Na uši som si nasadil slúchadlá a počúval hudbu. 

Po chvíli som sa natoľko načúval, že som nevnímal chlapcov, keďže som sa ponoril do svojich myšlienok, ktoré v tú chvíľu putovali do minulosti. 

Do minulosti, kedy som ležal sa Sabinou v posteli. Bolo to nádherný pocit, ležať s babou, ktorú tak strašne miluješ a ty vieš, že je len tvoja a nikam tí neutečie, pretože ťa miluje tak veľmi ako ty jej. 

Keď som jej hleděl do ich očí...tak som zabúdal, kto vlastne som. Strácal som sa v tých jej tmavých očiach, bol som ako vo sne.

***

,,Same," řekla jsem a přitiskla se na něho. ,,Prečo ma budíš je ešte skôr ráno...Sabčo," řekl Sam a otočil se na druhý bok.  ,,Ale notak Same noc je ještě dlouhá..."

,,Čo po mňa presne chceš?" zeptal se.  ,,Chci se mazlit," zavrněla jsem mu do ucha.  ,,Já nie...chcem spať..."

Usmála jsem se a políbila ho na krk, pak se na mě Sam otočil.  ,,Konečně jsem tě přesvědčila, aby jsi se otočil."

,,Tys ma nepresvedčila, to bolo z me vlastní vôle." ,,Ale jdi ty Same, oba víme, že bys nemohl usínat bez polibku."

,,Znas má dobre. Nemôžem spať bez toho, abych ťa aspoň jednou nepobozkal."

Usmála jsem se a políbila ho.  ,,Miluji tě Same...strašně moc..." vzdychla jsem mezi polibky.  ,,Já tiež..."

,,Nikdy ma neopúšťaj, prosím..."

,,Nikdy to neudělám slibuji, ti to," řekla jsem a políbila ho na krk. 

,,Vážne?" zeptal se Sam.  ,,Vážně. Věř mi neopustím tě, nikdy bych tě nepodvedla, protože mikuji jen tebe...opravdu."

,,Verím ti."

Usmála jsem se a kousla ho do krku, aby jsem si ho označila.  ,,Prečo si to urobila!?"

,,Označila jsem si tě, teď po tobě žádná holka nepoleze," řekla jsem a usmála se. ,,Tak já tiež," řekl Sam.  ,,Au! Já tě tak nekousla," sykla jsem. 

Sam se usmál.  ,,Si nádherná...a já mám také šťastie, že ťa mám."

,,To samý můžu říct taky," zašeptala jsem.  ,,Ale nepovieš to, pretože ťa to nedovolím."

Už jsem se nadechovala, že to řeknu, ale on mě v tu chvíli políbil.  Zavřela jsem oči a zajela mu prsty do vlasů.

----------------------------------------------------------------------

,,Same!!" vykríkol Radek a zatriasol se mnou.  ,,Čo sa deje?" spýtal som sa. ,,Voláme tě dobrých deset minut, kde jsi byl? "

,,Myslel som na Sabču, prepáčte..." 

Pomaly som vstal a odišiel od nich trochu ďalej. ,,Toto by som si prial, aby bola Sabina zdravá a neumrela. Táto predstava bola skvelá, ale skutočnosť bola iná. Síce sme sa milovali, ale ona nebola tak zdravá, ako v mojej predstave. "

Zomierala a ja nevedel ako jej pomôcť. V tú noc som nespal nemohol som počúval som ako ťažko dýchala...ikdyž mala tie prístroje, tak stále jej to nepomohlo . Chvíľu som dokonca aj myslel, že už nedýcha. ,,Prepáč mi Sabčo, že som s tebou nebol, už od začiatku," zašepkal som a hľadel na zasneženou krajinu.

Bolo mi smutno, chcel som kričať a plakať, ale nemohl som. Tu bolesť v mem srdci, ktorú mi tam zanechala Sabča...ta mi tam zostane, až do konca meho života. 

,,Mal som také šťastie....také šťastie, že som ju mohl poznať," povedal som tiše a vzdychol.