Pomalu se probouzel a na rtech se mu formoval spokojený úsměv. Cítil prsten na své levé ruce. Nebyl to sen, proběhlo mu v myšlenkách.

Po slavnostní vánoční večeři, které se na Albusovo naléhání museli zúčastnit, se dali do příprav. První úplněk po zimním slunovratu byl letos přesně na Štědrý den.

Harrymu to připadalo kouzelné. Pozemky byly pokryté sněhem a měsíc v úplňku dodával dostatek světla, aby nemuseli použít hůlky, když se přesouvali k jezeru. Rituál se musel konat pod širým nebem, za svitu měsíce, někde, kde to má spojovaný pár ze srdce rád.

Harry se na chvíli zamyslel, co by dělali, kdyby bylo zataženo. Museli bysme rok čekat? Nebo by to fungovalo, i kdyby nebyl měsíc vidět?

V duchu potřásl hlavou. Včera byla jasná noc, tak už to nemusel řešit, ale možná by se jednou mohl zeptat Severuse. Nebo Brumbála.

Usmál se při vzpomínce na Albuse. Starý ředitel vypadal tak nadšeně, když ve svém svátečním bohatě vyšívaném hábitu scházel k jezeru se starodávnou knihou v ruce. Div, že neposkakoval radostí.

Rituál vyžadoval průvodce. Když nad tím Harry přemýšlel, nelišilo se to zase tak moc od obyčejné svatby, teda až na to zaklínání a lektvar, který kupodivu ani nechutnal tak hrozně, jak vypadal. A pokud už měl u jejich spojení být někdo, kdo by je svým způsobem oddal, tak to nemohl být nikdo jiný než Brumbál. Muž, který je sice často hrozně rozčiloval, ale který je oba měl upřímně rád. A oni jeho též.

Potlačil zahihňání, když si vzpomněl, jak mu Severus popisoval, jak Brumbálovi vyhrožoval, že mu promění vous v lišejník, když o tom rituálu Harrymu řekne. Ředitel se musel Severusovy pomsty asi opravdu bát, pomyslel si pobaveně, když si ve vzpomínkách vybavil, jak se Albus mistrně vyhýbal všem otázkám a Severusovo konání před Harrym pečlivě tajil. Na jednu stranu se Harry cítil trochu naštvaný, že ho Severus nechal, aby tápal a trápil se, ale vlastně ho chápal. Když mu Severus vysvětlil, proč to udělal, proč to neřekl rovnou, ale tajně zkoumal lektvar a celý rituál, musel Harry připustit, že měl pravdu. On sám by se do toho vrhl po hlavě, ani by ho nenapadlo prověřit, že je to celé bezpečné. No, Severus ho naštěstí znal.

Pousmál se, když ho ten, o kterém přemýšlel, najednou objal, zabořil mu nos do zátylku a spal dál. Věděl, že se Severus poslední dobou moc nevyspal. Klidně ležel a naslouchal oddechování muže, kterého nadevše miloval.

V myšlenkách se vrátil k včerejší noci. Albus nesl knihu, ze které pak při obřadu předčítal, Severus v kapse hábitu schovával pečlivě uvařený a několikrát otestovaný lektvar a Harry pevně svíral pergamen, na který celý večer psal.

Dát do slov to, co pro něj Severus znamená, pro něj byla ta nejhorší část. Možná proto, že ten zbytek se ho až tak netýkal. Byl to Severus, kdo uvařil lektvar, kdo ho otestoval, kdo na něj všechno sehnal. A byl to taky Severus, kdo pečlivě zkontroloval kouzlo, které měl Albus pronést, až na to přijde správný čas. Jediné, co musel Harry udělat, bylo napsat si jakýsi slib či vyznání, a i v tom dlouho selhával.

Ušklíbl se, když si uvědomil, že ten papír nakonec vůbec nepotřeboval. Stačil pohled do Severusových očí, známá vůně a teplo dlaně, kterou svíral ve svých rukách  a slova se mu najednou sama řinula na jazyk. A asi to říkal dobře, protože Severus se usmíval a v očích se mu zračila nekonečná láska. A byl si docela jistý, že Albus popotahoval.

„Na co myslíš?“ zašeptal mu najednou Severus do ucha a Harry, ztracený v myšlenkách, sebou vylekaně trhnul. Přetočil se v mužově náručí, aby mu viděl do očí.

„Na to, co jsi včera při obřadu říkal,“ zamumlal a lehce zčervenal.

„Myslíš to, jak jsem Albuse varoval, aby nám nelezl do komnat nás zkontrolovat, protože mám v plánu si užít svatební noc i první novomanželské probuzení,“ zeptal se Severus a Harry se rozchechtal.

