Dorazili jsme na místo, před starou nemocnicí stálo černé auto.  Vystoupili jsme z auta, pomalu jsem se přiblížil ke keři. ,,Jdu dovnitř!" řekl jsem.  ,,Jdu s tebou Matyáši," ,,Ne. Dominiku musíš tu zůstat,"

,,Proč!?" ,,Někdo z nás čtyř musí přežít," řekl jsem.  ,,Matyáši...ne prosím," řekl Radek, položil jsem mu ruku na rameno.  ,,Budu v pohodě, budu stále na mobilu," řekl jsem a vytáhl z kapsy mobil.

,,Kdyby se cokoliv dělo, tak zavolej," řekl Radek.  ,,Budem tě krýt," řekla Barča a vytáhla pistoli.  ,,Kdes jí vzala!?" vyjekl Filip. 
,,Od táty," odpověděla.  ,,Nebudeš jí potřebovat jen popadnu Sama a vypadneme odsud!" řekl jsem.  ,,Fajn," řekla Barča a vrátila zbraň zpět. ,,Rozdělte se, ať vás nechytnou všechny,"

Radek přikývl.  ,,A já jdu pomoct Samovi,"

,,Dávej na sebe pozor kamaráde, pamatuj kamarádi, až do smrti," řekl Radek a natáhl ruku. ,,Kamarádi, až do smrti," zopakovali to všichni a natáhli ruku k Radkovi, až na Filipa. ,,Mě se tohle nelíbí kluci," řekl Filip.  ,,Notak Filipe musíme věřit," ,,Já nemyslím tohle Matyáši já myslím, ta naše akce,"

,,Já ti rozumím, ale Sam potřebuje tvoji pomoc...naší pomoc, " ,,Fajn. Dohodnuto. Kamarádi, až do smrti," řekl Filip, usmál se a natáhl k nám ruku. 

Pak jsem se otočil k budově, a pomalu jsem k ní vykročil.

***

Pomalu jsem vkročil do budovy. Budova byla ticha, to ticho, bylo až děsivé.  Potichu jsem procházel chodbou a došel, až na konec chodby. U racepce byli všichni muži. 

Pomalu jsem couvl do otevřených dveří, které byli za mnou.  Vzal jsem mobil a zavolal Dominikovi.  ,,Jsem ve vnitř. Jsou tu čtyři muži, takže to vypadá, že postranní vchody budou nehlídány,"

,,Díky Matyáši vzkážu to ostatním,"

Zavěsil jsem a pomalu se přiblížil okolo recepce, a zamířili si to po chodbě, který dřív patřil blázinci.  ,,Kde bys tak mohl být Same," zašeptal jsem.

Zavolal jsem Radkovi. ,,Jsem v části starého blázince. Hledám, kde by mohl být Sam nemáš nějaký nápad?" ,,Zkus všechny dveře," ,,Díky Radku..."

Zarazil jsem se, když jsem za sebou slyšel kroky, otočil jsem se, ale nikoho jsem neviděl, pak jsem se otočil zpět.  ,,Překvápko!" vykřikl a pažbou mě praštil do hlavy. 

Padl jsem na zem, útočník si ke mě klekl, vytrhl mi z ruky mobil. Pak se zvedl a hodil ho na zem.  A šlápl na něj. 

V tu chvíli jsem ztratil vědomí.

----------------------------------------------------------------------

Za pár minút prišiel Marek a odtiahol ma k recepci. 

Keď som kľačal pred recepciou, tak som si všimol, že pritiahol ešte niekoho. K môjmu zdesenie som zistil, že je to Matyáš. Začal som sa vzbouzet. 

Marek do mňa naštvane kopol, priamo do rebier, bolestivo som ľahol na zem a zahľadel sa na Matyáše, ktorý ležal v bezvedomí vedľa mňa. 

Vedel som, že si pre mňa prišli kamaráti, ale toto som si neprial, aby chytili aj jedného z mojich priateľov. 

***
----------–----------------–—------——-------------------------

Pomalu jsem otevřel oči, děsně mě bolela hlava. Pomalu jsem zvedl hlavu a střetl jsem se s hlavní zbraně.  Zavřel jsem oči a klekl si na kolena. 

Vedle sebe jsem slyšel vzliky, pomalu jsem otočil hlavu a všiml si Sama.  ,,Same...jsem tak rád, že jsi v pohodě," řekl jsem a usmál se.

,,Marku nedělej to!' ,,Drž hubu Ivane!" vykřikl Marek a namířil na něho zbraň, pak jí otočil zpátky na mě. ,,Kde jsou ostatní kluku!" ,,Jsem tu jen já,"

,,Nedělej, ze mě debila vím, že vás tu je víc!" vykřikl Marek přitlačil mi zbraň k hlavě.  ,,Nic neřeknu!" vykřikl jsem.  ,,Fajn!" řekl a úsměvem na rtech přistoupil k Samovi.

,,Tak možná, když zastřelím Sama...tak něco řekneš,"  řekl a odjistil pojistku.  ,,Nič nehovor," zachrápěl Sam.  

,,Slyšíš svého kamaráda nic neříkej, ale tady tvůj přítel si neuvědomuje, že brzy přijde o hlavu," 

,,Tenhle tvůj mobil je tvůj a volal jsi s někým, tak kolik vás tu je!?" vykřikl Marek.  Marek křečovitě svíral pistoli, rozhodoval jsem se jestli mám říct,kolik nás tu je a nebo mlčet a ztratit tak kamaráda, s kterým jsem strávil moje dětství.

Marek vystřelil vedle Samovi nohy.  Věděl jsem, že to myslí vážně.  ,,Příští rána bude do jeho ruky nebo srdce!" zakřičel.  Stále jsem mlčel.

Marek vystřelil a střelil ho do ruky.  Sam vykřikl bolestí.. ,,Tak jo...tak jo! Řeknu ti to!"

,,Tak se mi líbíš, tak kolik vás je?" zeptal se, ale stále mířil na Samovo hlavu. ,,Nehovor to..." zasyčel bolestivě Sam. 

,,Drž hubu!" vykřikl Marek a dal Samovi pěstí do obličeje, a znovu mu zamířil pistolí na hlavu.

V tu chvíli se ozvala další rána. ,,Ne!!!!"