Zabalil som si všetky veci. Konečne ma po týždni pustili domov. ,,Odcházíš?"

,,Jo konečne ma pustili domov. Prepáč za to..co som urobil." ,,Nic jsi neudělal Same, ale měl by ses stavit za Dominikem." ,,Jak je na tom?" ,,Zřejmě už líp, ale ještě dlouhou dobu se neprobudí."

,,Ďakujem, že si ho strážila." ,,Není zač Same." povedala a objala ma. 

Pomaly som kríval cez dlhú chodbu, až k jeho dverí. Nadýchol som sa a pomaly otvoril. ,, Dominiku vrátim sa, neboj sa. ",, Drž sa kamarát." usmial som sa a odišiel k dverám. Naposedly som sa pozrel na Dominika a vyšiel na chodbu. 

Zamieril som si to rovno k dverám odkiaľ som vyšiel.

***

Dorazil som k hrobu mojej priateľky. Na jej hrobe ležal jej pes, vedľa mal jedlo a vodu, ale ničoho sa nedotkla. 

,, Je mi ľúto čo sa stalo tvojej paničke, ale musíš jesť. " povzbudzoval som psa, ale ten sa ma len pozrel a ľahol si späť.

Nakoniec si jeden kúsok mäsa dala, ale nič ďalšie nezjedla.

,,Je smutný co ten pes pro ní dělá."

,,Máš pravdu Radku." povedal som a pomaličky se k nemu otočil.  ,,Jak vidím tak tě už pustili.  Nevíš jak je Dominikovi?"

,,Nie..." ,,Chudák Dominik."

,,Bola u ma polície. Pýtali se mi na rôzne otázky, ale já neodpovedal.  Ptaly se na ma a na Dominika. A hovorili i o Matyášovi."

,,Já vím u nás byli taky. Rozházeli mi celý pokoj."

Dneska je kratší kapitola jelikož jsem to psala pozdě večer snad to chápete :) a psala jsem další kapitoly do knihy why me, ale ty kapitoly budu postupně zveřejňovat.  Nebudu zveřejňovat všechny čtyři co mám :D :)