Svíčky osvětlující místnost a vonící večeře na stole Harryho rychle ujistily, že tohle není předehra k rozchodu. Tázavě se zahleděl na Severuse, který se k němu pomalu blížil, aby ho přivítal.

„Omlouvám se, že jsem na tebe neměl čas,“ zašeptal a přitáhl si Harryho do objetí. Oba si s úlevou oddechli. Ten prostý kontakt jim chyběl, aniž by o tom věděli.

„Severusi, co se děje?“ začal Harry, ale Severus ho jemně umlčel.

„Nejdřív večeře, pak vysvětlování,“ pronesl rozhodně a vedl Harryho ke slavnostně prostřenému stolu.

Harry dojatě zamrkal, když si všiml nádherné kytice. Takovou romantiku by od Severuse nikdy nečekal.