Náhle jsem se ocitl v úplné tmě, pomalu jsem procházel chodbou, pak jsem se ocitl na zemi. 

Neřešil jsem to o co jsem zakopl řešil jsem svého kamaráda, který je teď s tím magorem.
,,Měl jsem si vzít, aspoň zapalovač," řekl jsem a dál procházel chodbou. 

Asi po pár minutách jsem do někoho vrazil, vykřikl jsem a namířil na něho zbraní. ,,Sakra Filipe!" ,,Neviděl jsi Barču!?" ,,Já jí neviděl," ,,Vždyť byla s tebou Dominiku!"

,,Byla, ale už není. Vrazila mi do ruky zbraň a utekla," ,,Měl jsi jí hlídat!" vykřikl Filip. 

,,Buď zticha! Někde tu je ten pošuk !" vykřikl jsem. 

Všiml jsem se, že na konci chodby, někdo běží. Vyběhl jsem tedy, za tou postavou. V odrazu světla jsem zhlédl její krvavě červené vlasy, byla to Barča a vypadalo to, že měla naspěch. 

Dostihl jsem jí a chytil jí za paži.  Barča vykřikla a snažila se z mého sevření dostat.  ,,To jsem já Dominik,"

Barča povolila a objala mě.  ,,Viděla jsi Sama nebo Matyáše?!" ,,Viděla jsem Matyáše je v pořádku, ale nemůžu najít svého bratra!"

,,Prosím uklidni se je v pořádku," řekl jsem.  ,,Musíme odsud,"

,,Dobře, najdeme Sama a ostatní a vypadneme odsud!" vykřikla Barča.  ,,A to co nejrychleji!"  vyběhli jsme k chodbě, ale slyšel jsem kroky, které se k nám blížili. 

,,Ne tak rychle!" řekl a namířil na mě zbraň. Stoupl jsem si před Barču.  ,,Co děláš Dominiku zabije tě!" ,,Až vystřelím,tak utíkej!" Namířil jsem na něho  svojí zbraň a natáhl jí, zmáčkl jsem spoušť, ale žádná střela z ní nevyšla.

,,Běž!" zakřičel jsem na Barču a vyběhl za ní. Za námi jsem slyšel rány.  Utíkal jsem co mě nohy stačili, Barča byla těsně za mnou. 

Pak jsem se prudce zastavil a otočil se. ,,Běž zdržím ho!"

,,Dominiku pojď!" vykřikla a chytila mě za ruku.  ,,Ne!" ,,Dominiku on tě zabije!"

Otočil jsem se a běžel s ní, doběhli jsme do slepé uličky.  ,,Tudy!" vyjekla Barča a vtáhla mě, do jedné hodně stísněné místnosti, takže jsme byli oba namačkaní na sebe.

,,Nemůžu dýchat, " zašeptal jsem. ,,Já taky ne, ale krásně voníš," pousmál jsem se. Položila mi ruce na záda a usmála se, pak mě, ale pustila a podívala se na ruku. ,,Krvácíš!" ,,Je to jen škrábnutí,"

Pomalu jsem vykoukl ven, nikdo na chodbě nebyl, vylezl jsem a chytil Barču za ruku.

,,Musíme najít Sama," ,,A já musím najít bratra,"

,,Fajn, ale jdu s tebou!" Barča přikývla a chytila mě,za ruku.

Pomalu jsme procházeli chodbou v málem paprsku světla, jsem zahlédl na zemi kapičky krve, které vedli k místnosti. 

Pomalu jsem otevřel dveře.  ,,Same!" vykřikl jsem a vběhl k němu do místnosti. ,,Prečo je tu taká zima..." zašeptal Sam.  Sáhl jsem mu na čelo.  ,,Už blouzní...to je z té rány na ruce. A má ještě horečku, musíme ho odtud dostat!" vykřikl jsem.

,,Pojď bráško," řekl jsem a zvedl ho. Vyšli jsme na chodbu, ale hodně pomalým krokem, takže jsme byli hodně zranitelní.

Došli jsme k recepci a zamířili si to ke vchodu.  ,,Nikam se nejde!" vykřikl a vyšel na světlo. ,,Marek..." zašeptal Sam, pomalu jsem ho posadil na židli.

,,Budeš si hrát na hrdinu?!" ,,Pokud jde o moje přátelé tak jo,"

Marek zavrtěl hlavou a namířil na Barču. Vběhl jsem před ní. ,,Rozluč se a přáteli smrade!"

Pak se událo všechno tak rychle, ucítil jsem na hrudi silnou bolest.  Klesl jsem k zemi.  ,,Ne Domčo!"

Marek utekl. 

----------------------------------------------------------------------

Zaslechl jsem výstřel, vyběhl jsem k recepci.  Na židli ležel Sam a o kus dál, jsem si všiml kaluže krve, přišel jsem blíž.  Doběhl jsem k němu. 

,,Matyáši...dokázali jsme to," zašeptal Dominik.  ,,Jo. Jsi hrdina Dominiku,"

Dominik se bolestivě usmál.  ,,Tady zřejmě končím," zachrapěl Dominik. ,,Přineste nějakou látku nebo něco!!" ,,Ne...je pozdě," zašeptal Dominik.   ,,Domčo!" vykřikl Radek. Filip vytáhl mobil a začal volat. V kapse jsem nakonec našel kapesník a přiložil ho Dominikovi na ránu.

,,Domčo...kamarádi, až do smrti pamatuješ?"

,,Vždyť...tady je konec," ,,Ne Dominiku tohle neříkej...jsi můj kamarád, moje rodina..."

Dominik mě chytil za rukáv mikiny.  ,,Dej...pozor na ostaní,"

,,Dominiku..." v tu chvíli mi pustil rukáv. ,,Ne!!" vykřikl jsem. 

Barča se zvedla a přešela k Samovi, který už skoro nevnímal.  ,,Same?"  ,,Sabčo...si tak nádherná..."

Chytil jsem Dominika za ruku, jeho ruka stále hřála, ještě měl naději na přežití, ale nedoufal jsem, že to přežije.