Doběhla jsem do nemocnice, cestou jsem se ani nezastavila u recepce.

Skoro jsem rozrazila dveře,do Dominikovo pokoje.  Zastavila jsem se ve dveřích. Všichni čtyři se na mě podívali.  ,,Barčo!" vykřikl Dominik.

,,Jsi..."snažila jsem se popadnout dech.  ,,Jsi vzhůru."

,,Jak vidíš tak jsem. Nikdy bych tě tu nenechal. Pojď k nám nestuju tam."

Usmála jsem se a přistoupila blíž.  ,,Zase jsme pohromadě." ,,Bez Sabči..." řekl smutně Sam.

,,Dominiku nebudeš žárlit, když ho objemu?" zeptala jsem se.  Dominik zavrtěl hlavou, přešla jsem k Samovi a objala ho.  ,,Bude navždy s tebou, pokud jí nezapomeneš."

,,Ďakujem." 

,,Není zač. Jsme kamarádi nebo ne?"

,,Jasné, že sme." 

,,Hej a co já Barčo máš tu nemocného přítele!" zasmála jsem se.  ,,No jo," řekla jsem a políbila ho.

,,Miluji tě..." vzdychl Dominik a usmál se.  ,,Už je ti líp?" zeptala jsem se.  ,,Ne...bolí to. Nemůžu se ani pořádně nadechnout, ale mám tu teď tebe a je mi mnohem líp."

,,Děkuji, žes mi zachránil život."

,,Není zač. Udělal by to, každý," řekl Dominik.  ,,Jo. Každý by to udělal..." zašeptala jsem a uhla pohledem.

,,Matyáši chci poděkovat i tobě."

,,Já jsem nic neudělal, jen jsem se snažil zastavit krvácení. Nenechal bych tě umřít to snad víš kamaráde," ,,I tohle se počítá jako záchrana života," řekl Dominik.

,,Jsem rád, že jste tu."

,,Mám pre teba darček."

,,Vážně?!" Dominikovi se rozzářily oči.  ,,Já pro tebe taky. Bohužel jsem ho nechala doma na stole."

,,Všichni máme pro tebe dárek," řekl Radek. ,,Nezapomněli jste. To je hezký." ,,Nikdy by jsme nezapomněli Dominiku."

,,A kdybych umřel co by jste dělali z dárky?" zeptal se Dominik.  ,,To neříkej neumřel jsi. Jsi tu stále s námi," odpověděla jsem.

***

Uběhlo pár hodin.  Došla jsem zpět, do nemocnice v ruce jsem držela dárek pro Dominika.

Došla jsem na konec chodby, kde byl jeho pokoj vešla jsem, ale Dominik spal. ,,Musíš spát zrovna teď..." zašeptala jsem.

Podívala jsem se na stoleček, kde stál malý stromek, tak jsem ten dárek položila pod něj.  Vedle na posteli leželi další dárky byli od kluků.  Na stromečku byl lísteček, kde byli podepsání všichni, až na mě.

Sedla jsem si na židli a pozorovala Dominika, byl tak sladký. ,,Jsi tak roztomilý jako můj starší bratr...můj bráška," při téhle myšlence jsem se pousmála a vstala. 

U dveří jsem se zastavila a krátce pohlédla na Dominika.  ,,Ráno se zase stavím..."

,,Miluji tě." zašeptala jsem a odešla.