať ďalšiu ranu, ale už som nemal silu.  ,,Denisi!"

Začul som hlas vedúcich, ktorý prišli vzbudiť taborníky. V tú chvíľu som len videl, ako sa ho snaží odtrhnúť a potom nič.

***

Pomalu jsem otevřela oči. Natáhla jsem se pro mobil, bylo pár minut po půl osmé. Bylo mi divný, ze nás vedoucí nepřišli vzbudit.  Neřešila jsem to a oblékla se. Natáhla jsem se pro kliku a otevřela dveře.

Všimla jsem si vedoucích, klečeli u jednoho z taborníků.  Přišla jsem blíž.  ,,Same!" vykřikla jsem.  ,,Jdi vzbudit ostaní Lucko!"

,,Co mu je!?" pak jsem si všimla Denise stál s jedním z vedoucích o kus dál. Nemohla jsem si nevšimnout jeho úsměvu.

***

Seděla jsem u snídaně a s třesoucíma rukama  pila čaj.  ,,Lucko co ti je?" strčila do mě kamarádka. ,,Nic..." ,,Slyšela jsem co se stalo tomu slovenskýmu klukovi."

,,Mohla bys mě na chvíli omluvit?" ,,Jasně jdi Lucko." ,,Díky, " odpověděla jsem a odběhla na záchod.  Zamkla jsem a sjela po dveřích, až na zem. 

***

Blížil se večer a my se vraceli z fotbalu. Cestou k chatce jsem si všimla Sama, jak odchází z ošetřovny.  Měl na krku ten krční límec.

,,Ahoj Same," pozdravila jsem, když přišel blíž.  Chtěl něco říct, ale zřejmě měl poničený hlasivky.  ,,Je mi líto co ti udělal."

Sam se jen usmál. Otevřela jsem mu dveře a vešla jako poslední.  Sam si vzal do ruky mojí tužku a naznačil, že píše.

,,Papír potřebuješ."  řekla jsem a hledala svůj blok s mými kresbami. Vytrhla jsem jeden papír a podala mu ho, pak  i desky, aby se mu dobře psalo.

,,Bola to moja chyba. Já ho vyprovokoval..." vzala jsem si od něho list a přečetla ho. 

,,Není to tvoje chyba," odpověděla jsem a sedla si vedle něho, abych si mohla přečíst co píše.

,,Je to moja chyba...mal na tebe keci...nemohol som to nechať byť...prepáč."

,,Mohl tě zabít Same..." ,,Já viem..."

,,A ospravedlňujem sa, že s tebou nebudú hrať volejbal. Boly sme dobrý tým..."  usmála jsem se.  ,,Ano jsme dobrý tým."

,,Mimochodem jak se bude řešit Denis?"

,,Ten?  Zrejme pôjde domov...ale až budú môcť hovoriť, tak si porozprávame s vedúcími...a pak se rozhodne. " 

,,Doufám, že tu nezůstane. Děsí mě od té chvíle co jsi odmítl jeho sestru."

,,Len nemôže pochopiť, že som si vybral teba." tomu co napsal Sam jsem se musela usmát.

,,Takže už nelituješ, že jsi mě poznal?"

,,Nie."  Sam se usmál.  ,,Škoda, že teď nějakou dobu neuslyším tvůj hlas..."

Sam sklonil hlavu.

Ahoj omlouvám se, že nějakou dobu nevyšla kapitola, ale neměla jsem čas.  :/