1. Pohreb
Deň, kedy vás všetci ľúbi, hovoria o vás ako by vás mali radi, ale Sabča to mala iný, nemala nikoho, nikto jej nemal rád, až na štyri chlapcov, ktorý stále stáli za ňou.
Ten deň silno pršalo, pamätám si to, pretože som tam bol a stál pri nej, vždy, keďže som ja ten zo štyroch chalanov, som jej priateľ... Urobil som plno chyb, plno chyb, ktorých ľutujú.
Bohužiaľ to nemôžem vrátiť späť.
Nikto to nemôže vrátiť, pretože je mŕtva. To tá hrozná choroba, ktorá ťa zožiera zvnútra. Keď niekto vysloví slovo rakovina, tak si spomeniem na Sabinu, na jej krásny úsmev a oči, a aj keď ma podviedla tak som jej stále miloval a milujem do teraz.
Vďaka Sabine sme s chlapcami, snažili byť stále pohromade a snažíme sa do teraz.
Chlapci sa zhromaždili pri jej hrobe celý v čiernym.
Ja som stál bližšie k jej hrobu, pretože som sa pripravoval na príhovor ... na svoj príhovor, ktorý som si dlho pripravoval, myslel som, že toto sa nikdy nestane, že tu nikdy stáť nebudem, bohužiaľ tú stojím v čiernym oblečenie a mokrými vlasy, ale čo by som pre ňu neurobil. Pomaly som pristúpil bližšie a začal čítať.
,, Sabina ... moja priateľka, ktorá zo mňa urobila lepším človekom. Na Sabine bolo krásne všetko. Jej úsmev, oči ... bol by som tú hodiny rozepisováním, ale dôležitý je tento moment. Moment kedy sme sa všetci stretli tu u jej hrobu, v tento daždivý deň, s těmihle skvelými ľuďmi. Ona bola moja všetko a vždy bude. Na nej bolo krásne to, že aj keď umierala, tak rozdávala radosť. Nechcela mať milióny obdivatelů stačil jej jeden, ktory stojí teraz tu a číta tento list. Budeš navždy v našich srdciach ...nezabudneme"
,, Pred chlapci začnú čítať svoje príhovory, tak chcem prečítať, ešte Sabiny "povedal som a vytiahol z vrecka ružový papier. Moje ruky sa začali triasť, Matyáš sa na mňa pozrel. ,,Mám to přečíst?" spýtal sa ma.
Smutno som prikývl a predal mu list. Matyáš začal čítať,tise som poslúchal,pak môj pohlad zostal na postavie. Na kraji silnice som si všimol muža v čiernym oblečení, ktorý se opieral o svoje športovni auto. Když si ma všimol, vyšiel ke mě.
,,Ty jsi Sabči přítel, že jo?" spýtal sa ma, súhlasne som pokýval. ,,Je mi to líto. Zřejmě ti řekla, že ti mám předat klíče,"
,,Kto si?" spýtal som sa. ,,Řeknu ti to, až bude čas," povedal a stúpl si, dal ode mňa.
***
Keď pohreb skončil a chlapci povedali svoje príhovory, tak som tam chvíľu stál a díval sa náhrobok. ,, Toto si všetko zaplatil ty?"spýtal som sa. On prikývol a položil mi ruku na rameno. ,,Musíme jít," ,, Kam pôjdeme?" spýtal som sa. ,,Uvidíš, až tam dorazíme. Nemusíš se bát,"
Odišli sme k jeho autu nastúpil som a pripútal sa. ,, Tak kam ideme? Dôverujem ti,"
,,Do blízké kavárny, kde pracuje moje snoubenka,"
,, Povieš mi už kto si?"spýtal som sa asi po piatich minútach jazdy. ,,Řeknu ti to, až tam," ,, Prečo? Myslím, že je teraz na to čas, tak hovor,"
,,Chci ti to říct, až tam budem. Sabča říkala, že jsi takový, ale že až takhle,"
***
Sadli sme si na terasu. On si sadol naproti ma.
,,Takže ty chceš vědět, kdo jsem...jmenují se Marek. Ta žena, kterou jsi potkal ve vlaku byla moje snoubenka a ta dívčina co s ní byla moje adoptovaná dcera. Moje snoubenka nemůže mít děti. A Sabča je moje sestra...jsem její straší bratr. Mluvil jsem s ní těsně před smrtí a chtěla, abych ti předal klíče a ještě něco. Chtěla, aby jsi se staral o jejího psa. Mimochodem Sabča ti neříkala pravdu. Ten pes je ode mně, počítač jsem jí taky koupil já, pomáhal jsem jí, dlužil jsem jí to. Když jí bylo patnáct, tak jsem jí sliboval, že jí budu chránit...."
,,Sabča měla ráda jen mého mladšího bratra, když jí bylo dvanáct, tak bránila bráchu před mým opilým otcem...v ten den skončila v nemocnici. Mému mladšímu bratrovi bylo tehdy šest a mě šestnáct. Mému bratrovi se nic nestalo a já měl sešitý jen obočí,"
,,Prečo si jej nepomohl!?" ,,Snažil jsem se dobře!? Ale on se mě pokusil zabít!"
,,Odkud ma poznáš?" ,,Díky YouTube. Moje dcera tě sleduje. Moone,"
Na terasu prišla, tá žena, ktorú som videl vo vlaku. Pobozkala Marka a napísala objednávku, ktorú som jej nadiktoval, potom odišla.
,,Takže už jsem ti řekl celý můj příběh. Máš ještě nějaký otázky? Myslím,že jsem ti řekl všechno," ,,Jo povedal si ma všetko. Ďakujem," ,,Mimochodem proti YouTuberům nic nemám, ale zklamal jsi jí." ,,Len som ju jeden deň ignoroval,"
,,Ignoroval jsi jí nejmíň měsíc! Hele je mi jedno co si o mě myslíš, ale tohle si nezasloužila nemůžeš opustit dívku jen kvůli tomu, že jsi na ní neměl čas! Kdybych tohle udělal mé snoubence tak jí neuvidím nejmíň dvacet let! Tady vidíš, že tě Sabča tak moc milovala, že s tebou chtěla být i přes ty překážky,"
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro