Bylo před vánoci přesněji bylo 24 prosince,ale pro mě to tak nebylo. Pro mě vánoce skončili,když mi umřela matka.  A teď umírá i Dominik. 

***

 ---------------------------------------------------------------------

Stál jsem u Dominikovo postele,věděl jsem,že  se dneska probudí měl jsem takové tušení jsou Vánoce nebo ne? 

,,Čauko." pozdravil mě Sam a vešel do pokoje. ,,Taky jsi se přišel podívat,jestli stále žije?" zeptal jsem se a usmál se. ,,Inak by som tu nebol," pronesl Sam a sedl si ke mě. ,,Chtěl jsem strávit Vánoce tady,protože mě Dominik potřebuje."

,,Jo. Takto som taky premýšľal. Dominik nás potrebuje, mali by sme zostať z rodinou, ale on je teraz taky naša rodina. "

,,Moje slova kamaráde." 

***

Uběhla hodina,stále jsme tam seděli a povídali jsme si. ,,Neviděl jsi Barču?" 

,,Prečo?" ,,Chtěl jsem,aby tu byla,pro případ,kdyby se probudil." 

  ,, Bohužiaľ som jej nevidel, ale ešte nedorazil, ani Radek. "  ,,Radek dorazí to jsem si jistý,ale Barču...moc dlouho neznám nevím jak dokáže dodržet slovo." 

***

Nudil jsem se. Už jsme tam seděli skoro čtyři hodiny. ,,Už,aby se probudil nestihnu oběd." Sam se zasmál. ,,Moja slova." 

,,Řekl někdo kebab..."  Dominik pomalu otevřel oči. ,,Vítej zpět kamaráde!" vykřikl jsem a chtěl ho obejmou,ale zarazil jsem se,když jsem si vzpomněl na tu jeho ránu. 

  ,, Vitaj späť kamoško! "  Dominik se podíval na Sama. ,,Vypadáš příšerně kamaráde." 

,, Ty tiež nevyzeráš dobre," Sam se usmál.

,, Vitaj medzi živými kamaráde. Chýbal si nám tu. ",,Kde je Barča?" zeptal se Dominik. Uhnul jsem pohledem. ,,Je mrtvá..." zašeptal Dominik.

  ,, Nie...len nevieme, kde je. "   

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. ,,To bude ona."

Do pokoje přišel Radek. ,,Sakra! Já jsem prošvihl tvoje probuzení." řekl Radek a usmál se. ,,Mimochodem vítej zpátky Dominiku." ,,Děkuji." šeptl Dominik. ,,Jak je ti kamaráde?" 

,,Už líp,ale Barča..." 

 ---------------------------------------------------------------------

Došla jsem k hrobu mé matky a pomalu klesla na kolena. Po mé tváři stékaly slzy,které jsem si vzápětí utírala. ,,Dej mi na Denise pozor prosím mami..." zašeptala jsem. ,,Neměla bys tu být sama." 

Pomalu jsem se postavila a otočila se. ,,Filipe..." ,,Já vím jak se cítíš." ,,Ne nevíš Filipe. Tvoje rodina žije."  

,,Měla by ses podívat na Dominika." ,,Proč Filipe? Stejně umře jako moji rodiče." řekla jsem. ,,A co tvůj bratr?"

,,Nemluv mi o něm prosím."   

,,Dobře. Mimochodem šťastné a veselé,"  ,,Děkuji Filipe. Tobě taky." řekla jsem a objala ho. ,,A teď jdi Dominik,tě potřebuje."

,,Ještě jednou ti děkuji," řekla jsem spěchala do nemocnice.