Seděl jsem ve svém pokoji a bavil se s Radkem přes team speak.  ,,Jak je na tom Dominik?" zahleděl jsem se do země.  ,,Špatně..." řekl jsem tiše.

,,Ne...tohle se nemělo stát," ,,Kdybych zůstal s  ním, tak by se tohle nestalo," řekl jsem.  ,,Matyáši, zřejmě bys tam byl s ním nebo místo něho. Hele vím jak se cítíš, ale Dominik je silný dostane se s toho,"

V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. ,,Moment Radku musím otevřít, budu tu za chvíli," ,,Jo jasně jdi," řekl Radek. Sundal jsem si sluchátka a šel otevřít.  Ve dveřích stála policie.

,,Dobrý den, stalo se něco?" zeptal jsem se. ,,Dobrý den. Neznáte Dominika Tučka a Samuela Miščíka?"  ,,Jo to jsou mojí kamarádi," odpověděl jsem.

,,Mohl bych mít nějaké otázky?" zeptal se. ,,Jistě," řekl jsem a pozval je dovnitř.  ,,Takže váš kamarád Dominik...vy jste ho střelil?"

,,Ne!  Tohle bych nikdy neudělal!  Je to můj kamarád proboha!"  vykřikl jsem. ,,Dobře. A ohledně Samuela?" 

,,Nebyl jsem to já!  Neznamená, že jsem minulý rok střelil Sama, že ten vrah jsem já!" zakřičel jsem.  ,,Dobře uklidněte se.  Zatím nejste viný," ,,Snažil jsem se Dominikovi zachránit život! Nemůžete mě vinit z vraždy!"

***

Kdyz odešel tak jsem se vrátil zpět do svého pokoje.  ,,Kdo to byl?" ,,Policie...viní mě, za to co se stalo Dominikovi a Samovi,"

,,Matyáši nemají na tebe nic nemůžou říct, že jsi to byl ty." ,,Ale já mám podmínku, za to, že jsem střelil Sama!"

,,Žádný strach. Já, Barča a Sam budeme svědčit jestli tě pošlou k soudu," ,,Děkuji," řekl jsem. 

,,Jsme přece tvoji kamarádi, vždy budem držet při sobě!" ,,Děkuji," řekl jsem.

----------------------------------------------------------------------

Pomalu jsem vyšla ke dveřím. ,,Kam jdeš?" zeptal se mě Filip.  ,,Jdu navštívit Dominika,"

,,Odvezu tě tam pokud chceš," navrhl Filip.  ,,Půjdu sama je to jen kousek," ,,Ale víš jaký máš problém z cizími lidmi," ,,Nemám žádný problém Filipe pusť mě," řekla jsem a vyšla, ze dveří a zamířila si to k nemocnici.

Cestou jsem si nasadila sluchátka a poslouchala hudbu. 

Došla jsem k nemocnici, vešla jsem dovnitř a zastavila se u recepce. ,,Ahoj Barčo zase jdeš za svým přítelem?" zeptala se mě teta. ,Ahoj. Není to můj přítel...můj přítel už dávno umřel," odpověděla jsem.

,,Děláš mi starosti Barčo," ,,Tak jsem zase zhubla no...co na tom záleží, když moje rodina už není!"  ,,Barčo, ale notak máš mě. A Filipa..." ,,Ale to není moje rodina!" přerušila jsem ji.

,,A co ten černovlasý kluk na pokoji co k němu stále chodíš?" zarazila jsem se. ,,Ten...ten...je to jen kamarád," řekla jsem a uchechtla se.

,,Ale nic mezi námi není," dodala jsem a rozběhla se po chodbě, až k pokoji Dominika.  U jeho dveří jsem prudce zastavila a pomalu vešla dovnitř.  Dominik stále spal a Sam u něho nebyl zřejmě se musel vrátit na pokoj.

Sedla jsem si na židli a pomalu si odhrnula rukáv, můj obvaz byl už od krve, ale neřešila jsem to důležitý byl pro mě teď Dominik.  Znovu jsem si stáhla rukáv a chytila Dominika za ruku.  Podívala jsem se na přístroje, který stále pípali.

Ahoj guys rozhodla jsem se napsat knihu, která se bude týkat o Barčině minulosti. Četl by to někdo nebo spíš zajímala by někoho její minulost?  Protože já tu nebudu rozepisovat její minulost, myslím, že by to bylo zdlouhavý.   Pište do komentářů, pokud chcete o ní knihu. :)