,,Barčo počkej!" vykřikl jsem a vyběhl za ní, ani se neotočila.  ,,Já vím, že se mě snažíš ochránit, ale o to...to zhoršuješ..." zastavil jsem se, abych popadl dech. 

,,Nechci tě ztratit..." Barče se při těhle slovech zastavila a otočila se.  ,,Opravdu?" zeptala se.  ,,To bych za tebou neběžel, kdybych to tak nemyslel."

,,Určitě chceš vědět co ti tajíme..." ,,Rozhodně to chci vědět, tak jsem do toho zapletený, jako moje crew." ,,Řeknu ti to, až po tělocviku, teď chvátám. Klidně pojď se mnou, pokud to opravdu chceš vědět."

Přikývl jsem a následoval jí cestou mi všechno řekla. 

,,Kazety!? A co je na té mé?" zeptal jsem se. ,,Já nevím neslyšela jsem je," ,,Myslíš, že to je opravdu tak zlý?" zeptal jsem se.

,,Myslím, že jo to by přece nezapekly, kdyby to tak důležitý nebylo," ,,Sakra..."  ,,Díky Barčo...děkuji žes mi to řekla," dodal jsem a jemně jí objal.  ,,Za tohle děkovat nemusíš."

,,Ale musím právě jsi mi zachránila život..."

Barča se usmála a pokračovala v cestě, šel jsem s ní, až ke školní tělocvičně, kde jsem na ní počkal, když už byla převlečená, tak jsem jí doprovodil, až do haly. 

----------------------------------------------------------------------

Sedel som pri strome sa sluchátkama v ušiach a počúval hudbu, ktorú som sa Sabinou miloval, bola to naša pesnička len naše. 

Po chvíli ma niekto siahol na rameno. Zdvihol som hlavu a všimol si Radka.  ,,Nemůžeš tu sám sedět."

,,Môžem..." ,,Same nechci, aby se ti něco stalo."

,,Ma sa nič nestane, už som si toho prežil dosť a vždy som mal šťastie a prežil to."

,,Same...nemůžeš přežívat věčně nejsi nesmrtelný."

,,Nechaj ma...prosím. Chcem byť teď sám," povedal som a pomaly vstal.  ,,Nájdeš ma doma, už je prece piatok, môžem ísť domov. Nemaj o ma strach...brat."

,,Dobře jak myslíš Same dej na sebe pozor a nezapomeň se ozvat, je mi jedno jak. Pošli esemesku nebo zavolej.  A nebo můžeš natočit video o to, že jsi v pohodě."

,,Nie je problém," povedal som a usmial sa.  ,,Uvidíme sa nabudúce."

Radek se taky usmial a obejmul ma.  ,,Drž se kamaráde."

,,Ty tiež..."

Pomaly som sa vydal k mestu naposledy som sa otočil na Radka a zmizol, za rohom. Než som sa vydal na stanici, tak som si musel pre veci na internát, potom som si to zamieril priamo na vlak. 

Pohľad som na tabuľu a všimol si Sabinova, moja dedina, kde som býval, než som sa presťahoval do českej republiky. Teraz som celkom rád, že už tam nebývam, pripomínalo by mi to Sabinu. 

Sadol som si na lavičku a čakal na vlak. Za pol hodiny sa môj vlak zastavil na stanici. Nastúpil som a našiel si prázdne kupé, a nasadil si slúchadlá. 

Hlavu som položil na okno a kútikom oka pozoroval krajinu, ktorá sa vždy mihla, za oknom vlaku. Behom pár hodín som stál na stanici a pripravoval sa ísť domov. 

Moja sestra sa na mňa určite teší a ja sa teším, na svoju izbu a na dobré jedlo od rodičov, chýba mi to.

Dorazil som domov prvé čo som urobil bolo, že som bez slova, prešiel okolo rodičov a zamieril si to do izby, kde som si položil tašku a unavene si ľahol na posteľ. Po chvíli som si sadol na kraj postele a skonil hlavu a pozeral sa do zeme.

Bolo mi mizerne, všetko sa mi zrútilo. Môj život ide do hája, moja životná láska je mŕtva, môj život skoro skončil, Dominik mi skoro umrel. 

Začal som znova plakať, ale tentoraz som sa to nesnažil nejako potlačiť. ,, Same? ",,Prosím nechaj ma teraz byť..." ,, Ja...chcela som sa s tebou rozprávať, vidím ťa po týždni a tie prídeš tak zničený. Príď za mnou, až ti bude líp, prosím ... ",, Neboj sa Klárka prídem ... daj mi chvíľku."

Ahoj guys omlouvám se, že v sobotu nebyla kapitola, ale tahle ilustrace mi dala docela zabrat 😅😅 a stejně to vypadá jako, bych si na tom nedala záležet :/