,,Opravdu mu je už líp?" zeptala jsem se mé tety. ,,Rozhodně mu je líp. Věřím mi, už byl převezen na pokoj. "

,,A myslíš, že za ním budu moct jít?"

,,Proč se ptáš mě...udělala si mu snad něco?" zeptala se teta. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne...jen...jen..." zarazila jsem se. ,,Já ti rozumím Barčo jsi po dlouhé době znovu zamilovaná...a jsi dost nervózní."

,,Teta mě, až dobře znám," pomyslela jsem si a usmála se. ,,Kde ho najdu?" ,,V pokoji, kde ležel Sam.

,,Děkuji," odpověděla jsem a vydala se k němu. ,,Mimochodem..." zastavila jsem se. ,,Ten pes, může jít domů," dodala teta. ,,Dobře hned si ho vyzvednu. Jen zajdu za Dominikem...a mám otázku než k němu půjdu, tak se tě chci zeptat."

,,Chceš s ním na chvíli ven, že jo?" zeptala se. ,,Máš mě dobře přečtenou," odpověděla jsem a zasmála se. ,,Jsi přece něco jako moje dcera vychovávám tě skoro od čtrnácti."

,,Tak můžu!?" skoro jsem vykřikla. ,,Můžeš ho na chvíli vzít ven. Vem ho do toho nedalekého lesa tam to je hezký."

,,Ale teto!" ,,Už běž."

Usmála jsem se a pomalu vyšla k jeho pokoji. Zaklepala jsem na dveře a vyšla dovnitř. ,,Ahoj Barčo."

Nervózně jsem si skousla dolní ret a usmála se. ,,Ahoj." ,,Jak se cítíš?" zeptala jsem se. ,,Už líp. Díky. " ,,Mě neděkuj Dominiku. Poděkuj dobrým doktorům."

Dominik se usmál a pomalu vstal. ,,Notak ještě lež. Půjdeme ven, za chvíli jen musím vyzvednout Samova psa."

,,Ten pes není jeho..." řekl smutně Dominik. ,,Já vím. Nechtěla jsem ti jí připomínat."

,,To je dobrý...už je skoro tři měsíce pryč." ,,Je mi to líto Dominiku. Vím jak jsi jí měl rád, taky jsem tak měla ráda Denise."

Oba jsme pak chvíli mlčeli. Pak jsem přešla ke skříní a podala mu jen mikinu. ,,Je tam zima." ,,Ne není. Od nového roku ten sníh roztál a je tam docela teplo, tak proto ti podávám jen mikinu."

,,Ty se o mě tak hezky staráš," rozplýval se Dominik. ,,Musím se starat o svoje štěstí."

,,Já jsem tvoje štěstí?" zeptal se a usmál se. ,,Jsi moje padající hvězda."

,,Teď kecáš." ,,Ne nekecám. A už se oblíkej, kalhoty a tričko jsi mohl mít už na sobě."

,,Ale tys mi moje kalhoty a tričko nepřinesla," řekl Dominik. ,,Někdy to fakt přeháníš."

Dominik se usmál a přešel ke skříní a vytáhl si oblečení. ,,Musíš se na mě tak dívat!?"

,,Musím..." řekla jsem a ušklíbla se. ,,Proč?"

,,Líbíš se mi Dominiku," řekla jsem a políbila ho. Bylo mi v tu chvíli jedno, že je polonahý, hlavně jsem byla s ním to bylo to hlavní, co se mi právě honilo hlavou.

***

Stáli jsme venku před nemocnici společně s psem, který patřil Sabče. Chytila jsem Dominika za ruku a společně vyšli k nedalekému lesu. Po chvíli jsem jeho ruku pustila. ,,Kam jdeme?" zeptal se.

,,Do lesa."

,,A co tam?" zeptal se znovu.

,,Abych tě mohla konečně zavraždit...budeš se stále ptát?"

,,Už radši ne," řekl a utichl, aspoň na chvíli.

***

Došli jsme k lesu. ,,Myslíš, že budeme někdy v bezpečí před tím mafiánem?" zeptala jsem se. ,,Viděla jsi ho teď v poslední době?" zeptal se Dominik a mírně pokrčil nos.

,,Ne a proč stále krčíš ten nos?" ,,Já nevím," odpověděl Dominik a usmál se. ,,Tyhle gesta dělal i Denis. "

,,Ale já Denis nejsem jsem tvůj přítel. Miluji tě. A s tím Markem si nedělej starosti už ho neuvidíme. Důvěřuj mi," řekl Dominik usmál se a podal mi ruku, kterou jsem s úsměvem přijala.

(Jo poprvé jsem dělala do knihy ilustraci. Snad se vám líbí. Nejsem dobrá v kreslení, ale snažila jsem se :D )