„To vlastně taky,” zasténal, když mu Severus stiskl zadek, a přisunul se ještě o kousek blíž. „Ale vlastně jsem myslel na to, jak jsi říkal, že jsi mě vždycky miloval, jen sis to nikdy neuvědomoval.“

Severus zvedl hlavu a nečekaně nesměle se na Harryho pousmál.

„Myslím, že za to může ten rituál. Nevím, jak jsi to cítil ty, ale nějak nás ovlivňoval. Najednou jsem si uvědomil, že jsem k tobě byl vždycky přitahován, vždycky jsem věděl, že jsi nablízku, cítil jsem tvoji přítomnost a chtěl jsem získat tvoji pozornost, ačkoliv jsem si to nikdy neuvědomoval. Nebo spíš jsem si to nechtěl uvědomovat,“ přiznal tiše.

„Cítil jsem to podobně,” zamumlal Harry a začal se prsty probírat Severusovi ve vlasech. „Včera jsem se celý den snažil napsat smysluplný slib, dokonce jsem byl pro pomoc za Albusem,“ přiznal a protočil očima, když si Severus odfrkl. „Byl jsem zoufalý,“ bránil se. „A nakonec jsem ho vlastně vůbec nepotřeboval, jak kdyby něco vytáhlo na povrch moje nejhlubší myšlenky, ty, které jsem si pořádně ani neuvědomoval, natož abych je dokázal nějak smysluplně zformulovat.“

Severus nakrčil čelo. To, jak to Harry popsal, ho zaujalo.

„Možná za to může ten lektvar,“ protáhl po chvíli zamyšleně. „Některé jeho složky jsou také součástí Veritaséra, takže by to mohlo člověka tímto způsobem ovlivňovat. Možná kdybych zkusil tyto složky extrahovat…“ umkl, když ho Harry povalil na záda a uložil se mu na hrudi.

„To počká,“ usmál se a začal prsty mapovat obličej svého teď už manžela. „Nezapomeň, že jsi slíbil, že přes svátky nebudeš pracovat a vynahradíš mi, jak jsi mě zanedbával,“ pronesl zdánlivě ukřivděně, ale v očích mu jiskřilo.

„Zdá se, že jsem si pořídil opravdu náročného manžela,“ zabrblal Severus pobaveně a přitáhl si Harryho k polibku. „Nicméně bych navrhoval přesunout se na chatu a to dřív, než Albus někoho pošle, aby nás pozval na snídani a rozdávání vánočních dárků.“

Harry se zachechtal.

„Chtěl bych říct, že by to neudělal, ale…“

„Ale už i ty víš, že udělal,“ zkonstatoval Severus a pobaveně se na Harryho zadíval. Oba vzpomínali na ředitelovo vměšování na začátku jejich vztahu.

„Jo,“ připustil Harry a vtiskl Severusovi rychlou pusu na nos, než se urychleně postavil a při pohledu na slavnostní oblečení poházené po zemi se začervenal.

Severus se uchechtl. Fascinovalo ho, že i po tom všem, co spolu prováděli, se Harry dokázal červenat. Natáhl se pro hůlku a zvedl se z postele, aby několika kouzly jejich oblečení sesbíral a odeslal do kufru u dveří. Harrymu podal pouze kalhoty a teplý plášť. Ušklíbl se pozdviženému obočí.

„Stejně se budeme hned zase svlékat,“ objasnil Harrymu, když si přivolal stejné kusy oblečení.

Harry se rozesmál.

„Jak se chceš dostat přes hrad?“ zeptal se a rychle se oblékal.

„Ze sklepení vede tajný východ, používal jsem ho, když…“ odmlčel se. Nechtěl na tu dobu vzpomínat - a dnes už vůbec ne.

Harry pochopil.

„Možná bysme měli poslat řediteli vzkaz,“ nadhodil, když si zapínal plášť přes holou hruď.

„Ne, beztak na to čeká a když mu pošleme vzkaz, tak se zcela náhodou objeví za dveřmi,“ zamítl to Severus, ale stejně si přivolal pergamen a napsal na něj pár slov. Z hlubin kufru pak vytáhl balíček zabalený ve veselém papíru a položil ho na stolek u krbu společně se vzkazem.

Ignoroval Harryho tázavý výraz, zmenšil jejich věci, aby se mu vešly do kapsy, a uchopil svého manžela za ruku.

Tiše se proplížili chodbami a oddechli si až ve chvíli, kdy překročili hranice pozemků a Severus vytáhl z kapsy starý klíč. Oba se ho dotkli a ve vzrušeném očekávání se nechali odnášet na místo, kde je nemohl nikdo vyrušit.

Netušili, že v té době už v pokoji, který před malou chvílí opustili, stojí Albus Brumbál a s pobaveným úsměvem čte Severusův strohý dopis, ve kterém mu děkuje a slibuje, že se ozvou, jakmile se vrátí z líbánek. Byl opravdu rád, že se jeho chlapci rozhodli kráčet po cestě života společně. Navždy.