,,Dominik...můj bratr se tak jmenoval. Připomínáš mi ho. Stejný úsměv...stejný slova," smutně jsem vzdychla. Znovu jsem se podívala na přístroje, který začali pípat slabě a pak jen rovná čára.

V tu chvíli jsem vyběhla a volala o pomoc. ,,Barčo jdi na stranu!" vykřikla na mě moje teta. Ustoupila jsem od Dominika.

,,Bude v pořádku?!"

,,Odejdi!" zakřičela na mě. Se slzami v očích jsem odešla, na chodbu a pomalu si sedla, na zem. Přitáhla jsem si nohy k tělu a rozbrečela se.

***

Po chvíli vylezli, instinktivně jsem vstala a přešla k mojí tetě. ,,Jak je na tom?" zeptala jsem se. Doktor mi položil ruku na rameno. ,,Bude v pořádku," řekl. Lhal mi.

,,Můžu k němu?" zeptala jsem se. ,,Teď to není dobrý nápad," odpověděla moje teta. ,,A můžu, aspoň za Samem?"

Teta mě objala. ,,Tak běž. Víš, kde má pokoj?" zavrtěla jsem hlavou.

,,Dobře, tak pojď za mnou ukážu ti ho," následovala jsem jí, až k pokoji, kde byl Sam. Zaklepala jsem na dveře a pomalu vešla. Sam ležel čelem k okno. ,,Ahoj."

Nereagoval, tak jsem teda přistoupila blíž a natáhla k němu ruku, a položila jí na jeho paži. ,,Same?!" stále nereagoval.

,,Same!?" vykřikla jsem znovu a zatřásla s ním. Chytila jsem ho za zápěstí, jeho pulz byl slabí. ,,Same!"

Vedle něho jsem nalezla prášky, přečetla jsem si obsah. ,,Proč Same?!" vyjekla jsem a vyběhla pro mojí tetu.

***

Seděla jsem v jeho pokoji a čekala, už jsem ani nedoufala, že ho přivezou zpět. Nakonec se dveře otevřely a přivezli Sama. ,,Co jsi tím chtěl dokázat?!"

,,Ty to nechápeš," ,,Chápu to," odpověděla jsem. ,,Nie...já ju miloval," ,,Já jeho taky a stále jsem tu."

Sam mlčel. ,,Vím jak se cítíš," řekla jsem a sedla si k němu. ,,To je pekné, ale já se ji neomluvil,za to čo som jej urobil."

,,Ale ona ti určitě odpustila."

Sam se na mě otočil. ,,Možno máš pravdu."

Takže tahle kapitola se mi moc nepovedla. :( Mimochodem, ten kdo chtěl číst minulost Barči tak jsem napsala knihu, která se jmenuje Why me!?