45.
Když jsem se vzbudila, tak Sam byl už pryč. Podívala jsem se na mobil, čas ukazoval pár minut po šesté a budíček máme v půl osmé mohla jsem ještě spát, ale já nechci.
Natáhla jsem se pro deku, abych se mohla odkrýt. Zjistila jsem, že na mé dece leží ještě jedna, zřejmě byla od Sama. Usmála jsem se a odkryla se.
Na sobě jsem měla stále červené šaty, které jsem měla ten večer co jsem tančila s ním. Nebyl to sen byla to skutečnost opravdu jsem tančila s klukem, který pro mě byl záhadou.
Pomalu jsem vstala a vyšla s chatky. Sam seděl na lavičce kousek dál od chatky. ,,Same?" zeptala jsem se a pomalu k němu přešla.
,,Ahoj Lucko..." ,,Co ti je?" zeptala jsem se a sedla si vedle něho. ,,Premýšľel som..." ,,A o čem?"
,,Čo by se stalo, keby co nikdy nejazdil na tábor." ,,Proč nad tím přemýšlíš?" ,,Pretože som ťa nemal nikdy poznat..." řekl Sam.
,,Já tě nechápu Same...už je skoro rok mrtvá..." ,,Nevieš ako bola skvelá. Miloval som ju celým svým srdcem."
,,Já tě chápu Same, ale nemůžeš být celý život sám." ,,Nie som sám mám priateľa, ktorým na mě záleží. A mám sestru, ktorá má ma rada, takoveho,aký som. "
,,Kéžbych to mohla říct i o svým bratrovi." ,,Mě prišiel celkom fajn." ,,Já nemyslím jeho. On je můj nevlastní bratr."
,,Můj otec odešel, když mi byli dva roky. Když si mamka vzala jiného, tak přitáhl do moji rodiny i Patrika. Líbí se mi, ale teď je bohužel člen naší rodiny..."
--------------------------------------------------------–------------
,,Dominiku!" ,,Co je Matyáši?" zeptal jsem se a vstal. ,,Nezahrajeme si něco?" ,,Hele musím napsat Barče..." ,,Dominiku kašli na ní. Nechala tě nebo ne?"
,,Jo...ale...já jí miluji." ,,Nechci, ať si to rozmyslí. Myslím, že napíše nebo ti zavolá věř mi. "
,,Dobře...tak díky Matyáši." ,,Teď pojď musíme do toho delfinaria." řekl Matyáš.
Tohle byl můj třetí den s Matyášem a jeho rodiči na dovolené. Poprvé jsem viděl moře, poprvé jsem se prošel po teplém písku. Je to tu tak skvělý!
Cestou k delfinariu jsem myslel, na kluky a Barču. Sam je určitě u babičky a nebo natáčí videa. Chybí mi, autisti moji.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro